Je krátce před devátou večer a Parvín domývá špinavé nádobí od večeře. Spěchá. Melodramatická znělka linoucí se z televize na ni působí jak vábnička na jelena. Začíná soap-opera Bidaii. „Je to příběh dvou nevlastních sester. Jedna má světlou pleť a druhá tmavší. V naší společnosti jsou světlejší dívky obecně považovány za krásnější a žádanější pro sňatek, ale tmavá sestra nakonec dojde většího štěstí s mužem svého srdce,“ rozplývá se nad virtuální spravedlností Parvín, služka zaměstnaná v domácnosti středostavovské rodiny. K příběhu plnému krásných kostýmů, dramatických zvratů a líbivé hudby se vrací večer co večer a nejen k němu: “Za týden koukám tak na 12-14 seriálů. Plánuji si kolem nich den. Všechnu práci musím stihnout do osmi večer a pak do půlnoci sleduji soap-opery. Líbí se mi, že jejich postavy řeší problémy, se kterými se můžu ztotožnit a i se z nich poučit.“
“Já fandím Obamovi,” odpovídá stručně na otázku, kdo se asi stane novým americkým prezidentem, můj řidič. Proč by ale měl být demokratický kandidát pro Pákistán lepší než republikán, vlastně neví. Nebo ví. “Je z jiné strany než George Bush,” spolkne příjmení nenáviděné hlavy Spojených států.