Reprodukční číslo R, které udává, kolik jeden nakažený nakazí dalších lidí, se k dnešnímu dni snížilo z nehezkých 1,5-1,6 (údaj ze září) na 1,3. Tým Jana Kulveita, experta na modelování a globální rizika z Oxfordské univerzity, dnes dokonce uvádí pro seznam číslo 1,2.

Bylo by skvělé, kdyby přijatá opatření začala zabírat a číslo postupně klesalo zpět pod 1. Pak by to totiž znamenalo, že je epidemie na ústupu, protože se nákaza už nebude šířit exponenciálně a počet nově nakažených začne klesat. Všichni si to vroucně přejeme a upínáme se k tomu.



Potřebujeme nákazu rychle zpomalit, aby se všichni mohli, co nejdříve vrátit do práce a zase vydělávat peníze a platit účty. Nákazu – jak ukazuje příklad Izraele - nejlépe zpomalují razantní časově ohraničená opatření, nikoliv kosmetické pomalé změny.

Jak mi včera trefně napsal můj kamarád Lukáš Hájek na facebookový profil:“ Nová opatření mi připomínají známého mé babičky, který měl cukrovku a během dvou let mu postupně uřízli tři prsty na noze vždy po určité době, pak nohu nad kotníkem a teprve až v poslední fázi nohu nad kolenem. Pamatuju se, jak říkával, že by byl býval nejšťastnější, kdyby mu „tu hnátu“ uřízli celou hned najednou. To stejné jsme měli vzhledem k číslům udělat my - na tři týdny - místo tohoto postupného "odřezávání", které agónii jenom prodlužuje.“

Všem vysvětlete exponenciálu – je to snadné

Co se týče šíření nemoci, každému z vašich známých, kdo tohle ještě neviděl, pusťte prosím následující video, aby exponenciální růst pochopili. Je to zábavně a přehledně udělané. Exponenciálu z něj pochopily i obě moje dcery a od té doby ji všem kolem hrdě a moudře vysvětlují. Kdo pochopí tento základ, už nikdy epidemii a nebezpečí jejího šíření zpochybňovat nemůže.



Školy zůstanou i dále na distanční výuce - to je dobrá zpráva

Největší podíl na poklesu reprodukčního čísla bude mít beze sporu uzavření škol před 2 týdny. Nákaza se v Česku rozjela právě se znovuzahájením školní docházky, protože - i když si to mnozí nechtějí připustit - děti velmi snadno přenášejí covid bezpříznakově či s lehkými průběhy (např. jen rýma) a zanášejí nákazu z třídních kolektivů do rodin. Těžko pak můžete doma před nákazou kohokoliv zkoušet chránit, když každý den posíláte vlastní děti do tohoto rizika. Data šíření nákazy mezi pedagogy i žáky to jednoznačně potvrzují. Navíc mnohé školy během září chtěly zůstat v provozu za každou cenu a nákazu žáků i učitelů tajily či bagatelizovaly. Ve skupině pacientů prodělávajících koronavirus, jsou desítky svědectví.

Posílat do karantény pouze žáka sedícího vedle nakaženého byl opravdu špatný vtip, který se tu přes měsíc odehrával. Švindlování v této oblasti se vždycky společnosti vymstí. Stejně jako to, že se děti dočasně přestaly testovat. Naštěstí od minulého týdne se opět děti testovat musí. Škoda, že tento krok přišel tak pozdě. A je dobře, že v současném stavu se školy znovu od pondělí neotevřou. Je to samozřejmě nepříjemné opatření, ale naprosto nutné pro zpomalení epidemie a ochranu rizikových skupin v domácnostech.

Stále roste počet hospitalizací a úmrtí – jsme za epidemií vždy pozadu

I když číslo R mírně pokleslo, procento záchytu nově nakažených v provedených testech za den máme nepříjemně vysoké – již několik dní se drží dokonce přes 30 procent. Nemocnice se stále plní a ještě nejméně několik týdnů budou - v závislosti na opatřeních. Úmrtí také rostou a překročila už několikrát i 100 za jediný den. Protože od nákazy trvá nějakou dobu, než se části lidí stav zhorší natolik, že potřebují akutní zdravotní pomoc, kyslík či ventilátor, jsme za aktuálními čísly vždy pozadu o nejméně 10 dní.

Nemocnice, které mají inteligentní a předvídavé ředitele, kteří chápou, co se na ně valí, hlásí, že jsou již nyní na hraně kapacit a rozumí tomu, že situace začala být kritická. Například ředitel liberecké krajské nemocnice Richard Lukáš na facebooku zveřejnil video, kde prosí, aby občané nemoc nepodceňovali, protože už nyní musejí u nich omezovat péči o ostatní pacienty a to včetně onkologických. A to je právě zásadní nebezpečí, před kterým mnozí z nás varují již mnoho měsíců, a části veřejnosti tento problém stále uniká.



