Nevím, kdo se dnes považuje v republice za záškodníka. V době, kdy jsem v Čechách žil, to byli lidovou demokracii ohrožující diverzanti, sabotéři pětiletky, podkopovatelé míru, podvratitelé socialismu a vlastně všichni, kteří nesouhlasili se Stalinem či Husákem.

V Austrálii, kde žiji, je to jinak. Za škodlivá se pokládají zvířata, která mám docela rád. Máme ve Viktoriánských Alpách chalupu (jak to velí český mrav), místo jsem pojmenoval Liščí hora. Sousedi divoce nesouhlasili, lišky jim rabují kurníky! Rád pozoruji Bystroušku, která každé ráno traverzuje svahem před chalupou. Přivede si někdy Černohřbítka.

Český králík a australský králík, to je jako nebe a dudy. Divocí králíci působí v Austrálii nedozírné škody a odolávají všem nástrahám, které na ně rozmanité úřady a jejich zaměstnanci nalíčili. Prozatím to nepomáhá a králíci se stále věnují tomu, co umí nejlépe. Rozmnožování.



Již jsem o tom psal, někteří čtenáři tohoto blogu neuznali, že přírodní podmínky nad a pod rovníkem se přece nějak liší. Tucet králíků si do tehdejší britské kolonie dovezl farmář, aby je v neděli odpoledne střílel, jak byl ve své domovině zvyklý. Zábava se zvrhla. Dnes jsou jich v přírodě miliony. Abnormálním množstvím nor polnosti a pastviny erodují.

Z Asie k nám nevím jak přiletěla majna indická (neboli špaček obylkový), v naší zahradě nestrpí ani ptáčka, i daleko mohutnější lori mnohobarevný raději odletí.



Ropucha obrovská, velká jak tvrďák, má na jídelním lístku všechnu drobnou australskou faunu ohrožující výnos třtinových plantáží, dnes masově proniká i tam, kde plantáže nejsou a požírá, co jí přijde do cesty.

O škodlivosti krys a myší se nemusím ani zmiňovat, na australské břehy se vylodily z podpalubí plachetnic v době kolonizace kontinentu. Mezi další provinilce v Austrálii patří, ať se vám to líbí nebo nelíbí, zdivočelá zvířata jako prasata, kozy, koně, osli,velbloudi, buvoli. Dokonce i turovitý banteng a jelenovitý daněk.

Všeho všudy bylo na australský světadíl dovezeno 56 zvířecích druhů patřících k obratlovcům. Někteří se zasloužily o blahobyt země, některé zdivočely a některé negativně ovlivňují životní úroveň obyvatel. Pokusy o kontrolu početních stavů těch nejobtížnějších zvířat stojí státní administrativu ročně kolem 20 milionů australských dolarů. A to se ani nezmiňuji o škodlivosti přivlečených rostlin, cizopasníků a infekčních nemocí. Kontrola plevelů stojí australské zemědělství a lesnictví ročně 3.5 bilionu australských dolarů. (Můžete si sami podle dnešního /28. 8./ kurzu vykalkulovat: 1 AUD = 18.27 Kč.)



Dingo patří k domácí fauně, i když není vačnatec jako všichna ostatní původní australská zvířena. Nevyvinul se mezi nimi, jedna teorie tvrdí, že ho přivezli sebou domorodci z jihovýchodní Asie, kteří vytvořili základ místního obyvatelstva, v angličtině Aborigines, pro české cestovatele to byli v18.století Australci, aby je rozlišili od Australanů evropského původu. Jiní zase dokazují, že dingo připlul s indonéskými mořeplavci, rozšířil se po celém světadíle a dobře se usadil. Na jeho kontu ale je vyhynutí vakovlka psohlavého.



Masožravý dingo se po tisíciletí živil menšími klokany a jinými vačnatými zvířaty, nepohrdne ještěry a hmyzem. Britští kolonizátoři mu zpestřili jídelníček dovezenými králíky, liškami, telaty, jehňaty i mladými ovcemi. I když dingo jen nepatrně škodil chovu dobytka, stal se nepřítelem farmářů, kteří ho začali nelítostně pronásledovat. Stříleli ho, chytali do ok a pastí, kladli otrávené návnady, to se děje dodnes. Na západě a severu světadílu byl postaven pět tisíc kilometrů dlouhý plot oddělující pastviny od nehostinných oblastí, kam byl dingo zatlačen. Populační stav dinga rapidne klesá. Snadno se páří s domácím nebo zdivočelým psem,vzniká tak geneticky smíchaná skupina, která je ovšem také člověkem pronásledována.

V Austrálii byl dingo donedávna a často je i dodnes považován za škodnou (stejně jako orel klínoocasý). Dosud je zakázáno jej chovat jako společníka nebo se pokoušet o jeho domestikaci. Prohlubující se znalost přírodních podmínek však mění názor na škodlivost dingů (i orlů). Nemalou roli také hraje socio-politická změna názorů obyvatelstva.



Dingo není invazijním zvířetem. K Austrálii patří více než 4 tisíce ostrovů a ostrůvků. Jeden z australských států (Queensland) se pokouší na jednom z nich (Petropus Is.) vyhubit populaci zdivočelých koz pomocí dingů, jde o biologickou kontrolu, je v tomto případě úspěšná, způsobuje ale tělesnou bolest zvířete a následné uhynutí. To je ovšem symptom každého způsobu vyhubení. Etika zabíjení? Na tuto otázku stěží najdu vyhovující odpověď.

Jaký je ve filosofickém principu rozdíl mezi zamáčknutím komára, chycením krysy do pasti, utracením zdivočelé kočky, roztrháním kůzlete dingem nebo zastřelením polního zajíce? Situace je komplikovaná, navíc dingo byl vtažen do války vyhlášené zvířatům, která byla do Austrálie zavlečena a podle ekologů tam nepatří. Dingo tam patří, kontroluje stavy lišek, koček a hlodavců včetně králíků. Chrání nyní 26.6 milionu kusů domácího skotu a 68 milionů ovcí.

Australský ekosystém je ohrožen těmito počty zdivočelých zvířat: 18 miliony koček, 2 miliony koz, 7 miliony lišek, milionem velbloudů, milionem koní, tři sta tisíci bahenních buvolů, 20 miliony prasat, dvě stě tisíci jelenů a miliony králíků. Navíc krysy a myši. Austrálie vykazuje nejhorší světový rekord v počtu vymřelých zvířecích druhů, ekologové dávají za vinu zvířatům jako liškám a kočkám. Navíc, prasata, velbloudi, buvoli a kozy ničí miliony čtverečních kilometrů půdy. Úbytek eukalyptových lesů se projevuje ohrožením v nich žijících malých vačnatců, ztrácí místo k životu. Dingo je ale stále a nespravedlivě pronásledován. Podivná xenofóbie.

Miloš Ondrášek, Melbourne