Byl jednou jeden panovník v království Libereckém. Měl, jak jinak, tři dcery a zajímal se, jak jinak, o zimní sporty. I on však zestárl a začal tušit konec své jinak vcelku úspěšné sportovní kariéry. Nyní se z něho stane funkcionář. Zavolal si tedy svá tři děvčata, aby se jich zeptal, co si o tom myslí a jak moc ho mají ráda. Ve stáří je vždy dobré vědět.

„Mám tě ráda jako všechny akcie ČEZu, které vlastníme“, pravila první.

„Chytrá holka, ta ví, o čem je život“, usmál se pan král.

„Já tě mám ráda jako všechny tvoje zlaté medaile, které jsi v životě vyhrál“, řekla druhá.

„Taky chytrá, určitě se neztratí. Vždy bude vědět, jak se vlichotit mužům.“

„A co ty, Kačenko“, obrátil se budoucí organizátor megalomanských zimních akcí ke své nejmladší.

„Inu, tatínku“, špitla Kačenka nesměle, upírajíc svůj zrak na téměř jarní krajinu za zámeckými okny. Uvědomila si, že letošní zima nebyla příliš nakloněna zimním radovánkám. Už několik let pozorovala, že sněhu každoročně ubývá. Ostatní však, včetně jejího otce, jako by to nebrali na vědomí. Představa, že její milovaný rodič a sportovní vzor chce v této oblasti každoročně pořádat Světový pohár v lyžování a možná i v závodě sdruženém, sevřela její srdéčko úzkostí.

„Inu tatínku“, opakovala Kačenka, „Já vás mám ráda jako sníh“.

„Jako sníh? Jako tu zmrzlou vodu, které je kolem vždy dostatek? Tak málo jsem ti drahý? Za víc přemýšlení ti nestojím, nevděčnice?!? Okamžitě zmiz z mého zámku. Nechci tě už nikdy vidět.“

S pláčem opustila nejmladší dcerka královský dvůr.

Přešlo léto i podzim, nastal čas vlády paní Zimy. Ten rok však vůbec nemrzlo, žádný sníh nenapadl. Malé i velké děti plakaly, sněhuláci posílali nejdříve prosebné a později výhružné petice, rodiče bombardovali úřady dotazy. Světová asociace zimních sportů urgovala slíbené mistrovství. Pan král byl ale bezradný. Kde vzít, když nikde není. Usilovně surfoval na všech bezpečných i nebezpečných vlnách internetu, vysílal esemesky i esóesky, prosil, žadonil, nařizoval, ale po bílé peřince ani památky. Ostuda nevyčíslitelných rozměrů, reputace celého království v háji… Přece nemůže odvolat, co slíbil.

Nesmělé zaklepání na dveře přerušilo jeho trudné myšlenky. Když otevřel, nevěřil vlastním očím. Kačenka! Jeho nejmladší! Jeho překvapení bylo ještě větší, když jej zavedla k oknu. Po všech cestách do nejdelší dálky, kam oko pohlédlo, jezdily obrovské nákladní vozy plné sněhu.
„Jak jsi …..“ chtěl se zeptat král. „Kde jsi…“

Ale dceruška jen přiložila prst na ústa. „O tom se nemluví. I já jsem se poučila a za necelý rok i já jsem se ve světě lecčemus naučila. Všechno se dá obejít, všechno se dá koupit, všechno je možné získat. Jen vědět, na koho se obrátit. Hlavní je mít kachní žaludek, ostré lokty a hroší kůži. To by bylo, aby naši poddaní na tebe a na naše panství nebyli hrdi. Pravda, sníh bude jenom tady, ale reputace našeho království je zachráněna. A to by bylo podruhé, abychom nedonutili poddané, aby se radovali spolu s námi a aby na nás byli patřičně pyšni.“

„Chytrá holka!“ Je po mně, s ješitností vlastní všem panovníkům pohlédl na dcerku a s neskrývaným zalíbením dlouho pozoroval kolonu sněhové armády spásy. Jeho pohled náhle upoutal nápis na korbě nejbližšího náklaďáku. A nápisy mohl číst i na ostatních vozech. CHRÁNĚNÉ ÚZEMÍ JIZERSKÝCH HOR. KRKONOŠSKÝ NÁRODNÍ PARK. MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ…

„Kamarádi“, zašeptal v duchu a neskrývané dojetí mu zamžilo oči.

Na druhý den si znovu zavolal své tři ratolesti.

„Jestlipak mě ještě máte ráda, děvčata. A jak moc tentokráte?“

Ty dvě starší holky, které se nepodívaly dále, než do Vesce, nic nového nevymyslely, ale třetí jej opět překvapila.

„Inu tatínku, mám vás ráda, jako obrovský plavecký areál někde na poušti.“

S láskou se na ni zahleděl. Šikovná holka. Ze všech nejchytřejší. Dobře, že se vrátila. Jediná ví, že je třeba dokázat i nemožné. Hned příští rok se sportovním hitem sezóny stalo mistrovství světa všech vodních sportů na Sahaře. Rok následující proslavily Letní Olympijské hry ve Vatikánu.
Jaképak malé cíle. Zastaralé heslo: „Dále! Výše! Rychleji!“ nahradily tři jiné slogany: „Za každou cenu! Přes mrtvoly! Účel světí prostředky!“
A nad libereckým královstvím vlaje od té doby vlajka s modrým nápisem na bílé peřince: „NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY!“

Karla Krátká