Dovoluji si reagovat na blog Adama Procházky z 5. 4. Diktatura slušnosti, a text pana Hvížďaly z téhož dne - Pasti žurnalistiky, trošku obšírněji a z jiného úhlu pohledu. Oba texty totiž jen popisují stav, nevidí kořeny PROČ SE TO DĚJE, řešení nabízí jen A. Procházka- byť dost naivně.

Sousedíme se zeměmi, kde od konce 2. sv. války nedošlo p převratům a společnost se postupně vyvíjela, po válce byla snaha všech vytvořit spravedlivou a prosperující společnost. Tyto základní principy jsou tamní společností uznávány.

U nás došlo k převratům r. 1948, 1968, a 1989, vždy se základní myšlenkou - vše dosud bylo špatně, musíme to dělat ÚPLNĚ NAOPAK. Bohužel se vždy vylilo s vaničkou i to dítě, zničili a odsoudili jsme mnoho dobrého, co před převratem bylo. Vystihuje to výstižně heslo HURÁ ANTI…, ať už to staré byla buržoasie, reformní komunisté nebo komunisté jako takoví

Asi nejsilnější vliv na dnešek mají nevyřešené vztahy po r 89. Německo se vyrovnalo s fašismem alespoň navenek jednoznačně, potrestali vrcholné představitele, ideologii jako takovou, ale dokázali převzít to co bylo dobré, podpora rodin, pracujících, netrpění parazitujících. Převzali průmysl. Na vojenských školách se bez ostychu všude na západě vyučuje Rommelova taktika a strategie, jako nejlepší co existuje. Stejně tak i po sjednocení Německa v r. 1989 dokázali odstranit vrcholné pohlaváry, zavést demokratické principy, ale dodnes najdete v Německu Marxovy i Engelsovy ulice a jejich učení se opět všude ve vyspělém světě přednáší na školách, samozřejmě i s poznatky s praxe socialismu.

U nás jsme r. 89 vykřičeli, docela právem, svoji nenávist ke komunistům. Z vrcholných pohlavárů nebyl potrestán nikdo, ve vězení skončil Štěpán spíše ze strachu z jeho vlivu, a po letech až pí. Polednová. Společnost byla uchlácholena kauzami o tom, který zpěvák či herec hrál pro režim, a dokonce i něco řekl STB. Vše staré bylo prohlášeno za špatné, bohužel včetně poctivé práce- vysmáli jsme se stavbám mládeže a budování vlasti těsně po válce. Došlo k tomu, že za novou elitu byli považováni lidé kteří byli v minulém režimu v kriminále, s tím se bohužel svezlo i dost lidí kteří roli ideálu společnosti nikdy neměli dostat. Naopak, kdo byl za starého režimu v řídíci funkci průmyslu, jako primář, vědec, vrcholný umělec, nemluvě o soudcích, vojácích, policistech, dozorcích, nese dodnes stigma nomenklaturního prominenta.

Vznikl kult nových vůdců - Havla i Klause. Tady selhaly naše elity, inteligence a novináři. Po halasných výkřicích, jak budou hlídací psi demokracie, v podstatě jen přijali roli korouhvičky. Nekritický přístup - místo vrahů z Wall Streetu jsme měli nepřátele na východě a bylo a dosud je ostudou být s nimi ve spojení, v době kdy Němci a Rakušané o překot otvírali kursy ruštiny, aby uspěli na opuštěném východním trhu.

Tato nekritičnost, hurá revolucionářství, se krutě vymstilo. Když začaly první přešlapy nových vládnoucích a také zločiny a korupce, byla veškerá kritika umlčena. Kritik by riskoval nejméně mediální lynč, že staré struktury vylézají a škodí. Ekonomika padala až téměř k 60% HDP ve srovnání s lety 88-89, ale novináři servilně psali o středoevropském tygru, umělci servírovali léčbu Klausem a více Kožených. Zlomem byla kauza Sinha, Bacs, Pepa z Hongkongu. V každé slušné zemi by po takovém skandálu následoval odchod politiků do propadliště, u nás bylo překřičeno v duchu hesla- chcete stalinské gulagy a komunisty, nebo budete dál volit pokračování revoluce? Tady začal být primitivní antikomunismus škodlivý. Novináři a elity rezignovaly na svoji základní roli, politici se usadili v pozici- jakýkoliv skandál stačí 14 dnů přetrpět, nebo odvést pozornost někam ke starým zločinům komunistů. Tento stav setrval do dnes.

Společnost je ideologicky rozdělena. Máme zákon o zločinném komunistickém režimu a dosud žijí mnozí poškození. Na druhé straně jsme nezvládli ekonomický život a stále více lidí pociťuje, že jim předchozí režim dával lepší životní a sociální jistoty. Komunisté jsou legální stranou a získávají ve volbách stále silnější postavení. Oficiálně KSČM odsuzujeme, ale politici i presidenti přijímají rádi jejich podporu.

Dnes už začíná být korupce i hospodářská a sociální situace neúnosná, ale není řešena a poptávka veřejnosti je zvrácená. Pokud je podezřelý politik z levice / viz např. MUDr Rath/, ozve se polovina národa, že pravice kradla mnohem více a tedy je to celé asi provokace. A naopak. Nemáme jediný státní svátek, kde bychom se mohli jeden druhému podívat do očí a společně slavit. Hádáme se o výklad dějin, učitelé se snaží výuku ukončit začátkem druhé světové války, protože už u výuky jejího konce jsme rozpačití co říci o osvobození Rudou Armádou. V zemi dosud kolují legendy o Masarykově republice, která ve skutečnosti byla hodně problematická. V politickém životě jsme svědky, jak jednotlivá ministerstva bojují proti sobě, presidentovi, proti krajům a obcím, protože každý stupeň je obsazen jinou politickou stranou. Neumíme se uživit rušíme sociální vymoženosti jednu za druhou , vršíme nesplatitelné dluhy a nikdo nemá řešení, jen hledáme kde si půjčit na další dluhy.

Řešení situace se neobejde bez uzavření společenského smíru. Ukončit hádky kdo je levičák a pravičák, kdo je či byl komunista nebo svazák. Vyrovnání s minulostí musí mít povahu případného odhalení a potrestání konkrétních zločinců, nikoliv jalovými výkřiky že za vše mohou komunisti. Dohodnout základní morální pravidla, na kterých budeme trvat a mocenské orgány je budou vyžadovat a zločiny trestat.

Musí se vrátit stav, kdy se v této zemi bude žít dobře slušným a pracovitým, a parazitující, kriminálníci a škůdci jsou společností usměrňováni k dodržování základních pravidel. Práva musí být především pro slušné. Svoboda nemůže být bezbřehá, ale vždy ve vztahu k odpovědnosti. Svoboda není absolutní pojem, vždy platí: svoboda pro koho a v čem, často i na úkor koho. A nesmí to být na úkor slušných.

Daniel Konečný