Všichni dobře víme, že novota bývá povětšinou přijímána s nedůvěrou. Nejvíce to platí u starších lidí, kteří jsou na své prostředí zvyklí a každou změnu nesou velmi citlivě. Ať už je to přestěhování z místa na místo, anebo když se jim z jejich oblíbeného rádia začne ozývat něco jiného, než na co jsou zvyklí. Na adresu toho, co se od Nového roku ozývá z vysílacích frekvencí Radiožurnálu, se přinejmenším na webových diskusních fórech valí jeden negativní názor za druhým.

Nemohu se nepřidat. Radiožurnál dobře znám. Znám jej jako posluchač, znám jej zevnitř jako jeho někdejší redaktor a znám jej díky své současné profesi jako jeho prakticky každodenní respondent. Již několik dnů na displeji tuneru sice svítí Český rozhlas 1, z reproduktorů se však ozývá něco, co připomíná mix Frekvence 1 a Impulsu – od zvukové grafiky až po hlasy, které ještě „včera“ zněly na těchto dvou komerčních stanicích. Mimochodem mnohdy jim vedle nevýraznosti nechybí pro soukromá rádia tolik typická rozvlněná dikce podtržená kulometným tempem řeči. Sbohem, krásná kultivovaná češtino.

Odpověď na otázku PROČ najdeme v průzkumech poslechovosti rádií. V nich to Radiožurnál se svou hlavní konkurencí v posledních letech víceméně prohrával. Pro komerční rádia jsou tato čísla důležitá – jsou symbolem úspěchu a přinášejí peníze od zadavatelů reklamy. Nechme stranou diskusi, zda se má i veřejnoprávní rozhlas těmito výsledky řídit. V rozhlase se rozhodli, že ano. Generální ředitel Václav Kasík pověřil vymetáním pavučin a „faceliftem“ Radiožurnálu bývalou rozhlasovou a televizní novinářku, mluvčí IPB a programovou ředitelku Frekvence 1 Barboru Tachecí.

Paní Tachecí měla v zásadě dvě možnosti – buď přijít s něčím novým, chytrým, neokoukaným, anebo nasadit proti F1 a Impulsu stejné zbraně. Vybrala si druhou možnost. Žebříčkem poslechovosti posedlý ředitel Kasík jí k tomu společně s Radou Českého rozhlasu ponechal volnou ruku. Nová ředitelka to vzala vskutku od podlahy. Předvedla, že nové koště dokáže staré pavučiny opravdu důkladně vymést. Začala až děsivým personálním průvanem – ze dne na den z éteru zmizely hlasy osobností, které k dosud nejposlouchanější veřejnoprávní rozhlasové stanici roky patřily. Jejich výčet by byl dlouhý. Posbírala z komerčních stanic to, co ona sama považuje za to nejlepší u nás, něco nechala původního a představila nový, prý moderní Radiožurnál.

Zprvu jsem nevěřil svým uším. Nezlobte se na mě, působí to jako bezpohlavní rozjuchaný cirkus. Vtipně a trefně to kdosi na webu pojmenoval „Radiobulvár“. To se opravdu ve vedení rozhlasu nenašel nikdo, kdo by se chytil za nos a trochu zamyslel? Napadlo někoho, že konzervativní posluchači Radiožurnálu jej poslouchají právě proto, jaký je? Samozřejmě včetně hlasů, které se z něj roky ozývají? Neříkám, že Radiožurnál neměl chyby, ale nepomysleli jste na to, že statisíce lidí přijdou o důvěryhodnou alternativu ke komerčním rádiím, o rádio, které je zkrátka jiné než všechna ostatní? Neobáváte se, že tyto posluchače ztratíte? Rozum zůstává stát nad takovým hazardem. Ve vedení rozhlasu moc dobře vědí, že půjdou s poslechovostí ČRo1 i nadále dolů. Prý to dokonce říká projektová studie, kterou si nechali vypracovat. Za rok pak má údajně přijít zlatý věk přílivu posluchačů. Jsem opravdu zvědav. Už jsem v životě viděl tolik zaručených studií a analýz, a nakonec všechno bylo úplně jinak...

Je potřeba si uvědomit ještě jeden fakt – skupina posluchačů všech rádií je relativně uzavřená množina. Pokud chceme někomu přidat, musíme někomu ubrat. A chceme-li někomu ubírat, nerozhoduje jen to, co se ozývá z našeho rádia, ale také reklama, jejímž prostřednictvím své rádio podpoříme. Nepřipadá vám to při pohledu na reklamní rozpočet velkých komerčních rádií jako předem prohraný boj?

Jako „dopravák“ nemohu odpustit vedení rozhlasu především jedno – likvidaci tradičního a úspěšného Motožurnálu. Zeptejte se lidí, kteří před čtyřiceti lety v bratislavském studiu Československého rozhlasu zakládali předchůdce Motožurnálu, někdejší slavný pořad Pozor, zákruta, jak váš počin vnímají. Nic hezkého neuslyšíte. Připadá vám šest a půl milionu řidičů v České republice jako minorita, která si nezaslouží mít vlastní ucelený pořad? Na jaké jiné veřejnoprávní stanici ho mohou slyšet, když ne na Radiožurnálu? Nepřijímám argument, že se motoristické příspěvky rozmělnily do celodenního vysílacího proudu. To si opravdu musí motoristé vyzobat to, co paní Tachecí nadrobila? A nejen řidiči, obdobných pořadů bychom našli celou řadu. Doufám, že se namísto Motožurnálu jednou z vln veřejnoprávního Radiožurnálu neozve „frekvenční“ Sexy život. To už by skutečně bylo na prodej rádia a odhlášení uživatelských poplatků.

Pokud se Vám, paní Tachecí, podaří z Radiožurnálu s jeho současnou tváří udělat stabilní jedničku na trhu, přijdu se Vám za dva roky s kyticí růží omluvit. Domnívám se však, že jste všichni šlápli vedle. Jedna historická etapa Radiožurnálu kvůli vám – zdá se – definitivně skončila. Bohužel.

Karel Hanzelka
autor je mluvčí Ministerstva dopravy