Tu fotbalovou samozřejmě. Zaplním věrným fanouškům této tragedie zimní čekání plné stesku a bolesti a rád se s nimi utkám v diskuzi.

KE SPORTU OBECNĚ

Jsem velmi nadšený konzument téměř všech sportů. Kdysi jsem si utvořil názor, že sport je vlastně zjednodušená forma správně fungující společnosti. Lepší, připravenější, taktičtější a schopnější v něm povětšinou vítězí, šlendrián vede viditelně a bleskurychle k prohře, provinění a fauly se trestají bez zdlouhavých soudních řízení a pokud někdo k vítězství přijde „špekulantsky“, body získá, ale publikem je vypískán. Nedovolený doping se kontroluje, a to tak, že pravidelně. Ona by se asi změnila situace v politice, pokud by poslanci dostávali trest na 2 + 2 měsíce za hrubost nebo byli vyloučeni do konce volebního období za nedovolenou hru nízkou inteligencí. Ale to je úplně jiné téma, pojďme zpět k fotbalu.

FOTBAL
Základním pravěkým lidským aspektem jakéhokoliv souboje je vítězství. Sport bez vítězství je asi jako sex s gumovou Hedvikou. A pravdou je, že jediným sportem, který tento „zákon“ ignoruje, je v současnosti fotbal. Ono Coubertinovské „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“ považuji za nejkatastrofálnější výrok všech dob, jinak řečeno absolutní hovadinu. Fotbal historicky těží ze své popularity, pokusy donutit hráče k větší touze po vítězství bonifikací třemi body (místo tradičních dvou) nezmohly nic. Pachuť remízy zůstává. A je opravdu velmi komické, jak se v tomto sportu řeší případy, kdy rozhodnuto prostě být musí. Nářky na penaltovou loterii a házení mincí jsou téměř věčné. A právě to neumětelství vítězit je pro českou ligu typické.

ČESKÁ FOTBALOVÁ LIGA
Nerozumím ji. Těch PROTI je tolik, že bych napsal stovky blogů. Umění některých týmů toužit nezvítězit je do nebe volající. Začíná to předsezónními ambicemi. Našim cílem je střed tabulky. Našim cílem je záchrana. I když se skřípějícími zuby, to bych snad ještě pochopil. Ovšem ono to v překladu znamená, že pokud vyjedeme za silnějším soupeřem, bod má pro nás cenu zlata. V reálu tak tvrdíme, že zalezeme do svého malého vápna v deseti a začne nám devadesátiminutová šichta v prešovské betonárce. Posledních 15 minut, kdy se v jiných sportech hraje naplno, ve fotbale se začíná polehávat, simulovat, umírat, pohyby brankářů při rozehrávání míče jsou jak ze zpomaleného filmu a tak dále a tak dále. Nejhorší na tom všem je, že u některých zápasů v osmé minutě na tu úžasnou remízu 0:0 prostě můžete vsadit dům. Proč bych probůh měl na něco takového koukat v televizi? O přímé návštěvě stadiónů, kam už spíš než fanoušci chodí dnes fašounci ani nemluvě.

Takže vážení ligoví fotbalisté, vyslyšte modlení televizních komentátorů a dejte brzy gól, páč to podle nich fotbalu pomůže, a podle mě ostatně taky.

O srovnání přenosů a úrovně české fotbalové vybrakované ligy a té anglické, kde i ty remízy občas stojí za to, snad někdy jindy, závěrem bych si přál, aby si někdo z ligových fotbalistů přečetl tohle:








Námět pro diskuzi: Ptám se vás, kdo českou fotbalovou ligu sledujete: proč to děláte a co vás k tomu vede?

Jan Suchánek
Ostrava