Ztracené stránky, tak nazvala Marija Peričić svoji prvotinu, která získala v 37. ročníku prestižní australské Vogel literární soutěže první cenu a 20 tisíc dolarů. Nakladelství Allen&Unwin knihu vydalo během týdne po vyhlášení výsledků v dubnu 2017. Autorce je 34 roků, učí angličtinu na univerzitě v Melbourne.



Děj tohoto životopisného románu se odehrává daleko od Austrálie. Převážně v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Brně, Berlíně a hlavně v Praze. Trochu u Vltavy, zejména ale v několika málo místech Starého Města, v kanceláři pojišťovny a na poště. A nyní již musíte vědět, že hlavní postavy tohoto vyprávění jsou Franz Kafka a Max Brod. Byli přátelé, seznámili se na pražské univerzitě, v roce 1883 narozený Kafka studoval práva, Brod němčinu a češtinu. Franz Kafka onemocněl tuberkulózou, zemřel v roce 1924. Max Brod se stal na Kafkovu žádost vykonavatelem závěti svého přítele a slíbil mu, že zničí obsah jeho kufru plného skončených a rozepsaných rukopisů, deníků, kreseb a korespondence.

Brod si kufr nechal, emigroval s tímto zavazadlem do Izraele. Proměna (Metamorphosis) je jediná Kafkova práce, která vyšla dokud byl spisovatel naživu, ostatní - Proces, Zámek, Amerika a další Brod navzdory přání autora nezničil a editoval. Byly postupem času z němčiny přeloženy do mnoha jazyků a nejprve vydány v malých nákladech. Udělal Brod správně? Porušil čestné slovo. Dal ale světu poznat geniálního spisovatele 20. století a předchůdce absurdní a existenciální literatury. Všechny Kafkovy knihy líčí hrůzy tajemných nedorozumění a nezaviněných vin, kterým se osoby děje marně pokoušejí čelit. Román Proces, určený spisovatelem ke spálení, může pozornému čtenáři napovědět, jak vykrystalizovat své starosti a nezodpovězené otázky, které se vymykají každodenní zkušenosti.

Co s tím mají společného Ztracené stránky? Jejich děj se většinou odehrává v Praze. V roce 1908, končí jak Kafkovou smrtí, tak Brodovou psychickou poruchou. Kafka se však ve skutečnosti se světem rozloučil jindy a o změnách duševních a citových představ Maxe Broda jsem v dostupných pramenech nenašel ani zmínku. Marija Peričić píše, že tito dva lidé se sice dobře znali, ale fabuluje, že však nebyli přátelé. Od narození tělesně postižený Brod na Kafku podle Peričićové žárlí, nejen vzhledem ke Kafkově intelektuálnímu náboji a tvůrčí představitosti, ale i proto, že “slečna Železná“ dává přednost spisovateli. A podle autorčiny invence Brodovo zmrzačené tělo dalo Kafkovi impuls k napsání Proměny líčící, jak se obchodní cestující Samsa stal nestvůrným hmyzem.

Max Brod mne perem spisovatelky zavedl do Kafkova světa. Nejen zneklidňující logikou, ale i množstvím přesně viděných podrobností, které mají fantastickému podat dojem obyčejného. Místy mne šokovala povolená uzda volné hry a současně sdružování představ. Při všech realistických popisech děje nešlo Brodovi (a tak Peričićové) o věrojatnost.

Marija Peričić se vnořila do Kafkova rukopisu, podle mého názoru úspěšně. Nenechává však mluvit Kafku, ale Broda jazykem svého geniálního přítele. Kniha se fiktivně prezentuje jako Brodův deník psaný v roce 1908 a nechává Kafku zemřít o rok později (ve skutečnosti ho tuberkulóza sklátila v roce 1924). Podle spisovatelky se rival Brod pokouší mučen žárlivostí Kafky zbavit. Bez úspěchu.

Nepokouším se o recenzi Posledních stránek, vypovídám čtenářské dojmy. Samozřejmě mi nejde ani o stopování, jak to ve skutečnosti mezi Kafkou a Brodem bylo. To nechám povolaným, nakonec výpovědí o Kafkovi je dlouhá řada, snad i nějaké o Brodovi. Vím to, že Brod se zasloužil nejen o Kafkovo dědictví, ale i o proniknutí Janáčkovy Jenufy (Její pastorkyně) na světová operní jeviště. Přeložil libreto z češtiny do němčiny a tak uvedl tuto operu do Vídně a odtud i jinam. Přeložil také Švejka.

O židovství Kafky a Broda se Marija Peričić na svých stránkách nezmiňuje, i když tvůrčí postupy jejich původ jistě ovlivnil. Franz Kafka se zařadil až po své smrti mezi skvosty světového písemnictví díky Maxu Brodovi. Nezapomínejme ale, že vrcholná literární (i jiná) díla byla v letech první poloviny 20. století v Německu a jeho satelitech zakázaná proto, že jejich autoři měli v rodném listě uvedeno, že jsou mojžíšského původu. Bere to pravé umění v úvahu?

Navíc chci upozornit na několik významných studii o Kafkovi, které přišly v poslední době na knižní trh. Rainer Stach připravil o Kafkovi třídílný životopis, původně vyšel v němčině, viděl jsem překlad do angličtiny prvního dílu nazvaného The Early Years (546 stran) a potom velezajímavou opět do angličtiny přeloženou Stachovu publikaci Is That Kafka? – 99 Finds (320 stran). Rainer Stach píše: „One of the most beautiful spots in Prague, with the Vltava river and the panorama of the city at his feet, Kafka came upon the central wish of his life and recognised its consequences.“
(Na jednom z nejkrásnějších míst Prahy s Vltavou před sebou a celkovým rozhledem na město, Kafka znenadání dospěl k ústřednímu přání svého života a uznal jeho důsledky.)

Miloš Ondrášek, Melbourne