Nejmenování Jana Hamáčka do čela ústředního krizového štábu vyvolalo v předsedovi ČSSD vztek, který mu dal kuráž postavit se i samotnému Andreji Babišovi, před kterým dlouhá léta ohýbal hřbet. Jeho výstup mu vytvořil pozici silnější, než zřejmě sám očekával – občané ho totiž brali jako skutečného koordinátora krize. Jenže opilý mocí tuto pozici lehce ztratil, a to tehdy, když na Twitteru prohlásil, že sinolog Martin Hála je blb, protože se negativně vyjádřil vůči Číně.

Hamáčkův postoj k Číně jakožto k zachránci vytváří otázku, kdo tu ve skutečnosti je tím zmíněným blbem. Dle upozornění BIS docházelo během ledna a únoru k výkupu zdravotnického materiálu z Česka a kdo jiný mohl být onen zákazník než náš spasitel? To proto, aby nám ho později mohl prodat za víc a být při tom za pomocníka při těžké situaci. Ve skutečnosti, že o nebezpečnosti nemoci Covid-19 věděli více než my a této situace využili v jejich prospěch, spatřuji spíše hyenismus než záchranu. Tuto adoraci Číny překonává, co se nechutnosti týče, jedině fakt, že se právě kvůli komunistickému režimu, který si nemohl dovolit předvést ostatním mocnostem žádnou slabinu, dostal virus bez většího povšimnutí do celého světa a nikdo na něj tak nemohl reagovat.

Neschopnost vlády zajistit materiál včas a pozdní objednávání z Číny se dá přirovnat k tomu, když se žák snaží na poslední chvíli dodělat domácí úkol způsobem, kdy je mu jedno, co tam napíše, protože jde přeci jen o to, aby tam něco měl. Výsledná známka nemůže skončit jinak než nedostatečně.

Během krize se na povrch vynoří největší vynalézavost, které si můžeme všimnout na českých vysokých školách, laboratořích a firmách. Dennodenně na sebe české podniky upozorňují svojí invencí a investice do domácí výroby by mohla zmírnit dopad nadcházející ekonomické krize. Proč ale pomýšlet na budoucnost, když si musíte koupit voliče ihned?

To, že pan Hamáček nerozumí rozhořčení Čechů nad tímto mišmašem, který tu vytvořili, se nápadně podobá rétorice premiéra, což nakonec přeci jen vrací pana vicepremiéra do stejného stínu, ze kterého vyšel. Vláda se i nadále řídí heslem hlavní vládní strany ANO „řídit stát jako firmu“, bohužel se naši „zaměstnanci“ musí na zdravotnický materiál finančně skládat ze svého, a to spíš než organizovanou firmu připomíná start-up.

Vít Kubů
Autor je student Právnické fakulty UK.