Utluč v pěny bílý var vajec pár,
do té pěny šumné čile citronovou šťávu dej,
pak tam vlej sladkých mandlí mléko bílé ....




Cigarety, alkohol, přejídání, hazardní hry, lyžování, plavání, jóga, sezení nepohnutě nebo běhání v parku, hry na počítači, dívání na televizi, sex a narkotika jsou nebezpečné našemu zdraví. Je v našich možnostech a silách toto vše kontrolovat a dojít ke spokojenosti? Můžeme si koupit poučující literaturu, např. knihu E. Gilberta“Eat, Pray, Love“, návod k všestrannému štěstí. Zcela naopak by pak bylo, kdyby někdo dostal chuť na koňské maso. Někteří si vzpomenou, v republice existovala řeznictví zvaná nucený výsek, říkali jsme chcíplotechna, kde se prodávalo méněhodnotné maso včetně koňského a všelijak k pomačkané masné konzervy. Bylo to levnější, mnoho lidí nemělo prot koňskému žádné výhrady, jiní ale zase prohlašovali, že by raději hladověli, než by takové maso pozřeli. Tak podobně s koňskými vuřty, zabalily se do Rudého práva a položily se sehřát na piliňáky, noviny se zpopelnily, stejně za nic jiného nestály, ale svačina byla k pohledání. Pamětnící si vzpomenou, poválečná UNRRA kromě jiného posílala tehdy ještě do ČSR konzervy “ Horse Meat and Gravy“, které jazykoví znalci popisovali jako horské maso a krávy.

Není to tak dlouho, co proběhla v australských novinách zpráva, že na jakýchsi jatkách v Queenslandu se poráží koně pro místní výsek a takové maso je v řeznictví na prodej. Na obě tato místa přišly vyhrůžky hrozící smrtí, ne koní, ale koňských řezníků. Mírumilovní ochránci zvířeny zaúřadovali. To, že nutně poražený nebo uhynulý kůň se zpracuje do konzerv pro psy, na masokostní moučku ke krmení prasat nebo drůbeže a eventuálně jako příměs do umělého hnojiva, jim nepopiratelně nevadí. Koně pro zpracování pro lidský konzum se ovšem v Austrálii poráží dlouhou dobu, ale maso je určeno k vývozu do Belgie, Itálie a jinam. Podobně je to s buvoly, velbloudy či pštrosy emu. Etika má několik konců, jako jitrnice, přesně řečeno sedm, hádejte sami. S krokodýlem a klokanem je to poněkud jinak. Jejich maso můžeme koupit na místním trhu, i když po léta šlo pouze pro psy. Vidíte, naše životní úroveň se zlepšuje ruku v ruce s kulinární morálkou. Nebýt klokaního masa nedošlo by k osídlení Austrálie, pro první přistěhovalce z Evropy jiné živočišné bílkoviny k dispozici nebyly. Původní obyvatelé, Australci, na klokaním mase přežili čtyřicet tisíc let. Je výživné a chudé na cholesterol, to se dnes cení. Četl jsem, že ti, kteří nemají nad vepřový bůček a vědomě si ucpávají tukovými nálepy svoje žíly, by měli být znevýhodněni nemocenskou pojišťovnou, nebo chcete-li, Medibankou.

Jak je to s králíky, myslím ty australské. 12 párů v r. 1859 dovezených k pobavení farmáře se rozmnožilo a zaplavilo celý světadíl, v r. 1953 jich bylo kolem jednoho bilionu. V polovině minulého století chytré hlavy zapojily virus do likvidace králíků. Již padesát let před tím Louis Pasteur poslal k protinožcům svého asistenta, aby zahájil králičí válku pomocí drůbeží cholery. To se nepovedlo a navíc byly obavy, že nemoc se může přenést na skot. Následovala myxomatóza, v prvním roce vyhubila 99 procent králičí populace, za deset let potom jen 20 %. Ten malý počet králíků, který přežil první pokus o genocidu prokázal to, co králíci umí nejlépe, množit se jak králíci a navíc s resistencí proti myxomatóze. V Číně se v roce 1984 vynořilo infekční onemocnění králíků vyvolané calicivirem, rozšířilo se i jinam, v Itálii jich na farmách vyhubilo 64 milionů. Míra úhynu byla 95 %. Calicivirus byl uvolněn na 300 lokalitách v Austrálii v domnění, že se tak zabrání geneticky resistentní infekci. V suchých částech Austrálie byla úmrtnost 95%, jinde byla eradikace eratická. A králičí erotika porazila vědu znovu. O zajíce tak snadno tady nezavadíte, králíka si můžeme koupit na tržišti zvaném Victoria Market bez obav, že je virózně infikován, pohříchu se přiznám, že jsem dopadl neblaze, tuhý králíček na divoko mne připravil o zub. Toto vše ohrožuje osobní i národní zdraví. Vegetariáni jsou na tom asi lépe, přichází ovšem o tu tolikrát i v básních opěvovanou rozkoš – vepřovou pečínku s chrupavou kmínem posypanou kůžičkou s dušeným zelím a houskovým knedlíčkem, na pánvi opečenou jitrničku či tu pravou a nefalšovanou šunku s okurčičkou a to již se raději ani nezmiňuji o svíčkové na smetanové omáčce. V jedné přední pražské restauraci se uvádí na jídelním lístku k podpoře mezinárodního turistického ruchu jako“candle beef“.

Miloš Ondrášek
Melbourne