Zhruba týden se dusím suchým kašlem a bojuji s příznaky chřipky. S nikým z Itálie jsem se nepotkala, až na krátkou návštěvu veřejného WC na pražské Kampě, kde jsem se předminulý týden ve dveřích míjela s milou partičkou turistů. Drželi jsme si dveře a pozdravili se. Takže bon giorno!

Před šesti dny mě začal trápit suchý kašel a od té doby se cítím prachmizerně. Nejsem zvyklá na chřipku, maximálně řešívám rýmičku a dutinky. Suchý kašel se nelepšil (a nelepší), a tak jsem chtěla mít v rámci rostoucí celospolečenské paniky jasno, jak se přesně chovat a jaká opatření uvalit na sebe a své blízké. A tak začala několikadenní bojovka, kdy se z hledání informací o testovacích kapacitách stala neřkuli detektivní práce. Nejdřív jsem se dočetla o laboratoři Tilia, která testy dělala moc levně a efektivně, tak jí radši z ministerstva testování zakázali a teď po ní chtějí zbytečné ISO. V pátek pak premiér vystoupil a ve světlech ramp oznámil, že přibude „stovky“ nových testovacích míst, kde prý vyšetří všechny s příznaky. Od 11 hodin má být navíc zprovozněn funkční venkovní stan v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Svitla mi naděje.

Začala jsem tedy obvolávat obsazené kontaktní linky hygienických stanic a zdravotních ústavů, které měly poskytovat premiérem anoncované testovací kapacity. Většinou to nebrali. Nejnadějněji vypadala ÚVN - někdo totiž vyfotil stan na Facebook a alespoň bylo jasné, že tam opravdu stojí. Kamarádka trpící dušností a únavou do ÚVN nakonec vyjela na obhlídku, jelikož jinak se k relevantním informacím nebylo možné dostat. Chtěla se večer setkat s prarodiči a nechtěla riskovat přenos domnělé infekce. Lékař z ÚVN jí sdělil, že bez horečky nebo žádanky od epidemiologa jí test neudělají. Řeší jen ty, kteří jsou v destabilizovaném stavu.

Další den navíc vyšlo na případu P. Jaňurka, který chtěl vyšetření absolvovat se ženou a byl odmítnut, najevo, že v pátek od 11 hodin ve stanu ještě nikdo netestoval. Muž byl poslán na infekční oddělení a odtud odvelen bez testu domů. Měl přitom příznaky nemoci a za sebou předchozí kontakt s nakaženým. Otestován byl až v sobotu, poté, co svůj případ medializoval. Mezitím stihla nemocnice během Babišovy inspekce prozradit jeho identitu před kamerami ČT. Za dezinformaci ani vyzrazení jména se dosud nikdo neomluvil. Ředitel nemocnice Zavoral hovoří o kampani proti ÚVN.

Další nepravdu zřejmě obsahuje tisková zpráva ministerstva zdravotnictví, která informovala o 18 akreditovaných pracovištích, která měla od pátku vyšetřovat samoplátce bez doporučení a žádanek. Nic takového se zatím nestíhá, snad od pondělka.

Abyste se tedy k dnešnímu dni mohli podrobit testu, musíte zřejmě buď vyvádět v horečkách, nebo přijet do nemocnice s lyžemi přes rameno a říct, že jste si tam namířili rovnou z Rakouska. Když ani to nevyjde, zavolejte do nějaké z redakcí a možná vás otestují. Rozsah epidemie tudíž nikdo nezná a nejspíš ani znát nebude.

Aktivita, kterou zdravotníci vyvíjí v testovacích stanech před některými českými nemocnicemi, je vlastně jen potvrzování či vyvracení koronavirové nákazy u lidí téměř zralých na hospitalizaci. Žádným pádem tu nejde o prevenci a včasné oddělování zdravých a nemocných, což se ukázalo být zásadní proměnnou při zadržování nemoci v zemích, kde se to daří. V Jižní Koreji se za účelem prevence testuje téměř 20 tisíc lidí denně. V Německu existují drive-in testovací místa, kde ani nevystoupíte z auta. V ČR od začátku šíření nákazy prošlo testy jen něco přes tři tisíce občanů. Podobně bídně je na tom třeba USA, kde se některé státy potýkají s nedostatkem pomůcek a přebujelou byrokracií. V sobotu ČR objednala dodávky z Číny, která tak ve střední Evropě, pomáhá se „sdíleným osudem lidstva“, jak se 12. března vyjádřil Keng Šuang, mluvčí čínského ministerstva zahraničí. Výborně.

Dokonce moje praktická lékařka mi napsala, že mám-li kašel a zvýšenou teplotu, mám pouze zůstat doma v klidovém režimu a testů se dožadovat jen, pokud se stav zhorší nebo měla-li jsem za sebou pobyt v rizikové oblasti. Klidový režim zvládnu, ale má být celá rodina v karanténě? Může muž ukašlané ženy do práce a dítě do školky? Podle této logiky ano. Zdá se to někomu divné? Mně rozhodně. V případě nemoci, která se běžně rozšiřuje asymptomaticky a v inkubační době, to moc logické není. Nezbývá tedy než si skutečně naordinovat dobrovolnou karanténu a praktikovat „social-distancing“. Především asi ve styku s ohroženými seniory. Je nutné jim vysvětlit, že jejich děti s roztomilými vnoučaty pro ně v současnosti mohou představovat jistý bio-hazard.

Pak nezbývá než doma začít vymýšlet opičí dráhy a pracovní činnosti pro děti a doufat, že se během dlouhého jara navzájem nenapadnete. A jestli jste překonali koronavirovou infekci se možná už nikdy nedozvíte.

Petra Schwarz Koutská