Tak už je to tady. Konečně jsem se dočkal. Co nevidět mi zavolá, nebo mi pošle dopis, nebo mi pošle e-mail. Dlouho jsem o něm jenom slyšel, občas jsem ho i vídal. Ale evidentně na mne neměl čas. Ale už cítím v kostech, že si na mne zase vzpomene. A zase budeme pít víno ve stejné restauraci. Samozřejmě že každý u jiného stolu. Nebo se budeme dívat, zda v sítích u našeho Dolního rybníka neuvízla zlatá rybka, samozřejmě já mezi diváky, ON mezi pozvanými. Zase mi bude klást přesně formulované otázky, které mne vždy donutí mu odpovědět. Třeba je to jen tím, že máme zase ty podzimní plískanice, anebo možná tím, že se blíží VOLBY. To tehdy si na mne POLITIK vždycky vzpomene.

Zavolá mi. Pěkně se představí a po chvilce se mi, svému dobrému a milému příteli, svěří s tím, co ho tíží. Co mu nedá spát. Vždy je to něco palčivého, co je třeba okamžitě řešit. Co nesnese odkladu. O čem i já musím přece přemýšlet, co i mne přece musí tížit. Jednou je to neutěšený stav životního prostředí, jindy rozmařilost různých – v čase se to dost mění – státních institucí, nebo třeba i odtrženost našeho společného přítele, taky POLITIKA – jak jinak, od reality. A toto vše můžeme vyřešit, společně. Jednoduše. Jak? No přece tak, že použiji svůj hlas k tomu, aby byl zvolen. To stačí. Nic víc není třeba. Je to tak jednoduché.

Ano, nebráním se. A toto budeme taky řešit spolu? A svěřím se s tím, co tíží mne. A dostane se mi ujištění, že ano. To je přece samozřejmé. Za můj hlas cokoliv. I řešení mých problémů. Vždyť se člověk nemusí ani krví podepsat. Nejde o duši. Utěšuje mne jeho hlas.

A pak mi dá POLITIK a POLITIČKA na sebe novou adresu, nové telefonní číslo, nový e-mail, abych se mu mohl kdykoliv ozvat. Všechno budeme řešit spolu, vždyť nám jde o společnou věc. Mít se dobře. Mít se líp.

Ano, jde nám o totéž. Mít se líp. Potíž je v tom, bohužel, že definice, co je to mít se líp, není tak jednoznačná. Nepodléhá standardům evropských norem a bohužel ani standardům norem českých. To moje mít se líp bohužel nezapadá do toho mít se líp mého POLITIKA, mé POLITIČKY.

A proto mne nepřekvapí, že za pár dnů už mi nikdo po zavolání na to nové číslo telefon nezvedne, už neuslyším jeho (její) příjemný hlas, už si nepopovídám o našich (čti mých) problémech. Ani z nového e-mailu mi nepřijde potvrzení o přečtení popisu mých trápení a starostí a do schránky mi nepřijde od NĚJ ani od NÍ přání k novému roku, i když mi to slíbil(a).

Proč? To je jednoduché, POLITIK i POLITIČKA mají mnoho práce a věnují se tomu cele, věnují tomu všechen svůj čas... aby se měli LÍP.

Jindřich Beneš