Četli jsme v nedávné době, že ČEPRO (tedy na 100% státní organizace) nakoupila od PREOLU z holdingu AGROFERT za několik miliard biopalivo. Měli bychom si klást otázku, k čemu vlastně takové množství paliva stát (armáda, policie, hasiči?) potřebuje a za jak dlouho ho vlastně spotřebuje.

Nejde více než o potřebu pohonných hmot pro státní dopravní prostředky o řešení likvidity holdingu AGROFERT? Nebo že by toto palivo bylo určeno pro ty bojová vozidla pěchoty, které má pan ministr Metnar teprve nakoupit za peníze, které mu paní ministryně Schillerová ještě nepřiklepla, protože KSČM tahající při schvalování státního rozpočtu na letošní rok za silnější konec, situaci v této věci zkomplikovala?

Obecně v době snížené poptávky a nižší likvidity díky sníženým tržbám se firmy uchylují k tomu, že místo přímým zákazníkům prodávají větším subjektům, které nakupují větší objemy na sklad. Stát je obrovským skladníkem a také má stálý přísun peněžních zdrojů z našich daní. V tomto ohledu je strategie manažerů AGROFERTU velmi promyšlená. Ale také tito manažeři mohou spoléhat na strach zaměstnanců státu, že jakýkoli nákup od AGROFERTU neodmítnou v obavě o své manažerské dobře placené státní posty, o jejichž jmenování často rozhoduje vláda včele s majitelem-nemajitelem holdingu.

Kapacita skladů ve všech objektech, které stát spravuje je téměř neomezená. Strach z udržení místa v klientelistickém systému je také neomezený a vždy se najde dost ochotných osob, které za příslušný plat tato příslušná místa ve státní správě nebo státních podnicích budou vykonávat.

Zdá se tedy, že kombinace majitele-nemajitele holdingu jako premiéra vlády a velké výrobní kapacity je pro holding nyní ideální. Pro své produkty si vytvořil holding ve státních skladech neomezenou poptávku. Takto může uplatnit jakýkoli svůj produkt – biopalivo, přebytek mražených kuřat, přebytek párků, vše se dá prodat do hmotných rezerv státu, stačí pokud příslušný manažer dle pokynu vlády vypíše potřebnou veřejnou zakázku. A nakoupí. A zaplatí. Ze státních. PENĚZ!

Spotřeba totiž není nutná, postačí zaplnit sklady a po ukončení doby spotřeby zboží zlikvidovat. Stát to platí a nikomu nic nechybí, chtělo by se mnohým říci. Ale tak jednoduché to není. Jako staré oblíbené říkadlo od K. H. BOROVSKÉHO říká Vaškovi, aby nechodil s pány na led, neboť mnohý případ známe, že pán uklouzne a sedlák si nohu zláme, tak nikoli AGROFERT, ale příslušný manažer ve státní správě nebo státní organizaci může být obviněn (a potrestán) za porušování povinností při správě cizího majetku, pokud v rozporu s požadavky na chování řádného hospodáře nakoupil věci pro stát nepotřebné, v množství, které je nadbytečné s ohledem na aktuální potřebu nebo za ceny, které zdaleka přesahuje ceny v místě obvyklé.¨

Ale kromě matérie stát skladuje i Babišovy problémy – trestní kauzy, u nich vlastně doba upotřebitelnosti neexistuje. Vlastně je lze donekonečna prodlužovat, vždy se najde důvod, policisté a státní zástupci a jejich šéfové si také chtějí udržet místo a plat. Ale i oni mohou s pány uklouznout na ledu a mohou být obviněni ze zneužití pravomoci veřejného činitele, nadržování, maření vyšetřování, pokud se prokáže jejich etické a profesionální selhání.

Limitně tedy český stát směřuje od servisní organizace pro občany ke skladišti problémů pana Babiše a dlouhodobě zřejmě k tomu, aby se stal muzeem kultu osobnosti pana premiéra Babiše. Minimálně materiálu pro budoucí badatele, kteří by se chtěli v budoucnu zabývat touto rozporuplnou osobností českých dějin, zde bude dostatek.

Ing. Pavel Večeřa