Jít s hlavou vztyčenou, vstříc životu formovanému našimi rozhodnutími. Náš osud je totiž v našich rukou, nikoho jiného. Milada Horáková je pro mě už mnoho let symbolickou postavou zastávající to, co je mi blízké, a to, co je pro každého z demokraticky smýšlejících zásadní: vůli čelit vším, co máme, bezpráví, manipulaci, nebezpečí i nečestným útokům na hodnoty, které jako svobodný občan zastáváme.

Byla popravena komunistickým režimem, to je pravda, a je pravda i to, že současná KSČM navázala na KSČ. Je jenom vhodné, že se na tyto skutečnosti v současné české společnosti, která není s minulým a ani tím předešlým režimem vyrovnána, upozorňuje a poukazuje. Vždyť doposavad se vedou vášnivé debaty i kolem znovuobnovení Mariánského sloupu s odkazem na monarchistické uspořádání. Za minulostí nelze udělat tlustou čáru a myslet si, že nás nedožene, když není dostatečně vyrovnána míra únosnosti jejích zločinů a různých křivd. Debata o nich je přeci nástrojem tohoto vyrovnání. Jsem ráda, že nosím stejné příjmení, a ne, není mou příbuznou. Ale ráda jsem o ní četla už na střední škole, na obchodní akademii, kde tomu není zvykem.

Kéž bychom spolu dokázali napříč celým spektrem společnosti lépe vycházet. Odpouštět, ale nezapomínat. I to je forma boje proti bezpráví a lustrační zákon nestačí: o tento jsme málem kvůli současné KSČM, tudíž i náladě ve společnosti, přišli.

Doc. Heczková: „Povědomí o ženách-megerách nám, myslím, nechybí. Chybí nám schopnost vyhnout se něčemu jinému: když už si nějakou ženu postavíme na piedestal, neudělat z ní onu oběť. Ženy, které se rozhodly věnovat svému poslání, a třeba se kvůli tomu něčeho vzdaly – rodiny, lásky – nejsou chudinky. Je samotné by vůbec nenapadlo, aby takto o sobě přemýšlely. Plamínková ani Horáková oběťmi nebyly. Byly to ambiciózní ženy, určitě měly jistě špatné vlastnosti. Plamínková musela mít „vůli k moci“, jinak by ničeho nedosáhla. O poslankyni Fráně Zeminové, další národní socialistce odsouzené v procesu, se vědělo, že měla hodně jedovatý jazyk a pádnou ruku. Jedna prvorepubliková karikatura jí dokonce k Vánocům nadělila fackovacího panáka. Silné ženy nejsou oběti ani mesiášky, které mají spasit svět svým utrpením. To je další věc, na kterou jsme zapomněli. Nebereme v potaz jejich volní rozhodnutí „jdu do toho, protože si myslím, že to tak má být, něco tomu obětuji, jsem si toho vědoma a není vyloučeno, že za to jednou zaplatím."

Celý rozhovor s doc. Heczkovou.

Michaela Horáková