Sametová země
v sametové zemi.
Letíme tmou až na konec mléčné dráhy,
míjíme paralelní světy, které jsou nám tak cizí
jako pravda, kterou nikdo nevyslovuje ani šeptem.
Jdeme jako stádo tupých hlav do neznáma
za podivnými hlasy ještě podivnějších tváří
do místa s nápisem východ.
Rozhlížíme se okolo na periférii světa,
jsme na zastávce, kde dávno nic nestaví.
Usínáme v opuštěných vyprahlých polích.
Za rozbřesku se probouzíme, otvíráme oči,
hledíme kolem sebe, jsme stále uvězněni
v sametové zemi, zemi kde čest je jen slovo a
pravda vítězí jen v pohádkách.
Marcel Gusty