Paní hausmajstrová pucovala na gangu šláfrok

Tak to bylo v Brně v době mých prarodičů. Nyní je to jinak.

Tazatel: Dnes jsem narazil na Váš zajímavý blog V jazyce má smysl i to, co se nám nelíbí. Při té příležitosti jsem si naladil Váš dřívější blog, který jsem neznal a s překvapením jsem zjistil, že v něm reagujete můj Čeština na scestí. Přísnost mého názoru vychází z okolností, které z textu vyplývají a který jste nevzal v úvahu. Přes čtyřicet let žiji mimo zdroj živé češtiny, nejsem sám, jsou nás desetitisíce. Pokouším se udržet mateřský jazyk, k tomu nás silně vybízí i současná snaha výborů pro krajany při parlamentu ČR a min. zahraničních věcí, či kurzy češtiny pořádaných filosofickou fakultou UK nebo Masarykovou univerzitou v Brně. Pronikání cizích slov převzatých zejména z angličtiny, která se stala mým dorozumívacím jazykem, k udržení správné češtiny neprospívá. Nekritizuji převzaté termíny, na které si čeština nedovedla vytvořit vhodné ekvivakenty. Nesouhlasím ale s netečností českých sdělovacích prostředků, které k nám doléhají a ničí naši vyjadřovací kulturu. Např: soud poslal na léčení stalkerky, poslanci ztrácí nároky na benefity, na croissanty jiná mouka (iDnes), Tesco a Lidl stahují burgery (Aktualne.cz), smažíme donaty (časopis Apetit), dressing na salát (Český rozhlas), edukativní program pro děti (Radio Praha), outdoorový festival (informace knihovny Most), SALE ( oznamuje pražský obchodní dům).

Jazykovědec: Děkuju za Vaši reakci, i když jak je zřejmé, v některých aspektech se neshodneme. Pro mne je například snaha ozvláštnit vlastní text módním anglicismem stejně legitimní jako se snažit o puristický “ryze český“ projev. Cením si ovšem toho, že jste (na rozdíl od jiných reakcí) argumentoval slušně a věcně.

Tazatel: Děkuji za odpověď. V ČSSR k mým pracovním úkolům patřil dozor nad inseminační stanicí. Mininisterstvo zemědělství – státní plemenářská správa tehdy nařídily, abychom označovali “zkumavku pro odběr ejakulátu“ výhradně termínem “semňaprijomnik“. Patří do spisovné češtiny kromě módních anglicismů, jak se zmiňujete, i rusismy, germanismy a slova převzatá z asijských jazyků? Když píšu v Austrálii česky, mám text prokládat módními australismy?

Jazykovědec: Je zřejmé, že se v této otázce neshodneme. Cizí přejatá slova jsou nedílnou součástí každého jazyka, bez nich se prostě v jen trochu formální funkci neobejdeme. Lidé je používají, protože k tomu mají nějaké důvody (ať už se nám to líbí nebo ne). Můžeme tedy proti takovým jevům razantně postupovat, nezměníme tím ovšem vůbec nic (alespoň to nás učí historie jazykových regulací u nás i ve světě), a nebo přistoupíme na to, že tyto jevy v současném jazyce existují a smíříme se s tím. V prvním případě tedy budeme některé mluvčí sankcionovat za jejich jazykové chování, které -jak opakuji- je naprosto legitimní, v druhém se budeme snažit pro takové chování najít pochopení. Výsledek je tedy z hlediska jazyka a jeho vývoje více méně stejný, jenom v tom prvním případě navíc šíříme mezi mluvčími netoleranci a falešný pocit jakési nadřazenosti těch, kteří mluví a píšou podle nějakých arbitrárně stanovených pravidel. Chápu, že takovýto postoj vám může připadat defétistický nebo nepřípustně apatický, ale podle všeho, co o jazyce vím, je to postoj adekvátní.

Tazatel: Platila by Vaše cesta i při psaní v angličtině? Měl bych oživovat českými výrazy? Uvažoval jsem přijmout Vaše tvrzení, abych nebyl podezříván z vyjadřovacího zápecnictví.

Jazykovědec: Obávám se, že jsme si nerozuměli. To, že považuji přejaté výrazy (internacionalismy) v českém textu za legitimní neznamená, že bychom je používat měli nebo museli (je to skutečně na vás); dokonce z toho ani nevyplývá, že je potřeba tak činit v obrácené situaci (používání českých výrazů v textu anglickém). Problém je totiž v tom, zatímco “all right“ v ceském text je srozumitelné, “v pořádku“ v anglickém textu bude pro Angličana nesrozumitelné. Jedná se tedy o nesouměřitelné věci. Tohle si jistě uvědomujete a vaše otázka byla - předpokládám - spíše provokativně řečnická. Pokud bych chtěl být stejně provokativní, mohl bych se vás ptát, zda hodláte z “kultivovaného“ projevu (ať si pod tím představujete cokoliv) vylučovat výrazy jako konzerva, filosofie, košile, tabák, fejeton a jiné původem nečeské pojmy. Jinými slovy, kde se zastavíte ve vylučování “nedostatečně českých“ jevů? Kdo posoudí míru užitečnosti té které přejímky? S ohledem na jaká kriteria – je pro vás relevantní důvod pro použití anglicismu to, že se pisatel snaží (např. v odborném textu) držet mezinárodní terminologie. Ale hlavně, proč toto rozhodovat pomocí nějaké instituce a proč to nenechat na libovůli a uzu mluvících?

Tazatel redaktorovi blogu, do kterého píše: Filolog je na poli jazykovědy zajisté all right (abych se podrobil jeho módě). Mám tedy příští texty pro Vás prošpikovat anglicismy včetně australismů a výrazů převzatých z jazyků australských původních obyvatel. Zalíbím se tak čtenářům? Nebo dnešní české filologii?

Redaktor blogu: Díky, se zájmem jsem tuto výměnu názorů přečetl. Byl bych velmi rád, kdybyste psal své texty tou hezkou češtinou, na kterou jsme u Vás zvyklí. Osobně si myslím, že je na každém z nás, jakým jazykem chceme hovořit. Mluvit a psát hezkou češtinou se nedá nařídit.To člověk musí cítit, chtít.

Profesor Masarykovy univerzity: Se zájmem jsem si přečetl Tvůj dialog s jazykovědcem. Jsem na Tvé straně. Bohužel se v současné době stává měřítkem spisovnosti jazyk publicistiky a žurnalistiky místo dříve proklamovaných vzorů krásné literatury. Úplně se tomu vývoji asi nevyhneme, ale měli bychom aspoň při vlastní produkci dodržovat stylové zaměření podle povahy adresáta a hlavně mít vždycky na paměti uměřenost projevu!

Jazykovědec: Soudím, že nikdo a nic nemůže být arbitrem vyjadřovacích potřeb mluvčích, všechny komunikační potřeby jsou ve své podstatě (stejně) legitimní a způsob jejich realizace závisí na schopnosti mluvčího je naplnit. Jinými slovy, to, že někdo řekne něco nějak, není možné soudit podle toho, jaké vyjadřovací potřeby mám já, ani podle toho, jak bych si já představoval, že to,co chce říct, má být optimálně řečeno.

Tazatel, Miloš Ondrášek, Austrálie, děkuje jazykovědci Václavu Cvrčkovi, filosofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, profesoru Stanislavu Žažovi, Masarykova univerzita v Brně a Liboru Stejskalovi. Dialog probíhal elektronickou poštou, přepis je doslovný.