"Proti teroristům už jen společně" heslo, kterým se v poslední době zaklínali politici v Islámábádu i v Kábulu. Jenže, než stihli jakoukoliv strategii naplánovat, zdá se, že místo spolupráce může přijít boj. Afgánský prezident Hamíd Karzáí varoval Pákistán, že je připraven poslat přes hranici své vojáky. Reagoval tak na rostoucí útoky Talibanu z pákistánských kmenových území.
“Taliban k nám proniká z Pákistánu, aby zabíjel Afgánce a koaliční jednotky. To nám dává právo jít za nimi zpátky a udělat to samé,“ vyslal do Islamábádu rozlobený vzkaz. I když afgánský prezident opakovaně vyzýval Pákistán k ostřejším zákrokům proti teroristům na jeho území, dosud z Kábulu směrem k sousedům nezazněla tak ostrá slova, jako teď. Přicházejí navíc ve chvíli, kdy se Islamábádu viditelně horší vztahy i s americkými spojenci.

Nervozita stoupá – Taliban se raduje

Napětí vyvolal incident z minulého týdne. Talibanští bojovníci v úterý přes hranici zaútočili na koaliční jednotky. Američtí vojáci reagovali bombami z letadel. Ty ale kromě ozbrojenců zabily i 11 pákistánských vojáků. Islamábád to rozzuřilo, proti akci se ostře ohradil. I když se nakonec všechny tři strany dohodly na společném vyšetření útoku, trhlina ve vzájemných vztazích zůstává. Odráží se v ní i rostoucí nedůvěra Washingtonu ve schopnost a ochotu nové vlády pokračovat v boji proti terorismu jako doposud. Nad osudem prezidenta Parvíze Mušarafa, dosavadního hlavního spojence George W. Bushe, roste otazník. Vládní koalice také není právě příkladem stability. Americkou stranu navíc znejistily mírové dohody, které vláda uzavřela s Talibanem na částech kmenových území, aniž by tyto kroky se spojenci konzultovala. Pákistánská strana už delší dobu čelila nařčením, že hraje dvojí hru a s Tálibánem sice bojuje, ale zároveň ho i tajně podporuje. Mírová jednání taková podezření nepotvrzují, ukazují nicméně na nový, smířlivější kurs vůči Talibánu, který chce Islámábád nabrat.“Vláda ví, že veřejné mínění je ostře protiamericky naladěné. Lidé mají pocit, že bojují válku Washingtonu a umírají za to jejich lidé. Nejen vojáci, ale i členové Talibanu. I armáda je v tomto ohledu demotivovaná. Cesta smíření i za cenu ústupků, je proto v očích Pákistánců v současné chvíli lepší řešení, než boj,“ hodnotí situaci politický analytik Ross Masúd Hussain.

Afgánská reakce

Jenže kýžené zaplutí do klidnějších vod pro Pákistán v současném stavu znamená větší vlnobití pro Afgánistán. Podle místních politiků Talibán získá větší prostor pro plánování svých akcí, pro odpočinek i přeskupení sil. Počet útoků proti koaličním jednotkám, potažmo afgánským civilistům, poroste. Vzkaz, který prezident Karzáí poslal svým východním sousedům, je jen důsledkem rostoucí nervozity z podobného scénáře. Afgánskému prezidentovi jde teď navíc už nejen o blaho národa, ale i o vlastní židli. To, že jeho moc nepřesahuje hranici kábulské provincie, bylo veřejným tajemstvím mezi zasvěcenými. Jenže donorská konference o Afgánistánu, která se minulý týden konala v Paříži, naznačila, že téma schopnosti jeho vlády uklidnit situaci v zemi, začínají přetřásat i jeho dosavadní zastánci. Rozhodl se proto přitvrdit. Zatím slovně. Jestli časem přejde i k činům, se uvidí. Jisté ale je, že by to v křehkých a pomalinku se zlepšujících vztazích s Pákistánem, vyvolalo zemětřesení. Ještě víc by to podkopalo vratkou stabilitu v oblasti a jediný, kdo by na tom nakonec vydělal, by byl Taliban.