Předseda KSČM Vojtěch Filip se ve svém rozhovoru pro Právo (20. října) vyjádřil k některým prioritám bezpečnostní politiky strany. Dají se shrnout do třech bodů: vystoupení z NATO, stop angažovanosti ČR v zahraničních vojenských misích a nesouhlas s vojenskými zásahy ve světě, neschválených Radou bezpečnosti OSN. Uvedená stanoviska nejsou nová, nicméně s ohledem na vzestup politického vlivu komunistické strany je jim nutné věnovat větší pozornost.

Vojtěch Filip zmínil ve svém rozhovoru čtyři konflikty, které se odehrály za účasti NATO a pod vedením Spojených států v posledních třinácti letech v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu a Libyi. Zpochybnil mezinárodní legitimitu zásahů v těchto zemích. Neplatí to úplně ve všech případech, faktem ale je, že se vojenskými zásahy nepodařilo úplně dosáhnout deklarovaných vojensko-politických cílů a bezpečnostní stabilizace. Naopak, bezpečnostní vývoj v těchto zemích (týká se i některých nástupnických zemí Jugoslávie) je stále nepředvídatelný a představují ohnisko dalších potenciálních konfliktů.

Potřebujeme proto i u nás skutečné a nepředpojaté hodnocení „válečné dekády“, které by umožnilo poučit se z ní do budoucna a možná i nacházet širší společenský konsensus o tom jak a jakými způsoby čelit bezpečnostním hrozbám, které ohrožují transatlantický prostor, Evropu i Českou republiku.

Předseda KSČM také zopakoval, že cílem komunistů je vystoupení z NATO, nejprve z její vojenské složky, podobně jako to učinila v roce 1966 Francie a působit ve „výpovědní lhůtě“ deseti let pouze ve složce politické, což podle Filipa umožňuje Severoatlantická smlouva. V ní se ale o žádné lhůtě k opuštění NATO nehovoří a použití francouzského příkladu také není příliš na místě: jednak mezi Francií i NATO existovala koordinace vojenské politiky a jednak Francie měla na rozdíl od Česka významný vojenský potenciál, který jí umožňoval zajišťovat si vlastní přiměřenou obranu. A tady vzniká otázka: Počítá KSČM do budoucna jen s naší autonomní obranou, což je v našem případě fakticky neuskutečnitelné, nebo s jinou variantou začlenění Česka do nadnárodních vojenských struktur? Můžeme třeba uvažovat o tom, že význam NATO za deset let poklesne vzhledem k přesunu zájmu USA do Pacifiku a východní Asie. V takovém případě by bylo žádoucí, aby více federalizovaná Evropa mohla vytvářet vlastní Evropskou armádu. Byl by ale vstup do ní pro komunisty přijatelný při jejich rezervované pozici vůči EU? Diskuse o těchto otázkách je tak na místě i přesto, že se dnes v pohledu na členství v NATO ČSSD a KSČM rozcházejí.

Miloš Balabán
autor je bezpečnostní analytik