Za pouhých deset dní, mezi 10. a 20. březnem, se česká koruna propadla oproti euru o 10 procent. Každé euro tak stojí o dvě koruny více. Na první pohled se to nemusí jevit jako kdovíjaká tragédie, tedy pokud nám jde o zboží v řádech několika eur, ale třeba u položky za 500 eur si nyní připlatíme o celou tisícovku navíc. A pokud nějaká firma v cizině nakupovala materiál za 50 000 euro, za stejné zboží nyní zaplatí o sto tisíc korun navíc. Ještě zajímavější je to ale u třeba u nákupu vojenských vrtulníků za 650 miliónů amerických dolarů. Zatímco na konci minulého roku jsme zaplatili za tuto zakázku 14,6 miliardy korun, dnes bychom za ty samé vrtulníky zaplatili 16,5 miliardy korun. Tedy o celé dvě miliardy korun více (za což by mohl být další vrtulník, a ještě něco navíc)!

Naprosto identický propad potkal i polský zlotý a maďarský forint. Pokud by někdo chtěl namítat, že podobně dopadly všechny státy EU, které si drží národní měnu, stačí se podívat třeba na dánskou korunu, která se oproti euru ani nepohnula, nebo švédskou korunu, která sice výkyv měla, ale nyní se rychle vrátila zpět. Tedy země, které jsou zde běžně považovány za krajiny ovládané gangy uprchlíků, jimž vládnou šílené feministky a globální aktivistky, se z nějakého důvodu s krizí vypořádaly po měnové stránce mnohem lépe, než ono zdravé srdce Evropy, prezentované zeměmi V4 (i když v tomto případě spíše V3).

Pokud se neuspokojíme s vysvětleními typu Soros, zahraniční studenti, spiknutí neziskovek atp., musíme se ptát proč země V4 postihla takováto rána. Vždyť přeci země V4 řeší problémy ohledně koronaviru mnohem lépe, než mnohé další státy (např. Švédsko mělo 24. března 2300 případů nákazy, 40 mrtvých).

Obávám se, že tento měnový výkyv ani není tak o koronaviru, jako spíš o začátku ztráty důvěry ve střední Evropu. Nemá cenu tu vyjmenovávat znovu jednotlivé věci týkající se omezování ústavního soudu v Polsku, dotačních skandálů u nás, nebo maďarské utahování šroubů. I kdyby se zahraniční investoři dozvěděli jen o jedné desetině podobných událostí, bude to patrně dost na to, aby zvážili své investice.

Koneckonců otázku si můžeme zodpovědět všichni sami: Pokud byste byli zahraničním investorem, investovali byste nyní své peníze do zemí visegrádského prostoru? Uvažovali byste o přesunutí společnosti do zemí střední Evropy?

Nemusíme zde mluvit o Maďarsku, kde přebírají klíčové firmy vojenští poradci a uvažuje se o vládě bez parlamentu a s pomocí dekretů. Stačí se podívat k nám. Jak se asi musí cítit zahraniční firmy jako GE Aviation, Johnson & Johnson, ExxonMobil a stovky dalších, když nejvyšší orgány v zemi vůbec napadne myšlenka uzavřít hranice na několik let? Jak se k současné nejistotě postaví těch cca 200 000 spíše nadprůměrně vydělávajících cizinců ze zemí EU, kteří v ČR z velké části pracují v nadnárodních společnostech, kteří zde platí daně a utrácejí své peníze?

Není na čase sbalit korporátní a investiční jurty a přesunout se zase někam jinam?

V minulých letech sílily hlasy rebelů v časech hojnosti, jež nás srdnatě bránili tu před eurem, tu před ekologickým aktivismem, tu před uprchlíky a obecně před vším, co k nám ze západu přichází. Opovrhování Unií se stalo jakýmsi newspeakem dobrého Čecha. Je třeba si přiznat, že rebelům v časech hojnosti se podařilo dokonale přehlušit povědomí o tom, odkud k nám peníze reálně přitékají a na čem náš ekonomický fundament stojí. Situace, kdy šlo lehce na všechno nadávat a zároveň nebylo nutné nic dělat k tomu, aby se země měla v zásadě dobře, je vynesla do nebývale silné pozice. Při propadu koruny, hlasy rebelů, nebojících se říct nekorektní pravdy, kupodivu mlčí. Pohár důvěry už ale začal vysychat.

Je iluzorní si myslet, že problém se týká jen těch, kteří jezdí na západ, tedy nějaké pomyslné vyšší třídy. V úvodu zmíněné příklady se dotknou peněženek nás všech. Jinými slovy, na hazardování s vlastní pověstí doplatíme my všichni, a je jedno koho volíme nebo z jaké části republiky jsme.

Doufejme, že se koruna i ostatní měny států střední Evropy zase vrátí k dlouhodobým trendům a že to celé bude jen takový budíček, abychom si reálně uvědomili, kde stojíme. Zatím ale naše visegrádské měny více kopírují ukrajinskou hřivnu a ruský rubl, než aby byly silnou opozicí prohnilé unijní měny.

Daniel Zeman
Autor je zakladatelem projektu www.jaknatrhy.cz.