Na samém počátku této „poudačky“ O Otesánkovi se špatným koncem nebyl Big Bang neboli Velký třesk, ale věta jistého pana Šimonovského, druhdy ministra dopravy, jenž pravil, že peníze leží na silnici, stačí je pouze zvednout. Skutečnost, že na vozovku je musí někdo nejdříve položit, pro jistotu sdělit opomněl, rovněž jako skutečnost, že tyto penízky vypumpuje přes faktury autodopravců z kapes každého jedince, který se alespoň jednou za život rozhodne koupit něco (cokoli) v nějakém obchodě.

A začala mediální masáž. Hnětení a průplachy mozků veškerého člověčenstva měly zajistit politickou průchodnost zrození monstra zvaného „Výběr silničního mýta na český způsob“. Čeští autodopravci byli představováni jako rozmařilí miliardáři, kteří schválně posílají své náklaďáky jezdit tam a zpět, aby co nejvíce překážely uvědomělým občanům v jejich nutných cestách na chaty, a aby co nejvíce rozmlátily socialistické silnice, tehdy již silně postižené péčí nepéčí uplynulých patnácti let od plyšáku, samotní řidiči těchto škodících potvor pak byli líčeni jako protřelí a nemytí recidivisté, páchající co pět minut pokus o vraždu nebo alespoň loupežné přepadení.

Nakonec se podařilo národu vtlouct do hlavy schizofrenickou představu, že po zavedení mýta zavládne ve střední Evropě ráj na zemi. Stát měl podle najatých píáristů zázračně zbohatnout a zároveň se veškerá nákladní doprava měla kamsi záhadně vypařit, v horším případě přelít do jiných zemí. Že jedno vylučuje druhé, s tím si nikdo hlavu nelámal.

Jak dopadlo výběrové řízení, je všeobecně známo. Vyhrála nejdražší nabídka firmy Kapsch, která měla postavit pár desítek železných bran, bratru za 22 miliard. Posléze to bylo už 24 miliard, ale kdo by se ostudil s drobnými, když už bylo slibované nebe na zemi na dohled. A začalo se vybírat. Zpočátku cudně, mluvilo se o pěti miliardách ročně, které pro sebe zvedl stát, vlastně Kapsch ze silnice. Jenže kdosi koumavý přišel na to, že tak by to dál nešlo. Matematika jaksi píáristy ne a ne poslechnout, posvícenský koláč výběru mýta za deset let v zamýšlené výši pohádkových 50 miliard se ukázal poněkud malý. To subkontraktoři firmy Kapsch si začali stěžovat, že ta ušmudlaná miliarda ročně je pro ně málo a v kuloárech se začalo mluvit o jistotě dvojnásobku. Bodejť by ne, když výherce kasoval z erární pokladny mnohem více. Stihly se totiž podepsat další tajné dodatky v podobě jakýchsi nástaveb a přidaných hodnot mýtného systému. Stály pochopitelně pakatel (Kapsch udělal baťovskou cenu) – dalších 5 miliard. Jejich výsledky vidíme už dnes, na obrovských a hlavně obrovsky předražených tabulích nad dálnicí si můžeme po cestě z Brna do Bratislavy přečíst, že v Praze prší, anebo že u Vyškova se opravuje. Vznešeně se tomu říká řízení dopravních toků, nevznešeně by to editor vymazal. Že na západ od Aše umějí totéž za zlomek české ceny s jedním počítačovým prográmkem, několika triviálními senzory a proměnlivými dopravními značkami už nejméně dvacet let a navíc plně automaticky, to se pilně tají, to prostě neexistuje a není to pravda, protože proto.

Rovněž bylo třeba pomalu začít šetřit na bonusy pro Kapsch.

Jaké zas bonusy?

Třeba takový jeden maličký tajný dodateček, který umožní firmě Kapsch stavět mýtné brány dávno po vypršení kontraktu bez výběrového řízení, protože podle něj může stavět mýtné brány, na něž bylo vydáno stavební povolení do konce roku 2016. Že v tu dobu může provozovat mýtný systém někdo jiný, nevadí. Jistě i nový operátor bude po zásluze odměněn…
I vydumalo se další zpoplatnění, očísnutí těch opravdu malých autodopravců, totiž těch s malými náklaďáčky a malými autobusy, už žádná hranice dvanácti tun, ale tři a půl, ať cedí krev i ti nejmenší, beztak to jsou mnohem větší lumpové, než ti velcí. Jenže usmrkaných deset procent navýšení tržeb nestačilo pokrýt hrozící ostudu finální nuly na účtu erární kasy, anebo nedej Bože mínusu, co by tomu řekli voliči…

Jak tedy znovu podojit občana, aby na to nepřišel? Vykašlat se na něj a zvednout mýtné taxy o padesát procent za dva roky, všecko přeci zdražuje, tak co.

Ale prý existuje jakási směrnice EU, že cena mýta má odpovídat ceně za údržbu a opravy placených silnic, že má být zpoplatněna jen dálniční, resp. páteřní síť, a že prý Česká republika dodnes tyto materiály v Bruselu nepředložila…, kdo by se zabýval takovými maličkostmi, když se výběr mýta zvedl z šesti na více, než osm miliard?

A firma Kapsch jde dál. Už nyní opět lobuje za další zvýšení, v zahřívacím kole jen do deseti procent pro rok 2014, ale má ambiciózní plán zvednout roční výběr z nynějších 8 na 12 miliard do roku 2016, což v praxi znamená zvýšit sazby o nějakých 70 procent.



Suma sumárum.

Střízlivý odhad výběru mýta za deset let kontraktu s firmou Kapsch se pohybuje okolo 70 miliard.

Cena systému i s tzv. přidanými hodnotami má být 29 miliard (snad). Tajné bonusy pro jistotu vynecháme, protože oficiálně neví nikdo nic.

Cena deseti let provozu celé té legrace bude oscilovat kolem číslovky 19 až 20 miliard (kéž by).

Kdyby Česká republika i nadále vybírala poplatky v podobě dálničních nálepek a po celých deset let nezdražila (roční hrubý výběr byl cca 1,5 miliardy), čistý zisk by činil 14 milard! Režie tohoto typu zpoplatnění totiž spolykala pouhých sedm procent příjmů!

Konečné resumé – za 70 investovaných miliard z kapes všech občanů, neboli za vyhození 55 miliard oknem, či přesněji řečeno firmě Kapsch, navíc obdrží státní pokladna České republiky v tom nejlepším případě o 8 miliard více, než kdyby se platilo za užívání dálnic nálepkami.

No neber to…

Luděk Olšový