Toto téma je v mém životě klíčové, často používám svobodu jako východisko mých mnohdy vyhraněných názorů, je klíčové při mém konání /pokud ho nepřebije strach:-)/
Inspirací k těmto konkrétním řádkům byl pak film, který jsem o víkendu viděla v kině – Atlas mraků – s rodinou jsme o něm po shlédnutí mluvili a následující formulace jsou výsledkem debaty nad filmem. Můžete nad tím mávnout rukou, jako nad inspirací komerční zábavou, při zamyšlení Vás ale možná zamrazí, jak jednoduchá výbava byla přes všechno filozofování lidstvu v podstatě dána a kam s ní pravidelně umí zajít.

1. Člověk celou svou historií i směrem do budoucnosti dělá stále stejné chyby.
2. Tyto chyby vedou k jeho zotročování – ať už skrze jiného člověka nebo jeho vlastním životem
3. Skutečnosti vedoucí k zotročení jsou neustále stejné: touha po moci, touha po penězích/majetku/, strach a neznalost /nevzdělanost, nezájem, nezkušenost/
4. Jsou v podstatě jen dvě zásadní východiska, která nás dokáží osvobozovat: nesobecká odvaha a nesobecká láska.
5. I přesto, že to tak mnohdy nevypadá, chování každého jednotlivce má vliv na vytváření budoucnosti celé společnosti.

Ad1/ Je až neuvěřitelné, jak je lidstvo nepoučitelné, kam lidi neustále pohání chamtivost a hromadění majetku – do jak mezních situací se dostávají i pro minimum, které z toho získají.

Ad2/ Zotročení je jedna z hlavních příčin utrpení člověka – pokud má hlad a nedokáže si obstarat jídlo, je to jistě strašné a na konci je smrt. Pokud ale dostane najíst za podmínek, které ho vykořisťují a ponižují, pak je tento život zdrojem utrpení – pokud ne pro něho, pak pro jeho okolí. Touha po moci pro své plány potřebuje lidi vystrašené, nevědomé a nejisté. Pak už zotročení nestojí nic v cestě.

Ad4/ Tento bod úvahy zní možná naivně a pohádkově, zamyslete se ale, jestli něco jiného kdy vedlo k osvobození člověka – nesobeckost je ale klíčové slovo – odvaha pro vlastní slávu a láska jako východisko z vlastní osamělosti nás jen znovu točí v kruhu.

Ad5/ Pokud si budeme myslet, že naše činy v kontextu dějin lidstva nic neznamenají, pokud nepřijmeme zodpovědnost za své vlastní chování a nepřijmeme tak i vlastní zodpovědnost za budoucnost lidstva, pak dáváme všanc svou svobodu těm, kteří nás použijí pro své vlastní plány. Čin jednotlivce možná není vidět, vytváří však celek a spojuje se buď se zlem, nebo dobrem. Čím více uděláme dobrého, tím více ho na světě bude.

Vím, že toto nejsou žádné nové myšlenky a mnozí filozofové je zpracovali s větším rozhledem a v jasnějších souvislostech. Ostatně největší příběhy jsou o svobodě, odvaze nebo o lásce – mnohdy o všem dohromady…Mám ale intenzivní pocit, že je třeba tyto věci stále opakovat. Svoboda je největší bohatství, které může člověk za života získat – čím ale více touží po svobodě, tím je náchylnější k zotročení… Svobodu získáváme pomocí vzdělání, zkušeností, lásky, tolerance a zodpovědnosti za své činy. Zotročení pak přichází se strachem, nevědomostí , touhou po moci a majetku. V této době zdánlivé svobody - hry na svobodu, která je mnohdy poměřována jen možností získat či nekonat, nás opět ohrožuje strach. Strach z budoucnosti, strach o jistoty, strach /dosaďte si sami/… Strach nás pak uvrhává do náruče toho, kdo toho umí využít...
Přeji Vám hodně odvahy a lásky.

Sára Brunerová - Anuszka