Schengen - jen divadélko?
Vstoupili jsme do Schengenu a opravdu, na hranicích nikde nikdo, mohli jste projet bez čekání. Tak jak jsem to očekával. A moc se mi to líbilo.
Leč ouha. Po ujetí několika kilometrů policejní auta, policista s dalekohledem neomylně vyzobává auta s českou poznávací značkou a jeho kolegové je odklánějí stranou. Jen česká auta. Korektní kontrola dokladů trvá asi pět minut – osobní doklad a doklady od vozu jsou projety schengenskou evidencí.
Po dotazu na účel kontroly vám policista odpoví něco ve smyslu, že jde o rutinní kontrolu.
Ptám se na Schengenskou dohodu a snažím se jemně protestovat. Nepovažuji posunutí hraniční kontroly o několik kilometrů do vnitrozemí za odpovídající této dohodě. Odpovědí je mi pouze pokrčení rameny.
„Wir tun nur unsere Pflicht“ - konáme jen naši povinnost.
Mávnu rukou, říkám si, ono to přejde.
Bohužel. Ve dvaceti dnech jsem devětkrát kontrolován. A protože hlasitě protestuji, jsem po letmé kontrole dokladů a auta rychle odmávnut.
Mám dojem, že nás naši sousedé asi nemají rádi. Nebo nechtějí, abychom k nim jezdili a snaží se nám to všemožně znechutit. A nebo jsme permanentně podezřelí.
Ten Schengen se nám tedy moc nevydařil.
Jiří Dundáček, Petrovice