Jeden zahradník pěstující orchideje mi řekl, že ti, kteří se stali obětí psychoaktivních látek, alkoholu, přejídání a dámského světa, se z návyku mohou dostat, ale nikdy ti, kteří propadli orchidejím. Jejich pěstování ovšem nebylo a není příliš rozšířené, je jednak obtížné a jednak finančně náročné. Vegetativní rozmnožování je dnes většinou v rukách profesionálů, pokud vůbec nikoliv laboratoří. Amatér musí být v tomto směru velmi zkušený a pokročilý. Před dvěmi stoletími si pěstování orchidejí mohli dovolit jen boháči. Tehdy začaly exotické druhy pronikat do Evropy. K omezenému zmachu došlo po roce 1890.



Dnes je situace snadnější, alespoň pro někoho, právě jsem viděl v australském katalogu německého obchodního řetězce Aldi, snad známého i v České republice, nabídku pěti druhů kvetoucích orchidejí v květináčích po dvaceti australských dolarech (Kč385). Udává se, že světový obchod s těmito rostlinami vykazuje roční obrat devět bilionů dolarů, přepočtěte si tuto sumu do české měny sami. Právě před 20 roky došlo na Floridě k soudnímu jednání, americký zahradnický konzultant byl obžalován spolu s třemi pomocníky, Indiány kmene Seminole, pro pokus odnést přes dvě sta vzácných a chráněných orchidejí z bažin zvaných Fakahatchee. V obhajobě se zahradník prohlásil za ojedinělého odborníka v pěstování rostlin velké komerční a etnobiologické hodnoty s extenzivní zkušenosti spjaté s orchidejemi a jejich asexuálním mikrorozmnožováním v aseptickém skleníkovém prostředí. Nic mu to nepomohlo, šel do vězení i s Indiány. Na internetovém vyhledavači jsem se pokoušel dozvědět o dalších zlodějích orchidejí, tak např. v roce 1990 nikdy nezjištěný pachatel vnikl do skleníku zahradnické firmy na Floridě. Ukradl tam kromě jiných i nenahraditelné unikáty v hodnotě 150 tisíc amerických dolarů. Byly mezi nimi výstavní druhy s průkazem prvotřídního původu pro rozmnožování a klonování. Byly oceněny nejvyššími poctami celoamerickou společností pro pěstování orchidejí. Majitel tohoto zahradnictví byl nositelem zlaté medaile výstavní olympiády orchidejí v Miami, hlavním pěstitelským a sběratelským městem a to nejen v Americe.



V Ženevě sídlí úřad, který dohlíží na mezinárodní obchod s ohroženými druhy jak flóry tak fauny. Podle jeho konvence orchidej, která může vyprodukovat ročně až 10 tisíc sazeniček, je podle této úmluvy na stejné úrovni jako panda s jedním potomkem za rok, tak stejně slon s březostí ještě delší. Stoletá bylinná položka v herbáři se rovná náramku ze slonoviny anebo životobudiči z rohoviny nosorožce. Jeden v USA žijící cestovatel podnikl v roce 1982 cestu dlouhou kolem dvou tisíc kilometrů bornejským tehdy ještě málo prozkoumaným územím lovců lebek. Putování trvalo šest měsíců, po návratu dostal dopis od pěstitele orchidejí z amerického města Minneapolis s žádostí, zda by ho s přítelem nedoprovodil na Borneo do dešťového pralesa v honbě za orchidejí Paphiopedilum sanderianum. Souhlasil, i když se mu důvod zdál bizarní a netušil, do čeho se pouští. Za pět let byl stále na stopě bláznivosti, která zachvacuje lidí posedlé těmito rostlinami. Shrnul svou zkušenost v knize o orchidejové horečce popisující fanatismus pěstitelů vedoucí až ke korupci, vraždě nebo politickým machinacím. Do nedávna platil za nejznámnějšího českého sběratele orchidejí cestovatel a zahradník Benedikt Roezl, který v 19. století cestoval zejména po Střední Americe a přivezl do Čech mnoho rostlin včetně orchidejí. Kromě nejednoho druhu nese jeho jméno i jeden rod – Roezliella. Po dvojici českých cestovatelů, děkanu olomoucké lékařské fakulty a pracovníku Inspekce životního prostředí žádné rostliny pojmenovány nejsou a pravděpodobně nebudou. Byli na Novém Zélandě v roce 2004 zatčeni pro pokus propašovat kolem 80 chráněných orchidejí, hrozilo jim tříleté uvěznění. Zaplatili pokutu po stodvaceti tisících přepočteno na koruny a vrátili se s ostudou do republiky.



Pokusím se vyhnout latinským termínům, slovo orchidej však pochází z řeckého “orchis“, v překladu to znamená varle. Na těchto rostlinách se může spatřit něco, co tak tvarově připadá. Orchidejí, patří do čeledě vstavačovitých, bylo napočítáno 800 rodů a kolem 25 tisíců druhů, moderními botanickými metodami bylo navíc vyšlechtěno více než sto tisíc hybridů. Orchideje jsou ceněny pro své krásné květy všech barevných odstínů, perlově bílé, zelené, modré, fialové, žluté, oranžové, temně červené, nikdy černé. Některé druhy kvetou po dobu až šesti měsíců. Velikostí se velmí líší s květy velikostí špendlíkové hlavičky až po ty s 20 cm velkým okvětím a 2-3 metry dlouhými stonky.



Původním domovem jsou zejména tropické části Severní i Jižní Ameriky, Asie, Afriky, Oceanie a mírná pásma Evropy. V České republice bylo evidováno 24 rodů orchidejí, je mi líto, že nemohu zde uvést všechna názvosloví od běloprstky přes rudohlávka po vemeníček, většina je v přírodě chráněná. V tropech orchideje obývají horní patra pralesních stromů, jinde jsou pozemní. Některé nezelené druhy parazitují na houbách, dva druhy rostou pod povrchem. Do popisu charakteristiky a anatomie květů a listů orchidejí se pouštět nebudu. Zmíním se jen o jejich užitkovosti, nemám ovšem na mysli komerční zisk. K užitkovým patří vanilovník plocholistý, jehož nafermentované usušené tobolky slouží v potravinářství a voňávkářství. Jiné druhy jsou využívány v herbální čínské medicině, jako přísada při vaření a do zmrzliny. Dokonce i jako afrodisiakum pro staré unavené pány. Australští domorodci vyhledávali kořeny některých druhů výživně připomínající naše brambory. Vstavačovití jsou známí i pro svoji kulturní symboliku na Dálném Východě a v ranném evropském malířském umění.Vidíme je také na heraldických znacích některých jihoamerických států.

Orchideje se líší vůněmi, od příjemně sladce nasládlé přes kořeněnou po plesnivě zatuchlou až hnilobnou. Orchidej zvaný pavouk (v anglické literatuře “spider“) balamutí jeden australský druh vos. Rychle létající samečci tohoto hmyzu mají rozpětí křídel až 5 cm, jejich družky nelétají, většinu života tráví pod zemí, když jsou připraveny ke spojení vyjdou na povrch a vydají parfumovaný feronom, kterým přilákají milovníky. Oplodněná vajíčka pak kladou do larev některých brouků. “Spider“ ale mate svou vůní rozmnožování chtivé samečky, kteří se o hostitelskou orchidej svým náletem zaslouží tak, že ji opylují.

Miloš Ondrášek
Melbourne