Tak od pondělí slavnostně – pro nás doslova s křížkem po funuse - povolena registrace na posilující třetí dávku 12-18 let. No vida, že to jde. Stačí zjistit, že by Češi nemohli s dětmi do Rakouska lyžovat a hned se pohnou ledy. Jsem vám říkala, že to nakonec prorazíme. Jako všechno předtím. Jen ty úplně zbytečné průtahy...
Jak doma děti opět naplno ožily, rapidně ubývá času na psaní. Ale to se nedá nic dělat. Zítra jdu už do práce, tak se obávám, že tohle bude jeden z posledních dílů deníku. Oběma dětem je dobře, stále čekáme na kompletní návrat čichu u starší dcery, mladší už je úplně fit, a pokud se nic nepokazí, v pondělí půjde po 2 týdnech nemoci zpět do školy.
Dnešní den začal tím, že jsem si místo kapek stříkla omylem do oka antivirový pudr taffix. Čekala jsem, že se to jednou stane, protože ty zatracený lahvičky jsou stejně velký a obě blbě bílý.
Den dvanáctý. Máme se fakt dobře. Jsem už dost optimistická. Musím Omicron po očkování zatím celkem pochválit. Na tři dávky si netroufl. Dvě potrápil středně. Je to hnus, ale poroučí se pryč celkem rychle. 5 dní to tedy určitě není, to by si na ministerstvu měli opravit.
Dnes je to už 11 dní, kdy se mladší dcera Emma vrátila z pobytu na horách se školou a přivezla nám domu Omicron. Takové pěkné slovo a takovej hnus.
Kolem osmé večerní dorazil mému muži a mně výsledek PCR (výtěr z krku) NEGATIVNÍ i po 8 dnech pobytu doma se dvěma nakaženými (antigeny i PCR potvrzenými) dětmi.