Představte si modelovou situaci: Jedete autem, zastaví vás policista a zeptá se, zda jste abstinent. Vy odpovíte, že ne a policista vám zabaví řidičský průkaz s tím, že řidiči pod vlivem alkoholu způsobují značné procento dopravních nehod. Vy namítnete, že jedná nezákonně, on však opáčí, že vychází z principu předběžné opatrnosti a že se proti jeho rozhodnutí nemůžete odvolat.

Zdá se vám to absurdní? Ale přesně tak argumentuje Ministerstvo životního prostředí, když pro své rozhodnutí nemá zákonný podklad. Něco podobného ostatně znali už v antice jako Deus ex machina. Když se jim totiž na jevišti zamotala tragédie tak, že nebylo v lidských silách ji rozplést, spustili na jeviště boha Dia a ten vše vyřešil. Samozřejmě bez možnosti odvolání, vždyť to byl bůh nejvyšší.

Ale od začátku. Na kraji honosného náměstí věhlasných lázní, hned za neudržovaným pensionem, je vjezd do areálu, v němž se několik desetiletí vyrábějí výtahové dveře, zárubně a jiné díly. Nynější majitelé nahradili stříkání výrobků syntetickými barvami práškovým lakováním. Tato technologie je poměrně jednoduchá: Povrch ocelových dílů se odmašťuje, pasivuje a oplachuje vodou. Poslední oplach se provádí čerstvou pitnou nebo demineralizovanou vodou. Mokré díly se suší teplým vzduchem a po vychladnutí se na ně nanáší v elektrostatickém poli prášková barva. Následně se díly vypalují v peci, při čemž se pryskyřice, tvořící základ prášku, nataví a vytvoří povrch, který známe z domácích spotřebičů s plechovým pláštěm. Při vypalování se, zvlášť při nedodržování příslušné teploty, mohou někdy uvolňovat pachové látky.

V ČR je provozováno více než 500 práškových lakoven. Pokud si tedy myslíte, že příslušní úředníci jejich technologii znají, mýlíte se. Při projednávání projektu na rozšíření výroby totiž krajský úřad požadoval likvidovat zápach i z teplovzdušné sušárny, tedy ze sušení dílů omočených pitnou vodou, a ministerstvo jeho požadavek potvrdilo právě s odkazem na princip předběžné opatrnosti. A bez možnosti odvolání.

Protože každý někdy myl nádobí a ví, že mokré nádobí na odkapávači nezapáchá, mám pro postup veřejné správy jediné vysvětlení: Na Ministerstvu životního prostředí existuje prognostický útvar, který se mimo jiné zabývá i kvalitou pitné vody během válek o vodu, které nás prý čekají. A prognostici došli k závěru, že za těchto válek bude pitná voda používaná v uvedené lakovně zapáchat (ale proč ne jinde?). Takže nás úřady tímto způsobem připravují na horší časy.

Mimochodem, lakovna se nenachází v šumavských hvozdech, ale 20 km od ministerstva a inspekce a 10 km od krajského úřadu. Pro úřady vzdálenost nepřekonatelná.

Kdysi jsem četl, že úředníci mohou dělat jen to, co jim povolují zákony, zatím co my, plebejci, můžeme dělat vše, co nám zákony nezakazují. Není to pravda. Úředníci mohou dělat cokoliv, vždyť mají princip předběžné opatrnosti.

A teď vážně: V dokumentu o principu předběžné opatrnosti, který přijala Evropská komise 2. února 2000, jsou stanoveny dva konkrétní případy pro použití principu a tři pravidla, která je třeba při uplatňování dodržovat. Jedná se především o vědecké vyhodnocení nebezpečných vlivů a účast všech zainteresovaných stran (za podmínek maximální průhlednosti) na studiu možných opatření. Ministerstvu to jaksi uniklo.

Jaroslav Hác