I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl obrazem podle naší podoby, ať vládne nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad krotkými zvířaty, divokou zvěří a veškerou drobnou zvířenou, která se pohybuje po zemi.
Genesis 1 : 26

Tak judeo-křesťanské učení shrnuje vztah mezi člověkem a zvířetem. Starý zákon po tisíciletí dával člověku právo zužitkovat, přeměnit a vyhubit zvířata kolem něho bez velkých úvah o následcích, které tak mohou postihnout přírodu a naše životní prostředí. Mnoho druhů zvířat, namátkou jmenuji amerického bizona, na Mauriciu žijícího ptáka zvaného “dodo“ nebo australského vakovlka, bylo zcela nebo téměř vyhlazeno, zatím co jiná zvířata prospívala jako důležitá v rozvoji civilizace.

Desetitisíce let člověk žil v nepočetných skupinách lovců-sběračů migrujících a řízených roční dobou tam, kde mohl přežít. Lovit a nacházet poživatelné rostliny. Vlastně se ve způsobu života příliš nelišil od vlků, byli vůbec první, které ochočil ke svému prospěchu. Jakmile si lidé uvědomili, že živá zvířata jim mohou být prospěšná nejen jako zdroj masa nebo kožešiny, vztah mezi člověkem a zvířetem se změnil navždy. Lovec se stal pastevcem. Býložravá zvířata poskytovala nejen maso, krávy a kozy mléko, ovce a lamy vlnu, kůň, osel a velbloud sílu a vytrvalost. Pozemní ptáci vejce. K ulovení zvířete potřeboval primitivní člověk rozvinout svoje smysly, obratnost a schopnost vytvořit potřebné nástroje. Snaha domestikovat zvířata podporovala rozvoj jeho myšlení a inteligence.



Lidé byli tak osvobozeni od neustálého shánění potravy, mohli založit osady, z kterých postupem doby vyrostla města, s kterými šla ruku v ruce rukodělná a umělecká činnost. Člověk znovu věnoval pozornost živočišné říši, k bourci morušovém (hedvábí), některým druhům měkkýšů a některým broukům (barviva). Holub byl domestikován nejen pro maso, ale umožňoval i komunikaci. Byl podnícen obchod a současně výměnné kontakty s rozdílnými a vzdálenými civilizacemi. Zvyšujícící se koncentrace obyvatel měla i svoje zápory, přilákala krysy, potkany. I velmi malé druhy ve zvířecí říši jako veš, blecha nebo komár negativně ovlivňovaly blaho člověka a staly se nositeli lidské životy ohrožujících onemocnění a epidemií.

Některá zvířata (lev, skarabeus, kobra či orel bělohlavý) jsou spjata s národními, politickými a náboženskými symboly. Studie ovocné mušky, pěnkavy nebo dinosaura iguanodon stále jsou nápomocné porozumět přírodní evoluci. Není to jen chov zvířat, živočišná výroba a s ní spojený obchod. Ještě stále není doceněn vliv zvířete jako pomocníka a společníka ve vývoji lidské společnosti, způsobu života a kulturnosti snad všech národů a etnických skupin.



Australský úřad pro pomoc rozvojovým zemím se mne zeptal, zda mám zájem o dvouletý pracovní pobyt na poušti Kalahari v Botswaně. Jela se mnou manželka, dcera a syn zůstali v Melbourne, pro mne to byly dva roky inrtenzivní a odborně zajímavé práce, pro moji manželku to bylo poněkud jinak. Žili jsme v Ghanzi, správním středisku Kalahari, byla to vesnice, nenapočítali jsme v ní více než dvacet Evropanů. Nevedla tam žádná hromadná doprava, byl to dlouhý den jízdy terénním autem z hlavního města po písčité cestě, byl tam jeden obchod mající na skladu jen zboží vhodné pro domorodce a nebyl tam zaveden elektrický proud.



Čeští jazykozpytci nazvali hmyzí druh (jeden z více než dvou tisíců) kudlanka nábožná proto, že první pár nohou staví její tělo do polohy připomínající prosebnou či modlící polohu. Délka tohoto hmyzu může dosahovat 10 cm, vypadá jaké větvička. Trojúhelníková hlava je opatřena tykadly, párem velkých kulovitých očí a třemi očky. Vzhled nemá s nábožností nic společného, je dravý, druhý pár končetin je opatřen trny, když se nohy sevřou jako kudla, s malou hmyzí obětí je amen.



V aule brněnské právnické fakulty visí rozměrný obraz Prometheus přináší lidstvu oheň, únosce jej uzmul na Olympu a byl za to přikován ke skále. Tradiční obyvatelé pouště jsou Křováci, dnešní etnografie jim říká Sanové. Mají na rozdíl s řeckou mythologií svoje vysvětlení, jak oheň přišel na svět. Kudlanku nepovažují za svatou, ale mají ji přímo za božskou. Je to bytost jejich bájesloví, je však spojená s konkrétními situacemi křováckého života. Kudlanka má v jejich bájích několik sourozenců, nejdůležitějsí je antilopa losí, mnoho dětí, nejdůležitější je králíku podobný daman, nejvýznamější je pštros.



Ten má v oblibě upečenou potravu. Oheň ukrývá pod křídlem. Kudlanka by také potřebovala oheň, ale jak se ho zmocnit? Myslí si, že to půjde jen úskokem. Upozorní pštrosa na strom nesoucí velmi chutné a výživné slívy. Upozorňuje, že nejžlutější blumy najde na samém vrcholku stromu, pštros, aby je dosáhl, musí si stoupnout špičky a k udržení rovnováhy roztáhnout křídla. Tak se kudlanka stala majetníkem ohně. Od té doby pštros nelétá, hlídá si podpaží. Ani děti se tomu nediví.

Světové dějiny by bez podílu zvířat byly mnohem chudší a naše budoucnost by mohla být mnohem kratší.

Miloš Ondrášek, Melbourne