Otevře-li dnes člověk noviny na stránkách hospodářské sekce nebo pustí-li si televizi, zrovna když mluvící hlava nějakého mladíka z té či oné analytické organizace znuděně vypráví divákům svou verzi příběhu o finanční krizi, může snadno nabýt dojmu, že tady v Čechách vnímáme dění ve světě asi jako diváci v kině, kteří za spokojeného chroustání popkornu přihlížejí tomu, jak se k nim na plátně řítí vlak.

S přibývajícím časem si však možná leckdo začne dělat starosti, zda splašený stroj přece jen neprotrhne plátno a nevpadne plnou parní do kinosálu mezi diváky - tedy zda se krize nepřevalí i do naší poklidné, mírumilovné kotliny.

Jelikož finanční stabilita v dnešním systému nekrytých peněz je životně závislá na důvěře lidí, nemá příliš smyslu obracet se pro radu k bankéřům, finačníkům a jiným analytickým mluvícím hlavám, jejichž osudovým úkolem je plnit roli hudebníků na Titaniku. Chceme-li se opravdu dopátrat, jaká budoucnost čeká ve středně až dlouhodobém výhledu českou, potažmo světovou ekonomiku, musíme sejít do nižších pater potápějící se lodi a poslechnout si ty, kteří před ledovcem varují už od vyplutí z přístavu.

Absolventi vysokých ekonomických škol, zaměstnanci bank, finačníci, analytici, ekonomičtí odborníci, zapátrejte v paměti - říkají vám něco jména jako Mises, Schumpeter, Rothbard? Rakouská ekonomická škola? Pokud ne, nijak zvlášť se nedivím. Také jsem vystudoval ekonomiku a také jsem se o téhle zapomenuté a přehlížené skupince politologů, ekonomů a filozofů dozvěděl až pár let po obdržení diplomu. Známější je možná Friedrich von Hayek, oblíbenec našeho současného prezidenta, jehož jméno zde zmiňuji, přestože tím riskuji, že velká část čtenářů obrátí oči v sloup a klikne jinam.

Dovolím si vás poprosit ještě o kousek trpělivosti. Ano, rakouská škola je známa svými přísně libertariánskými zásadami, striktní obhajobou volného trhu bez přívlastků a propagací pokud možno mikroskopického státu. Osobně jsem však po přečtení Misese, Rothbarda a dalších dospěl k důležitému přesvědčení - jejich pohled na filozofii peněz - monetární teorie, vysvětlení inflace, hospodářských cyklů a nebezpečné bankovní praktiky částečných rezerv - sama osobě nevypovídá nic o správnosti či nesprávnosti toho kterého politického přesvědčení. Člověk může být pravičák nebo levičák, občanský demokrat, sociální demokrat, křesťan, zelený nebo třeba komunista (ačkoli zrovna Marx se v Kapitálu vyslovuje pro centralizaci úvěrů, hlavní státní banku a exkluzivní monopol na peníze, tedy systém, který existuje dnes), a přece si rakouské vysvětlení hospodářských cyklů oblíbit. My všichni, bez rozdílu rasy, víry či přesvědčení, bychom si měli ve vlastním zájmu alespoň zběžně vyslechnout, co mají tito pánové na srdci. Protože rakouský příběh peněz nevyzývá k boji mezi pravicí a levicí, mezi ODS a ČSSD. Ludwig von Mises a jeho následovníci jsou sice libertariáni, ale tím, co říkají o penězích a centrálních bankách, vyzývají k boji nás všech proti dlouholetému, zažitému a všemi navyklému systému manipulace s cenou peněz ve prospěch státem podporovaného bankovního kartelu, a v neprospěch všech ostatních.

Na skutečně kvalitní vysvětlení toho, jak systém částečných rezerv vznikl, proč si jej banky tolik oblíbily, proč nakonec vedl k nevyhnutelnému ustavení celosvětového systému centrálního bankovnictví a jak toto nafukování splaskávání úvěrových bublin prostřednictvím inflační daně způsobuje gigantické přerozdělování bohatství směrem nahoru, není formát blogu zrovna ideální. Mým cílem není spasit svět nebo obrátit pád akcií, mým cílem je upozornit a zaujmout tím nejlepším z prostředků, jaké mám po ruce, na to, že existuje SKUTEČNÉ a logicky koherentní vysvětlení finanční krize, nejen této, ale také těch minulých a - bohužel, pokud se nic nezmění - i těch budoucích. Na internetu je studijního materiálu dost, spousta linků se jistě objeví v diskuzí, stačí čas a chuť dozvědět se něco nového.

Na konec se vrátím na začátek. Kdo nám vysvětlí, oč jde v současné finančí krizi? Je sedmisetmiliardový plán na "záchranu" ekonomiky dobrý nápad? A přelije se krize i k nám?

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že takzvaná hypotéční krize není příčinou současných problémů, ale pouze nejčerstvějším symptomem. Skutečnou příčinou je hluboko v kostech současné globální ekonomiky hlodající rakovina uměle laciných úvěrů, udržování inflační politiky a neustálé ředění měnové báze novými a novými ničím nepodloženými fiat penězi. Proto také snaha "vyléčit" krizi dalším přilitím gigantického vědra o obsahu sedmi set miliard připomíná snahu hasit požár benzínem.

A proto také krize dříve či později čeká i nás, ačkoli se nemusí projevit stejně jako v Americe. V inflačním systému centrálních bank a částečných rezerv jsou každopádně recese nevyhnutelné a o to prudší a ničivější, oč delší jsou časové intervaly mezi nimi. Nechci rozdávat rady o skupování zlata a pozemků, dokud je čas, třebaže by to dozajista nebyla rada nejhloupější. Mnohem důležitější je vzbudit v obyčejných lidech zájem o to, jak vznikají peníze, co s nimi banky dělají a proč by se neměli spokojit s konfekčními názory v novinách a v televizi. Nedělám si iluze, že pár článků na internetu strhne lavinu, cesta k solidní měně a poctivé ekonomice bude dlouhá a trnitá. Z oficiálních míst však zřejmě pomoc čekat nemůžeme, třeba se k rakouské škole hlásí mnoho významných činitelů, například právě prezident Klaus nebo - paradoxně - někteří nejvyšší představitelé ČNB jako viceguvernér Mojmír Hampl či vrchní ředitel Robert Holman.

A tak pokud tenhle článek zaujme alespoň pár lidí, popojdeme zas o krůček blíž.

Aleš Drobek