Státní (za)znamenání
Že si hrdě vystoupal pro ocenění v rytmu disko Michal David, s tím se už nějaký pátek smiřujeme. Přesto některá vyznamenání vztyčí nad našimi hlavami pomyslný otazník. A vykřičník. A je mrzuté, že ocenění, která byla vskutku zasloužená, byla udělena in memoriam.
Postavme vedle sebe dvě pedagožky. Obě ženy. Obě obdržely ocenění. Jedna za hrdinství a druhá za zásluhy o stát. Darina Nešporová je učitelkou v mateřské školce, Ivanka Kohoutová ředitelkou střední zdravotnické školy. Obě ženy se podílejí na výchově budoucnosti národa. Paní Nešporová neváhala nasadit vlastní život, aby ochránila své žáky. To je hrdinství. Pravé, nesobecké, nezahalené do rubáše vlastního prospěchu. Naopak ředitelka Kohoutová perzekuovala dívku za nošení hidžábu. Podle prezidenta projevila hrdinství tím, že se nebála bojovat proti netolerantní ideologii. A není třeba trochu netolerantní potlačovat projevy náboženství? Není hrdinství jako hrdinství. A taková paní Kohoutová si hrdě stoupne vedle rodin vojáků, kteří padli v Afghánistánu.
Ostatně jako vždycky, nezapomněl prezident na své bližní. Slovenský podnikatel Pavol Krúpa je velkorysý. Jak velkoryse přispěl na prezidentskou kampaň, tak velkoryse převzal státní vyznamenání. Kupodivu nepadlo během prezidentova projevu jméno gaunera číslo jedna. Další oceněný byl ještě velkorysejší. Podnikatel Jaroslav Strnad, který založil společnost, kam patří i slavná Tatra. Státní ocenění jej stálo jen pár milionů ve prospěch Zemanovy strany.
Nezbývá nám, než zajásat, že na výročí naší československé země nezazněla žádná vulgární slova. A doufat, že to další stoleté výročí bude honosnější. A bude honosnějších držitelů vyznamenání. A je už v rukou našich pravnoučat, zda bude žít odkaz Masarykův či Zemanův. Oni si musí zvolit, na jakých hodnotách chtějí postavit budoucí republiku.
Martin Novotný
Stavební manažer, ekonom a knihomol