Proti proudu
Toho dne se však ticho přerušované jen zpěvem ptáků rozplynulo s příchodem dvou dam post-středního věku, které se posadily k vedlejšímu stolu dál od řeky, aby si zpestřily svůj den likérem a kávou. Ocitl jsem se tedy v roli nedobrovolného posluchače: Pár slov o počasí, o konci léta, o tom, jaká bude zima, banální hovor prokládaný chvilkami nepříjemného ticha. Pak ovšem přišla řeč na dovolenou, nastala výměna smartphonů nabitých fotkami a při tom se na pozadí začala odehrávat mezi řádky bitva o to, čí dovolená byla dražší a luxusnější. Snažil jsem se v duchu odhadnout, kam se asi jejich hovor stočí, až obě vyloží na stůl všechny své trumfy, těch však stále přibývalo a zdálo se, že jsou dámy ve svém živlu. Nové auto, bazén, vířivka, šperky, značkové oblečení a luxusní restaurace. Slovo "peníze" se skloňovalo ve všech pádech a nejčastějším slovním druhem byly číslovky.
Zvedl se mírný vánek a lehce zčeřil hladinu. Na chvilku se zdálo, jakoby řeka tekla proti proudu.
Když ten maraton slov, nebo spíš čísel skončil a dámy se zvedly k odchodu, uvědomil jsem si, že si vlastně neřekly vůbec nic.
Ne, že bych považoval tu naší českou povahu za bezchybnou, ale tady už mě to opravdu donutilo k zamyšlení. Kam se poděly hodnoty, které jsme dřív ctili? Kdo nám vnutil, že tou hlavní a často jedinou hodnotou budou peníze? I lásku, štěstí a zdraví vám dnes úřad za poplatek přepočítá na peníze. A podléháme tomu víc, než v minulosti víře nebo ideologiím.
Já vím, řeči se vedou a voda teče. Ale asi bychom měli víc dbát o své duševní zdraví. Je zranitelnější, než to fyzické.
Pavel Matějka