I kdyby se v Islámábádu zastavily všem lidem hodinky, o čase přehled neztratí.
K pravidelným výzvám muezzinů k motlitbě se nedávno přidal ještě další „orientační“ faktor. Výpadky elektřiny.V každém obvodu přicházejí v jinou dobu, nicméně s železnou pravidelností jednou za tři hodiny. Pokud to berete z humorné stránky, učí vás to plánovat. Zvyknete si, že mezi sedmou a osmou ráno vodu na čaj v rychlovarné konvici prostě neuvaříte, že je lepší si na inkriminové hodiny naplánovat schůzky, než přemlouvat baterku u laptopu, ať ještě chvíli vydrží. Naučíte se dávat svíčky a čelovku na stejná místa, abyste si ve tmě ušetřili hru na slepou bábu a to, že v jedenáct večer máte nucenou večerku se snažíte brát jako výhodu pro delší spánek. Jenže...


„Sotva zhasnou lampy, ozve se od sousedů příšerné burácení motoru od agregátu a na hodinu bych si nejradši do uší nacpala špunty. Nemůžu usnout a když konečně zaberu, po třech hodinách to začne nanovo,“ hořekovala před několika týdny moje známá Susan. Znělo mi to malinko změkčile, postupně jsem jí ale začala chápat. Naši sousedi mají agregát o něco tižší, s narůstajícími nočními teplotami se ale jeho hukot začal střídat s monotónním šuměním větráku. I já začala mít problémy s usínáním.
Hlukový smog, pojmenovala jsem si pro sebe diagnózu a několikrát větrák vypnula. A – po půlhodině, zbrocená potem, zase zapnula. „Počkej na léto, bude kolem 50 stupňů a já ti garantuju, že elektřina půjde ještě kratší dobu. To teprv uvidíš, co je vedro,“ zubí se na mě kolega Anwar. Není sám, kdo si myslí, že výpadků proudu ještě přibude. Islamábád, jako hlavní město, je na tom rozhodně nejlíp. V jiných částech Pákistánu vypínají elektřinu na 15 hodin denně i víc.

Největší energetická krize v dějinách země

V Hajderabádu dnes proti zoufalé energetické situaci protestovaly stovky obchodníků. Kvůli elektřině jim prý značně ubylo zákazníků. Navíc mají problémy s vodou. Nedostatek proudu snížil i její dodávky. Ještě hůř jsou na tom obyvatelé Multanu, tradiční textilní oblasti. Plno lidí pro textilky pracuje z domova. Odstávky proudu, které se údajně protahují až na dvacet hodin denně, jim ale práci znemožňují. V jejich případě jde o víc, než o snížené výdělky. Hodně lidí přišlo o zaměstnání úplně.
Politici dlouho stavěli energetickou krizi na vedlejší kolej. Po volbách se řešilo komplikované sestavování koaliční vlády a ta se pak zas věnovala především otázce Nejvyššího soudu. Až minulý týden padlo rozhodnutí. Zavedeme letní čas! Od 1. června nebude svítat v pět ráno, ale o hodinu později.
Pro Evropany nic neobvyklého. Pákistánci se ale novotám přizpůsobují velmi neradi, což potvrzuje i fakt, že podobné pokusy s časovými posuny tu už dvakrát zkrachovaly. Ještě menší naději na úspěch má druhé úsporné opatření – zavírací doba pro obchody a bazary v devět večer. Pro obchodníky rána. V obrovských vedrech, která panují přes den, skoro nikdo na nákupy nechodí. Většina krámů má přes odpoledne zavřeno a bazary ožívají až se západem slunce. „Větší hloupost jsem dlouho neslyšel,“ kroutí hlavou Asif, majitel obchůdku s potravinami,“jak bych si pak asi vydělal na živobytí? To mi ty ztráty nahradí vláda? Já rozhodně v devět nezavřu.“ Zdá se, že jediným řešením se šancí na úspěch může být nabídka Ministerstva vodního a energetického hospodářství zahraničním investorům. Chce po nich, aby zajistili výrobu 1200 ze 4000 MW elektřiny, které mají zemi přes léto chybět. Jestli se už někdo přihlásil vláda zatím neoznámila. Sama ale přišla s vlastním úsporným opatřením. Všechny vládní budovy budou od června vypínat klimatizaci. Od 8 do 11 ráno. A také nakoupí úsporné žárovky. 10 miliónů.

Přijde změna?

Prohlášení o možnostech řešení krize v novinách přibývá. Co naopak chybí je analýza, proč vlastně k tak dramatickému stavu došlo?
Vláda svaluje vinu na nízký stav vody v řekách, málo elektráren a samozřejmě na minulý režim. Pravdu má ale jen částečně. Skutečné jádro problému je mnohem obecnější. Tkví totiž v plánování a to je v Pákistánu skoro nadpřirozený jev.
Pákistánská ekonomika šla v posledních několika letech nahoru, začalo se víc stavět i produkovat, lidé si mohli dovolit lepší vybavení domácností. S ekonomický růstem, ale stoupala i spotřeba energie a na to se jaksi při dlouhodobém plánování zapomnělo.
Otázkou tedy je, jaké změny léto pákistánské společnosti přinese. Pro vládu bude tvrdou zkouškou, nejen kvůli energetické krizi, ale i rostoucím cenám mouky a základních potravin. Pokud se politikům podaří situaci zvládnout, alespoň bez hladových bouří, poučí se ze současného průšvihu a naučí se myslet dopředu? Pákistánské společnosti by to určitě prospělo.

/článek byl psán pro HN/