Popírači mezi námi

Zrovna dnes ráno se na mě na sociální síti opět obrátila dáma, která covid popírá, používá ještě stále neplatnou argumentaci s rakovinou, kterou v ČR nechvalně proslavil MUDr. Žaloudík, a psala mi, že jejímu známému odložili operaci, na kterou čeká a jak je to hrozné, co ten neexistující koronavirus působí. Co s těmito lidmi?

Dostala ode mě nemilou odpověď, kterou lehce přeformuluji pro tento text:

Vážená paní, jak je možné, že ani po 8 měsících jste nepochopila, jak funguje tato nemoc a že to není žádný hoax? Že ten váš známý nebude operován právě kvůli vám a vám podobným lidem? Stále nechápete, co se vám snažíme x měsíců vysvětlit – tedy že koronavirus je zcela jiný než autonehody a rakovina a to právě proto, že je (na rozdíl od autonehody a rakoviny) nakažlivý. Protože se koronavirus velmi rychle šíří, bez přísných opatření a zpomalování nákazy, ucpe nemocnice dusícími se lidmi - ty opravdu nikam neschováte a nejdou smazat tím, že přestanete testovat a nakažené izolovat. Ti, co se do nemocnice dostanou, nakazí část personálu a ochromí zdravotnictví. Tohle se již bohužel částečně děje - a proto váš známý teď má zrušenou operaci. Kolik lidí musí ještě umřít, kvůli lidem jako jste vy? Kvůli lidem, kteří chodí demonstrovat a porušují nařízení, čímž je ale právě naopak prodlužují? Každý z nich je spoluzodpovědný za zrušenou operaci a zbytečnou smrt. Co se musí stát, abyste si začala dávat pozor a chránila vaše okolí? Potřebujete vidět umírat někoho, koho znáte? Jinak neuvěříte? To je smutné.


Smutek… to je asi nejčastější emoce, kterou cítím. Protože mnozí z nás před zahlcením nemocnic varovali a nebyli vyslyšeni. Kdyby lidé (včetně vlády a opozice) nenaslouchali nesmyslům a falešným odborníkům, a společně jsme se jako společnost chránili a byli opatrní, nemusela tato krize a zbytečná úmrtí na koronavirus vůbec přijít.

Hezky to vystihl věděc Omar Šerý, který v rozhovoru řekl: „Přiznám se, že při vyhlášení lockdownu jsem se vrátil do mých sedmi let. Sestra tehdy rozbila cosi u sousedů a oba jsme měli zaracha. Já s tím neměl nic společného. Podobné pocity nejspíš budou mít lidé, kteří se celou dobu snažili zamezit šíření viru, a k ničemu jim to nebylo. Ano, je mně z toho smutno. V první řadě mám strach o lidi v nemocnicích, o známé a příbuzné, kteří tam pracují. Není mi z toho dobře.“

Podpůrná skupina pro pacienty

Ani mně z vývoje nebylo dlouho dobře a právě proto jsme s kolegyní novinářkou Lucií Tomanovou založily skupinu pacientů, která funguje jako podpůrná pro lidi, kteří nemoc mají. Její energie mě naplňuje nadějí. Blížíme se k 6000 členům, kteří vědí, že nemoc není hoax a mohou to na vlastním příběhu dokázat a vysvětlovat dál.

Někteří nemoc zvládli doma, jiní skončili v nemocnici nebo mají na kyslíku či ventilátoru příbuzné. Podporují se navzájem, radí si, pomáhají a sdílí skutečné příběhy. Každý den se o nemoci od pacientů i lékařů ve skupině dozvídáme něco nového a zajímavého. A právě pravdivé informace nám všem mohou pomoct. Jak jsem již psala dávno, tuším hned v prvním díle tohoto seriálu, nezabíjí obavy a oprávněný respekt z nakažlivé nové nemoci, zabíjí především sobectví, tupost a neinformovanost.

Případ Prymula

K výměně ministra zdravotnictví a tomu, co se odehrálo minulý týden, mám spoustu výhrad, otázek a vydalo by to na samostatný článek. Nejlépe však situaci v Česku shrnula moje moudrá a vtipná teta: "Když se autobus řítí serpentinami nad srázem, tak je nejlepší vyhodit řidiče a zeptat se cestujících, jestli někdo umí řídit. Bravo!" (Já doplním, že mu propadl zrovna řidičák, protože si ho včas neobnovil, což byla jistě velká chyba, ale tuhle cestu bych ho zkrátka klidně ještě nechala odřídit.) Roman Prymula komunikoval v roli ministra razantně, jasně a přímo, vedle premiérových „motýle“ působil jako člověk, který má řídící i manažerské schopnosti, kromě toho, že je navíc epidemiolog. Dal lidem naději, že při té ANO hrůze kolem, máme alespoň nějaké vedení. Škoda poměrně schopného ministra. S velkými obavami očekávám jeho nástupce. Česko opravdu nepotřebuje dalšího manipulovatelného Kena, ani popírače závažnosti, ale silnou osobnost, která chápe vážnost situace. Nevím, zda ji premiér je schopen najít.