V článku „Národ, svoboda, skandál... aneb Sklon k demagogii na webech politických stran“ jsem představil výsledky analýzy textů deseti politických stran. V diskusi zaznělo několik otázek na metodu analýzy a připomínek k ní. Zde jsou odpovědi:

1. Jakým způsobem jsem vybral vyhledávané výrazy?

U některých bylo zřejmé, že do seznamu patří – slova jako zmanipulovaný, účelový, tendeční, posluhovač či zaprodanec mají zjevně agresivní nádech. V případě dogmatismu jsem se inspiroval prací Erkenntnis und Dogmatismus od německého psychologa Suitberta Ertela, jeho seznam jsem ale upravil. U řady výrazů jsem si nebyl jist, zda do seznamu patří či ne. V tom případě jsem je hledal v textech a sledoval, v jakém kontextu jsou používány, a dále jsem počítal, zda by jejich zařazení do seznamu zvýšilo míru korelace (vztahu) mezi kategoriemi (agresivitou, dogmatismes atd.). Neocenitelným zdrojem výrazů byly např. projevy státníků z éry komunismu. Počet výrazů se blíží ke 1400, což znamená, že pokud třeba stovku z nich ubereme či přidáme, nebude to mít na celkové výsledky velký vliv.

2. Ignoruje analýza kontext, v němž jsou výrazy použity?

Pomocí softwaru, který jsem si připravil, a někdy též ručně vyřazuji všechna slova, jsou-li součástí názvu instituce (jak je tomu např. u ministerstva spravedlnosti), politické strany (sociální demokracie, Suverenita) či technického termínu (zákon o ochraně vlastnických práv). Jiné hodnocení na základě kontextu neprovádím, do analýzy bych tak zavedl prvek subjektivity a tomu se chci vyhnout. Některé výrazy jsou v textech jistě použity v nežádoucím kontextu – tento nedostatek je ale vyrovnán rozsahem analyzovaného textu. Je nepravděpodobné, že by strana po dobu tří měsíců na svém webu nějaký častý výraz používala neustále v „nedemagogickém“ kontextu (pokud by k tomu došlo, byl by to důvod pro vyřazení výrazu ze seznamu).

3. Nebyla by lepší místo analýzy slov analýza činů?

Analýzu činů politiků provádí den co den novináři a politologové a jde o velmi záslužnou činnost. Problémem je, že zde nelze použít jednotné měřítko. Jak třeba porovnat činy malé opoziční strany s činy velké vládní strany? Výhodou analýzy textů je právě použití společného jmenovatele pro všechny politické strany (a také církve a různé spolky). Důležité je, a v závěru výše uvedeného článku to zmiňuji, že vysoké skóre demagogie souvisí s chováním a postoji dané strany (podrobněji je to ukázáno v kapitole Jazyk víry knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku).

4. Proč figuruje na seznamu „výroby iluzí“ slovo svoboda? Copak je svoboda iluze?

Na seznamu se nenalézá svoboda jako taková, ale pouze slovo svoboda. Mezi slovem svoboda a svobodou je velký rozdíl. Slovo svoboda krásně zní, dráždí naši představivost a proto ho demagogové rádi používají (stejně jako řadu dalších hezkých slovíček). Snaží se vnutit naší představivosti obraz krásného utopického života „ve svobodě“ (či míru, jednotě atd.) pod jejich vedením a naopak pekla, pokud by se k moci dostaly „nepřátelé svobody“ (či míru, jednoty atd.). To, že někdo „svobodu“ slibuje, neznamená, že pro ni skutečně něco udělá.

5. Nezvítězila TOP 09 díky tomu, že zná triky, jak analýzu obejít?

Politické strany nevěděly, že jejich texty budu analyzovat, a neměly tak důvod komplikovat si život s jejím obcházením. Otázkou také je, zda si strana TOP 09 udrží dobré umístění po delší období.

6. Co je demagogického na větách „Zmanipulovaní fašističtí vojáci naprosto nerespektují svobody občanů a se zneužitým symbolem míru v zádech šíří strach a smrt mezi cizí národy. Nám se to však nelíbí a uděláme vše proto, aby si náš národ zachoval svobodu a vlastní identitu.“?

V analýze jsem použil texty publikované v tomto roce. Pokud by někdo takové varování napsal, jednalo by se o hrubou demagogii a vysoké skóre by bylo zasloužené. Pokud jde o válečnou dobu, tehdy se skupinová iracionalita stává jednou z používaných zbraní a frekvence daných výrazů prakticky u všech politiků roste. Proto je důležité porovnávat texty pocházející ze stejného regionu a stejného období. Nelze také vynášet závěry z analýzy jedné či dvou vět, je nutné použít text o rozsahu alespoň několika tisíc slov.

Podle mého názoru jsou možnosti analýzy velké. Kromě politických stran, církví a spolků jsem softwarem prohnal proslovy českých ministerských předsedů (výsledky jsou v kapitole Ministerští předsedové – který z nich je nahý? výše zmíněné knize, hodlám je ale časem rozšiřovat) a koncem roku se chystám na prezidentské kandidáty. Zajímavé by mohlo být také sledovat vývoj koeficientů v čase. Bude-li mít někdo ze čtenářů chuť si s analyzováním pohrát, popřípadě bude-li chtít odhalit případné metodické chyby, nechť mi napíše na adresu milan.petrak (zavináč) centrum.cz a já nástroj k analýze s návodem rád zašlu.

Milan Petrák
Autor pracuje jako databázový specialista. Jeho publikační činnost zahrnuje kromě dalšího román Výrobce osudů (Triton, 2007) a zhruba padesát povídek publikovaných v novinách, časopisech a knižních antologiích. Jeho zájem o aspekty lidské skupinové iracionality vyústil do napsání knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku (dybbuk, 2011). Vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT.