Historie nepoučí. Chyby a omyly se neustále opakují. Jedním z největších omylů je víra, že vzdělání skrze školské systémy učiní lidstvo lepším a civilizovanějším.

Opak je pravdou. Posledních sto let historie lidstva je toho jasným důkazem. Nikdy předtím svět nezamořily tak hrozivé zbraně, zbraně hromadného ničení, jako v průběhu éry povinného školního vzdělání v návaznosti na komercionalizovanou vědu.

Položíme-li si otázku, co by pro nás, jako lidské bytosti, bylo přijatelnější, zda život v neustálém strachu z toho, že se nějakému graduovanému „odborníkovi“ či politikovi podaří – na základě vzdělání – rozpoutat například jadernou či chemicko-biologickou válku nebo katastrofální havárii, anebo představa, že budeme žít sice jednodušším, ale zato šetrnějším způsobem k vlastnímu životnímu prostoru, jakou odpověď více lidí přijme snadněji? Odpověď je nasnadě. Většina lidí – a to bez ohledu na to, zda žije v tzv. „vyspělé“ zemi, anebo v rozvojové, odpoví: Bez vzdělání a rizikové vědy se obejdu, protože žít mohu i v přirozeném prostředí bez technicky vyspělých, ale zato rizikových, technologií. Ale v zamořeném prostředí, sice zdánlivě pohodlněji, nepřežiji. Ano, velmi prostá filozofie, která navíc vůbec nic nestojí. Zamořeným prostředím tedy rozumějme především technologie, způsobující násilí v jakékoliv jeho podobě a formě. Tím je řečeno i to, že i ničení životního prostředí chemickými či biologickými produkty a vlivy je násilím. Jenže tuto nutnost zásadní změny paradigmatu v přístupu ke vzdělanosti si, bohužel, málokdo uvědomuje.

Za vším hledej patologii finančního zisku
Dalším důkazem je například (rovněž finančně honorovaná) Nobelova cena, považme za mír /!/, z roku 1994 pro Jásira Arafata a Šimona Perese, dvou nejkrvavějších válečníků posledního století. Oba vzdělaní na nejprestižnějších školách, avšak výsledek? Žádná ušlechtilost a civilizovanost, ale jen krutost, boj a jednoznačně necivilizované nástroje řešení konfliktů. A mohli bychom pokračovat na stovkách dalších příkladů, ať už z historie, tak současnosti. Když se chopil vlády Adolf Hitler, někteří učenci a vědci raději emigrovali a utekli z Německa. Ale mnoho jich zapáleně pracovalo pro tohoto evidentního šílence. Kam se poděl zdravý úsudek lidí, kteří studovali a měli tudíž přinášet osvícenost a civilizované způsoby žití?! Nebyl by nám snad milejší jako vůdce třeba analfabet s lukem a šípem, neškodný ve své nevzdělanosti, jak drasticky plošně hubit svět, anebo „lídr“ resp. boss, který s sebou nosí jaderný kufřík i na záchod a do ložnice?

Komercionalizovaná věda, vycházející ze vzdělání ve školách a školských systémů, bez návaznosti na přísnou etiku a logiku etického kodexu, se jednoznačně jeví spíše nebezpečnou, než polidšťující a pracující ve prospěch zušlechtilosti lidstva. Zato podporující a podporovaná šílenými jedinci, disponujícími astronomickým zisky z často neeticky nabytých zdrojů.

Za okolností, kdy nad světem visí hrozby, jako laboratoře (často zastřešené univerzitami a univerzitními profesory) konstruující umělé viry a bakterie nebo fyzikálně-chemické technologie s vlastnostmi plošného vyhubení lidského, ale i ostatních živočišných druhů, a naslouchající a přitakající politickým dobrodruhům, jde o jasnou devalvaci a deformaci principu vzdělání jako takového.

Vždyť co je nám platný lék na rakovinu, když v té samé době se šíří epidemie globální deprese v důsledku smrtících civilizačních (duševních) onemocnění? Je přece již dávno prokázán vliv psychicko-somatického stresu na řadu dalších chorob s fyzickými, tělesnými projevy. Je přece známo, že i strach zabíjí!

