se dnes odráží ve složení občanské populace, v řízení přistěhovalectví, v zákazu diskriminace jakéhokoliv druhu a v rovnosti práva pro všechny občany. Je docela spokojen s různými kulturami, které akcentují rozdílnost etnických skupin. K tomu patří těmto účelům odpovídající zprostředkovatelské služby (časopisy, rozhlas, televize).

Sčítání lidu z roku 2011 napovídá, že 26% australských obyvatel bylo narozeno mimo Austrálii a dalších 20% mělo nejméně jednoho z rodičů narozeného mimo Austrálii. Původní obyvatelé, Aboriginal Australians, se podílí 2,5% na složení obyvatelstva.

Média rozhlašují, že toto spektrum je tvořeno také jídlem, které si přistěhovalci přivezli s sebou, jejich životním stylem a kulturními zvyky. Tímto si nejsem jist, když jde o absorbování do životních zvyků Australanů. Působnost organizací jako Australian Multicultural Council, Australian Multicultural Advisory Council, Federation of Ethnic Communities Council of Australia atd. atd. pokládám za prospěšné jen jejím dobře placeným předsedům a tajemníkům úřadujícím v krásně vybavených kancelářích. Státem vydržovaná stanice SBS rozhlasu a televize je naživu díky ročnímu příspěvku 1.5 bilionu australských dolarů vybraných na berních daních. V tomto kolosu je lukrativně zaměstnáno 1200 lidí. Rozhlasová část vysílající ve stovce různých jazyků stojí australské poplatníky 400 milionů dolarů ročně.

SBS začala působit v roce 1975, kdy se zrodil australský multikulturalismus a byla levicově orientovaná od samého počátku a zůstává tak i nyní. První české vysílání vedl takto politicky zaměřený krajan, který navíc zápasil s češtinou. Vedení stanice vůbec nebralo v úvahu, že drtivá většina českých imigrantů opustila republiku vzhledem ke komunisty vedeným převratným událostem v letech 1948 a 1968. Postupně přibyli dva hlasatelé, vyjadřovali se bezchybně, měli ale jiné nectnosti. Současné české relace neposlouchám vzhledem k pro mne nepřijatelné vysílací době. Program je zaměřen na ty, kteří se dostali do Austrálie v posledních letech.

Uvažuji, nakolik se SBS zasloužila o asimilaci přistěhovalců. Není to spíše naopak? Multikulturalismus kontra integrace. Necítím se povolán tento problém řešit, i když se nepřikláním ke škatulkování australské populace podle 160 přistěhovaleckých rodných jazyků. Na toto dilema se vede debata od roku 1975, mezi jinými v táboře bojujícím za instalaci sociální koheze stál náš krajan dr. František Knopfelmacher, přednášející na melbournské univerzitě politickou filosofii. Historik G. Blainey se tehdy obával multikulturního protibritského kmenového společenství, jakési společensky a hospodářsky motivované laboratoře činné pro blaho celého světa - kromě Austrálie.

Před dvaceti lety Liberální (konzervativní) strana v koalici s Národní stranou vystřídala ve vládě Austrálie levicovou Stranu práce. Jedním z hlavních plánů nově zvoleného politického seskupení bylo omezit přistěhovalectví z asijských zemí. Nový ministerský předseda zanedlouho prohlásil, že se mýlil. Podle již zmíněného sčítání lidu v přistěhovaleckých počtech vedou Britové. Směřují k usazení jednak na sever Austrálie a jednak na jih, na mořem oddělenou Tasmánii. Na druhém místě jsou Číňani, zajímají se zejména o velkoměsto Sydney a okolí. Chtějí mezi své, kde se dobře domluví a nic je netlačí, aby přijali úřední jazyk Austrálie – angličtinu. Mají svoje obchody, stravovací podniky, realitní kanceláře, lékaře, zubaře. Na třetím místě osm set tisíc přistěhovalých Indů směřuje k Melbourne. Vláda ovšem stále udržovala koncept multikulturalismu a rozšířila právo dvojího občanství. Tím ovšem zaniklo pojetí “Bílé Austrálie“, které se začalo propagovat před sto lety. Stále ovšem platí požadavek, aby i přistěhovalecký způsob života byl založen na anglo-keltské tradici, jakou přijala mezi statisíci i moje rodina.
Ozývají se hlasy zrušit možnost dvojího občanství s odůvodněním, že státní příslušnost nejde rozdělit a jeden nemůže být loajální k dvěma rozdílným státním systémům.

S touto úvahou o multikulturalismu jsem čekal na začátek vývoje, kterému dal impuls liberální ministerský předseda M. Turnbull před několika dny, v polovině dubna tohoto roku. Vláda se pokusí o přepsání právních požadavků k získání australského občanství. Dosud se občanem Austrálie mohl stát přistěhovalec po jednom roce pobytu v zemi. Tato lhůta se nyní prodlužuje na čtyři roky. To platí i pro povolení ke stálému pobytu. Tím se posílí zřetel zaměstnání, integrace do australské společnosti a legislativní povinnost daňového přiznání. Pokud jde o přistěhovaleckou rodinu s dětmi, důležitost se klade na jejich navštěvování australské školy s anglickým vyučovacím jazykem.

Angličtina se vůbec stává ústředním bodem k udělení australského občanství. Nejde jen o ústní zkoušku, ale i způsobilost čtení a psaní. Všechno na úrovni, kterou ministerský předseda nazval “kompetentní“. Jeho odpůrci tvrdí, že se tak dává přednost přistěhovalcům z těch zemí, kde je angličtina prvním jazykem. Ministerský předseda se brání, čtyři roky je dosti dlouhá doba se anglicky naučit. Pokládá se za to, že znalost angličtiny podloží vědomí žadatelů o souznění s australskými hodnotami. S těmi se rasa, náboženství a kultura neslučují. Zdůrazňuje se respekt k justičnímu uspořádání, oddanost k demokracii a svobodě, vzájemná občanská úcta a rovnost mezi muži a ženami. Charakterový test bude přísnější než dosud s přihlédnutím na trestní rejstřík, porušování domácího klidu, účast na organizovaném zločinu a skupinových násilnostech a kriminalitě. Žadatelé budou dotázáni na názory týkající se sňatků nezletilých dětí, genitálních mutilací dívčích orgánů, fyzického násilí i v rodině a zabraňování dětem navštěvovat školu.

Cestovní pas bude vydán jen držiteli australského občanství.

Nezaměstnanost se v Austrálii pohybuje kolem 5%. O mnoho pracovních příležitostí žádají zejména asijští imigranti, kteří se spokojí s menší odměnou. Zaměstnavatelé často porušují zákonná zaměstnanecká platová minima, spoléhají také na komunikační neschopnosti zaměstnanců. Zpřísněné udělování občanství sníží přistěhovalecké počty, a tak se podle nového vládního rozhodnutí zvýší možnost obsadit pracovní příležitosti australskými občany. Je to reálný záměr?



Miloš Ondrášek, Melbourne