Pracuju na dohodu. Do 300 hodin, které umožňuje, zbytek načerno. Kdybych onemocněla, je to v háji; pokud by nastal lockdown, zrovna tak. Neplatí zdravotní ani sociální, na důchod se to taky nepočítá… Okrádáme jak sami sebe, tak stát na daních.

Asi je špatně na to přistoupit –, jenže: Nikdy jsem nevydělávala víc. Loni jsem (v sociálních službách) například brala míň než polovinu. K tomu obrovský stres, zodpovědnost, být pořád jednou nohou v kriminále a výsledky… Žalostné. Nulová zpětná vazba, únava, vyčerpání.

Teď dělám servírku/pomocnou sílu na horské boudě a – mám se královsky. Okolo osmi hodin denně, třicet šest čistého, stres žádný, zodpovědnost jen za vyluxovaný koberec a utřené stoly. Příjemný bonus pak představuje ubytování a jídlo, oboje velmi slušné a – zdarma. Dýška jsou spíše symbolická – někdo dá korunu, někdo sedm… Když se výjimečně plácnou přes kapsu, pokryje mi to zdravotní (2052,- měsíčně), které si sama hradím, ať dýška jsou nebo nejsou. Sociální se nemusí, tak ho neplatím.

Jeden minus by se tu našel: Není to dvakrát zajímavé. Pořád dokola, dost nezáživné. Myslím, že mě to nijak nerozvíjí. Nyní je válka na Ukrajině, předtím dva roky covid… Když si to člověk uvědomí, jsou tyto myšlenky – za výše uvedených podmínek – luxus, rouhání.

Smlouvu mi dát odmítli, i tak je stojíme hodně. Prý je to takhle ve všech podnicích po celých horách, říkal můj sympatický šéf. Práci nám vysvětlují, chovají se k nám skvěle. On je inženýr v korporátu; šéfová, jeho žena, dřív pracovala v bance. Normální, slušní lidé, se kterými se dá mluvit o všem (kromě HPP). Vědí, že je to špatně (prý hlavně vůči zaměstnancům –); dělat to správně by je však zruinovalo. Systém je tlačí ,,zaměstnávat“ jen na dohodu – podobně ,,jako všude“ v gastronomii…

Nemělo by se, není to úplně ok; zároveň nejde o žádný zločin. ,,Dohodářů“ jsou v Česku tisíce. I když vím, že dělám (zčásti) načerno, nemám strach o tom mluvit. Však je to poctivá práce (byť ne oficiálně). Přijde mi, že je to celkem běžné –; v gastronomii skoro až standard, norma. Což ovšem neznamená, že je správně. Že by se to nemělo změnit.

Nejspíš by byla potřeba změna systému, aby se podnikatelům vyplatilo personál zaměstnávat legálně – se všemi odvody, které k práci na smlouvu patří. Aby uzavřít HPP bylo pro obě strany to nejvýhodnější. Dokud to nenastane, tak se to bude obcházet. Budeme okrádat stát i sami sebe, protože se to vyplatí.

V dubnu sezóna končí. Pak musím zase platit nájem, jít někam do práce, utrácet za jídlo, za dopravu a za vše, co obnáší život mimo venkovskou boudu na horách. Už teď vím, že se mi bude stýskat.


L. Vránová, 33 let
Březen 2022