Reakce na blogový příspěvek docenta Zdeňka Koudelky ze dne 26. 3. 2020 s názvem Prezident, vláda a nouzový stav.

V souvislosti s probíhající epidemií koronaviru můžeme napříč celým světem pozorovat zvýšenou aktivitu státní moci, která operativně pod záminkou řešení této krize omezuje nejedno lidské právo. To zavdává mnohým pochybovat, zda je tato moc oprávněná a demokraticky bezpečná. Docent Koudelka, jeden ze zpochybňovatelů správnosti současného postupu v Česku, vyjadřuje obavu plynoucí z nebezpečí koncentrace moci v rukou vlády v rámci nouzového stavu. Ve svém příspěvku navrhuje, aby prezident byl ústavně začleněn do rozhodovacího procesu v dobách nouzového stavu. Aby bylo zapotřebí i jeho souhlasu k zavedení nouzového stavu. Opravdu ale chceme, aby v naší parlamentní demokracii v době krize byl prezident ten, kdo bude mít možnost blokovat postup celé vlády?

Nouzový stav, který dočasně propůjčuje vládě výjimečnou moc, vyhlašuje vláda maximálně na dobu 30 dní. Poté je pro pokračování nouzového stavu vyžadován souhlas Poslanecké sněmovny. Té poslanecké sněmovny, v níž zasedá 200 poslanců, z nichž každý má vlastní zásady, morálku a schopnost uvažovat. Docent Zdeněk Koudelka namítá, že nelze očekávat vzepření PS vládě, v níž má obvykle většinu. I kdybychom předpokládali absolutní stranickou disciplínu a zakázali poslancům samostatně uvažovat, stále zde máme hlavní pojistku veškeré státní moci, kterou je Ústavní soud. Žádný systém není dokonalý, ovšem záruky demokratičnosti, které naše Ústava nabízí, jsou dle mého názoru dostatečné. Nepopírám, že neexistuje nebezpečí, obzvlášť nyní v době krize, které může ztělesňovat nadmíru mocensky obdařená vláda. V době krize ale rovněž platí, že je třeba jednat rychle a bez zbytečného odkladu. I proto je důležitý pohled z druhé strany – pakliže by Koudelkův scénář existoval, co bychom dělali v případě nutnosti opravdu rychlého, nouzového zásahu vlády, když by hlava státu náhodou neměla na prvním místě dobro svých občanů? Sami jsme již několikrát byli svědky situace, kdy neochota prezidenta nalézt konstruktivní cestu a vůle přizpůsobovat si ústavní pravomoci k obrazu svému vedly ke zbytečným obstrukcím a umělým, složitým řešením. Co by to pro nás znamenalo v mnohem komplikovanějším scénáři, když si nemůžeme dovolit váhat?

Matěj Prokop
Autor studuje práva a ekonomii.