Chování vědců a politických lídrů tohoto dnešního světa je jasně patologické. Kdyby nebylo, již dávno by usedli k jednacímu stolu, a zakázali by vědcům, financovaným průmyslníky a obchodníky, vyvíjet, vyrábět a distribuovat technologie hromadného ničení kdekoliv na světě. Prosím, pokud se mužský testosteron musí nějak projevit a vybíjet, nechť je to raději triviálním mechanickým klackem, než způsobem, který je schopen pouhým stisknutím jediného tlačítka na ovladači z fotelu nějakého pohodlného velínu vyvraždit miliony, ba miliardy, zcela nevinných živých bytostí.

Vždyť kde stojí právo?! Právo na život bez obav o život? Ano, toto je další kapitola této strašlivé, hororové etapy planety Země. Právníci! Celý legislativní proces, zákonodárci, advokáti, justice, parazitující na lidském utrpení, neštěstí a neschopnosti se civilizovaně domluvit. Většina lidí se jen třese při pomyšlení, že by měla kdy stanout před soudnou stolicí v obavách, zda se z oběti nakonec pouhým pokynutím ruky soudce nestane viník a z viníka oběť. Takovou moc má vzdělání!

Jde o komercionalizovaný přístup k získání novodobého titulu nadřazenosti, suplujícího dnes často neurvale povýšenecké, neetické šlechtické manýry. Koupíš si vzdělání, máš na to zaplatit si školy, staneš se člověkem lepší kategorie. A můžeš se povyšovat a zasahovat i drasticky do života lidí, kteří – ač třeba chudí – také hledající a potřebující spravedlnost. Jenže, kde je spravedlnost zastupovaná smečkou ziskuchtivých dravců, lidských supů a hyen, pasoucích se na bezbranných, chudých? A zneužívajících lidské nevědomosti.

Hlavní otázkou přežití lidstva a veškerenstva na této planetě již není najít kompromis jakéhos-takéhos udržitelného rozvoje, nýbrž zabránit „vývoji“ bez přísného a jasného povědomí o tom, co je a jak se používá etika chování lidského druhu. Zabránit tomu, aby kdokoli, disponující vědou a vzděláním, mohl zneužít vědění k ohrožování, plenění a ničení životního prostoru a podmínek nezbytných pro život a nadměrnému hromadění zisku z nekalých praktik. Přičemž definování nekalého zisku je zřejmé: to, ostatně již dávno brilantně formuloval Honore de Balzac, když vyslovil: „Není většího majetku, aby za ním nestál zločin.“ Neboť již samo nadměrné hromadění je zločinem; neboť jestliže někdo poruší rovnováhu oněch spojených nádob, jakými je svět, a začne na jednom konci víc hromadit a zadržovat, dopustí se zločinu spáchání nedostatku a chudoby na straně druhé. Ostatně, podobné myšlenky můžeme nalézt i v díle Karla Čapka, kde snad nejvýmluvněji hovoří tato: „Nikdo si nesmí myslet, že je něco víc nebo něco lepšího, než ten druhý. Možná, že toho má víc v makovici, možná, že má větší bicepsy nebo lepší košili. Ale to ho jenom zavazuje k tomu, aby toho udělal víc pro ty s horší košilí a menšími bicepsy.“

A takových osobností je potřeba do vědy a politiky. Vzdělanců, kteří se nedopustí u vědomí své zodpovědnosti za svou hřivnu pro pokrok ničeho, co by se dalo nazvat „vynálezem zkázy“. Což ale předpokládá zavést do školních osnov na celém světě především a na prvním místě jako hlavní předmět etiku. A to už od mateřských školek. Neboť kdo neprojde vzděláním, graduovaností v etice a pochopením jejích principů, není kompetentní k řízení čehokoliv, vlády už vůbec. Pak lépe být třeba negramotným analfabetem, než graduovaným štváčem a masovým vrahem.

Zdenka Ulmannová
cestovatelka, spisovatelka