Začátkem března tohoto roku jsme se v Austrálii dozvěděli, že v krajinné oblasti zvané Otway asi 150 km jihozápadně od Melbourne, bylo utraceno sedm set vačnatých koal. Pamatujete si na Sama? Novináři tak nazvali koalu popálenou během katastrofálních lesních požárů na jihu Austrálie. Její zachránce, člen hasičského družstva, koale dává pít ze své polní lahve, záběr proběhl na obrazovkách snad celým světem. Reportáž o těchto vačnatcích uveřejnil před časem americký měsíčník National Geographic, vycházející nyní i české verzi.

Překladatel považoval výraz “koala“ za toho, nikoliv tu, a všechny roky v Austrálii jsem se domníval, že toto slovo je ženského rodu. Je a není, vzal jsem si na pomoc Národním muzeem v Praze v roce 1999 vydanou publikaci o českých názvech savců a dozvěděl jsem se, že tento vačnatec se může označovat jako koala medvídkovitá, koala medvídkovitý, vakomedvěd nebo vakodlak popelavý. Takže ten koala byl pokřtěn Sam.

Koalové se vyskytují pouze v Austrálii a to jen na jejím východě a jihu. Článek v americkém časopisu byl zejména zaměřen na činnost skupiny dobrovoníků „Záchrana divokých koalů na Sunshine Coast“ pokoušející se napravit to, co Australané v minulosti napáchali. Před sto lety byli téměř vyhubeni, jen v Queenslandu v letech 1915-1916 zastřeleno více než milion, během srpna 1927 šest set tisíc, opět na kožešiny, kterými si přilepšovali v době katastrofálního sucha.



Ohrožujícím faktorem zmenšující se koalí populace je v současné době drastický úbytek blahovičníkových lesů, které tvoří jejich jediné životní prostředí. Připočtěme k tomu šíření plevelné vegetace, urbanizaci, některá onemocnění, střety s vozidly na silnicích a pokousání psy. Dobrovolníci také pořizují a vedou nemocnice či ošetřovny starající se o nemocné a zraněné koaly. Péče o osiřelá mláďata patří snad k nejdůležitějším, zvířata se podle zákona musí vrátit do přírody. Domácí chov není tolerován, s ohledem na výživu koaly kromě Austrálie vidíme v zoologických zahradách v americkém San Diegu, jihoafrické Pretorii a v Evropě v Madridu, Vídni a Edinburgh. Slyšel jsem, že dvě koaly chované v jedné japonské ZOO uhynuly a ošetřovatel následně spáchal harakiri. Koaly či koalové (dámy mají přednost) se ztotožňují s celkovým dojmem na australskou přírodu zejména z hlediska turistického ruchu.

Koala vyžaduje rozsáhlý, nepřerušovaný a zdravý blahovičníkový les. Průmyslový, dřevařský a zemědělský rozvoj tomu nepřeje a přidejme k tomu silniční a železniční sítě. Dochází k izolování koalích populací a genetický fond je ohrožen. Kdyby byla vypsána soutěž o nejkrásnějšího australského vačnatce, koala by to bez konkurence vyhrála, byla by to Miss koala a nikoliv Mr vakodlak. Tento vačnatec je mezi savci bezkonkurečně ojedinělý potravní specialista s životností kolem desíti roků. Pokud nemá k dispozici eukalyptové listí, hyne. Ze sedmi set druhů eukalyptů alias blahovičníků vyhledává ty, jejichž listy mají nejmenší obsah taninu. Spotřebuje jich denně kolem půl kila, mohou obsahovat pro jiná zvířata smrtelně toxické látky, u koalů jsou játry zneškodněny a později vyloučeny. Koncové části zaživadel jsou silně zvětšené, aby došlo pomocí fermentace k maximálnímu využití živin chudé potravy.

V Austrálii směrem k severu koalům (jejich srst je tam světlejší a mají menší tělesnou hmotnost) slouží listy blahovičníku červeného a mahagonového. Na jihu si jich nevšimnou (srst tam mají tmavší a hustší, váží kolem 10 kg), zajímají se jen o manový, svíčkový a říční. Manový eukalypt vykazuje v jistém období zvýšený smrtící obsah kyanovodíku, když mladé listí zestárne, toxicita vymizí a koaly se na tento strom vrací. Pokud jde o monokulturní rezervace manového blahovičníku a koalové tam nemají jinou volbu, hynou bez jakýchkoliv známek onemocnění.



Bohužel dochází k dalším abnormálnostem. Na východním pobřeží Austrálie se tak zvyšuje bytová a obchodní výstavba a do vnitrozemí se šíří důlní aktivita, pro koaly již není místo. Na malém ostrově French Island nedochází k deforestraci, odchycené samice jsou chemicky sterilizovány, aby nedošlo k přezvěření a genetickým abnormalitám. Již jsem se zmínil o oblasti Otway, tam se situace zcela vymkla, vhodný eukalyptový porost nestačil a na stromech nezůstal ani lísteček. Koalové pro nedostatek potravy zcela vyhubli a umírají žízní a hlady. Na vodu nemají velké nároky, stačí jim vlhkost obsažená v listí, které požírají. Vyhynutí by se zabránilo založením rezervací na ploše nejméně s 40 tisíci čtverečních kilometrů, kam by byla veškerá populace přemístěna. Byl by jí dopřán klidu bez výstavby, motorových vozidel a psů.

Koalí novorozeně měří dva centimetry, narodí se 35 dnů po oplodnění samice. Po porodu se novorozeně, Australani mu říkají „joey“, vyšplhá do vaku na matčině břichu, který se otvírá dozadu směrem k řitnímu otvoru a může být svalem uzavřen. Mládě se ve vaku s bradavkami živí mateřským mlékem, od šesti měsíců se přikrmuje kašičkou, která vychází z konečníku. Půl roku se vozí na zádech matky. Samičky se osamostatní po dalším roku, samečci potřebují maminku o dva roky déle. Dospělé zvíře je zavalité, vyznačuje se kulatou hlavou, na předních končetinách vždy tři prsty a proti nim dva palce, usnadňuje to uchopení větve. Čtyři prsty na pánevních končetinách jsou opatřeny mohutnými drápy, nikoliv k obraně, usnadňují šplhání na stromech, palec, vratiprst, jen jeden.

V oblasti Sydney sídlil kmen Dharuk, jeho příslušnící říkali takovému medvídkovi „gula“, evropští kolonizátoři toto slovo zkorumpovali na „koala“. Vracím se k Samovi. Půl roku po požáru zemřel, nikoliv na popáleniny. Tito vačnatci jsou náchylní k onemocněním, jako je retroviróza, leukemie a porucha tvorby červených krvinek. Existenci druhu ohrožuje bakteriální nákaza zvaná chlamydióza, na tu doplatil Sam. Veterinář nemůže koalům i koalám doporučit „safe sex“ s jedním partnerem. Tato zvířata jsou promiskuitní, chlamidia se přenáší pohlavním stykem. Infekce nepatří mezi zoonózy, tedy onemocnnění sdělné ze zvířete na člověka. Chlamidióza postihující koaly má jiného původce než ta „lidská“, kterou je na světě je v současnosti nakaženo 80 milionů mužů a žen. Jiný druh chlamidií vyvolává na člověka přenosnou psitakózu ptáků. Infekce u koal se projevuje oslepnutím a populaci decimující neplodností. Virulenci snižující vakcína pro koaly již byla vyvinuta, aplikovat se může u zvířat v zajetí a snad v zooparcích, odchyt je velmi stresující zvláště v přírodě.

Miloš Ondrášek, Melbourne