Obětí teroristických útoků v Evropě přibývá a dynamika terorismu a „boje“ proti němu roste. Slyšíme slova o solidaritě, o „válce“, „útoku na naše hodnoty“ a zbabělosti útočníků. Francie dokonce už poněkolikáté prodlužuje výjimečný stav. Tyto „orgie lítosti“ a „sekuritizace“ veřejné debaty však vůbec nepomáhají skutečnému řešení současného neuspokojivého stavu a priority, které nyní kladou světové i české politické elity, cílí mimo terč a jsou do značné míry jen plýtváním energie.

Pokud skutečně chceme omezit rozsah a dopady teroristických útoků páchaných převážně muslimskými militanty a zradikalizovanými šílenci, musíme v prvé řadě snížit motivaci k těmto útokům. Samozřejmě, že se jedná jednak o řešení velmi neuspokojivé situace zejména na Blízkém a Středním východě, který se propadnul do chaosu, a na straně druhé trpělivé práci v místních komunitách a v integraci jiných národností, zejména muslimského vyznání, do majoritní společnosti. Alternativou je totiž jen hromadný odsun těchto menšin, což je v současnosti nepřijatelné řešení. Tyto dvě skupiny opatření jsou však během na velmi dlouhou trať. Něco ale můžeme dělat a udělat již nyní. Pokusit se změnit naše chápání a vnímání celé situace a tím pádem i chování.

Především nepodléhejme hysterii, nepřehánějme nebezpečí a dopady a nedramatizujme situaci více, než je nezbytně nutné. Zde mají svůj domácí úkol tradiční média, která každému teroristickému útoku většího rozsahu věnují obrovskou pozornost i dny a týdny po něm. Tato mediální reklama samozřejmě enormně láká další teroristy a patřičně je motivuje a inspiruje. Chybí ochota uložit si mediálního bobříka ne snad mlčení, ale uměřenosti. Například ve fotbale se tak již alespoň částečně děje. Televize nepřenášejí záběry výtržníků, kteří vtrhnou na hřiště a chtějí si užít svých pár sekund slávy. Informovat o podstatných událostech se samozřejmě musí, ale rozsah a intenzita jednoznačně hraje roli. Stejně tak by měl být uměřený každý z nás při šíření informací například po sociálních sítích, kdy bychom měli odolat sklonům k přehnanému voyeuerismu a dojímání se. Jsme opravdu ve válce, ale ne v militárním slova smyslu, ale ve válce gest, interpretací a emocí. Nedělejme reklamu teroristům a vrahům. Také politici by měli odolat pokušení se vším hned běžet do nejbližší televizní stanice, strašit spoluobčany a tím zas a znova pomáhat roztáčet tato kola „teroristického běsnění“. Některé věci se zkrátka neříkají, ale diskrétně dělají.

Současné západní společnosti také mnohdy chybí odvaha, odvaha přiznat si skutečný stav věcí a ochota jej přijmout. Abychom nedělali ve státních strategiích zásadní chyby a neničili svůj současný způsob života, i my občané se musíme současné době psychologicky přizpůsobit. Měli bychom dokázat přijmout smutný fakt, že k atentátům docházelo, dochází a docházet bohužel bude. Svět zkrátka již není tak bezpečný a umírání k životu patří. Teroristé cítí, jak se moderní západní společnost bojí jakýkoliv lidských ztrát a jak na ně citlivě ba přecitlivěle reaguje. A patřičně toho využívají. Když se smíříme s nebezpečností současného světa, uleví se nám. Nejhorší je totiž strach ze sebe a z okolí, který ochromuje rozum a instinkty. Vystrašený člověk jen velmi obtížně volí správná řešení a je i snadno manipulovatelný. Toto smíření se současným stavem a aktuálními riziky samozřejmě neznamená rezignovat na aktivní snahu bezpečnostních složek států stíhat teroristické sítě. Nemá to nic společného s ustupováním a už vůbec ne s kapitulací. Toto obrnění vůči realitě je ryze psychologická hygiena každého z nás a zároveň obrana před smrtelně nebezpečnou nákazou strachu, kterou záměrně šíří teroristé.

Byť je jakkoliv násilná smrt každého jedince tragédií, 84 lidí jako nyní v Nice umře na silnicích členských států EU za jeden jediný den a pár hodin, „běžnými“ kriminálními činy je pak v hustě osídlené Evropské unii každý rok zavražděno několik tisíc lidí. Vím, je to tvrdé, ale žádná kouzelná opatření nás neochrání a dejme si pozor na ty, kteří to slibují a kteří naznačují, že když přijmeme tisíce nových policistů a pořídíme sofistikované vybavení za miliardy a hlavně když tak trochu omezíme naše svobody, protože přeci hlavní je bezpečnost a život, že, tak se vše rychle vyřeší a že není jiné alternativy. Musíme odolat pokušení vyměnit trvale svobody za iluzorní garanci bezpečnosti a odolat pokušení dále militarizovat a sekuritizovat veřejnou diskusi.

Současný terorismus nelze v klasickém slova smyslu porazit, pouze utlumit. Rétorika „války proti terorismu“ je zcela mylná a kontraproduktivní, straší lidi zde a naopak ještě více lákají k dalším útokům. K těmto hromadným vraždám jak vidno již zcela stačí už prakticky cokoliv, jednou tuctový kamion, jindy letadlo, střelné zbraně nebo sekera. A množí se útoky osamělých vlků, kteří se inspirují navzájem, ale nestojí za nimi žádná organizace. Pokud chceme těmto útokům do budoucna zcela zabránit, tak bychom se museli změnit v totální stát, kde bude státní bezpečnostní aparát plně ovládat celou zemi a dohlížet na veškeré životy všech obyvatel. To rozhodně není stát, kde bych chtěl žít a jsem si jistý, že spolu se mnou ani naprostá většina Čechů. Když stojíte před osudovou volbou, zda zvolíte svobodu či bezpečnost a vyberete si bezpečnost, ve svém důsledku se rozloučíte nejen se svobodou, ale ztratíte i bezpečí v podobě, jak jsme ho znali dosud. Sebelépe silnější teroristická organizace nedokáže porazit moderní stát, ona sama nám nedokáže změnit náš způsob života. To můžeme „dokázat“ jen my sami.

Musíme také odolat svodu volání vydat se izraelskou nebo americkou cestou, tedy uvolnit pravidla kontroly zbraní. Toto volání je vedeno úplně pomýlenou představou, že i běžní občané se mají mít šanci se útočníkům bránit zbraní v ruce. Naopak, tato cesta na divoký západ by vedla jen k dalšímu roztočení krvavého kola násilí a dalším krveprolitím, i těm neteroristickým. Nehledě na to, že motivovaný a se zacházením se zbraněmi zkušený útočník je vždy v obrovské výhodě a krok napřed proti laikovi se zbraní a v naprosté většině případů dokáže usmrtit minimálně několik osob dříve, než by občané třeba i nakrásně dokázali dostat jeho.

Je možné, že v budoucnu budeme muset v úsilí o utlumení terorismu, protože právě to je skutečný reálný smysluplný cíl, nikoliv nereálná porážka terorismu, činit opatření dosud nepřijatelné a připracovat věci dosud nepředstavitelné, ale ještě nejsme tak daleko, ještě stále máme jiné možnosti, než deportovat například celé rodiny atentátníků nebo dále omezovat osobní svobody ve prospěch bezpečnosti. Stále ještě máme jiné možnosti a šanci zachovat si svobodnou otevřenou společnost dávajícím svým obyvatelům jasné bezpečností garance.

Petr Kopáček, člen KDU-ČSL