Následující příspěvek je pokusem o popis rozdílných podmínek a přístupů při vzniku inscenace v českých a broadwayských podmínkách. Jako první z celé řady broadwayských kusů jsem měla možnost sledovat zrod inscenace Seminar (premiéra 20. 11. 2011) v Golden Theatre od preview až po opening. Uvedu zde pouze zjednodušující hrubé srovnání.

V českém prostředí komerčních činoherních inscenací bývá zvykem zkoušet v průměru šest týdnů. (Do tohoto průměru jsem úmyslně nezapočítala anomálie typu zkoušek režiséra Jiřího Krejčíka /1918-2013/, který svůj Penzion pro svobodné pány zkoušel tři roky. A stále nebyl spokojen.) Poté zpravidla následují jedna až dvě hlavní zkoušky a jedna až dvě veřejné generálky. Počet obvykle závisí na počtu alternantů pro jednu roli. Po premiéře již následují jednotlivá představení. Broadwayské inscenace a následná představení fungují na jiném principu.

Srovnatelné texty z předchozí úvahy se zkouší zhruba tři až tři a půl týdne. Poté následuje první oblékaná zkouška, která je neveřejná (tzn. není v prodeji). Oblékaná zkouška se hraje večer pouze pro pozvané diváky, většinou pro přátele a rodinu. Nikdo cizí tam nemá co dělat. Díky tomu zde vládne velmi přátelská a vstřícná atmosféra. Diváci herce velmi aktivně povzbuzují. Po skončení se tleská a herci se poděkují jako po regulérním představení, ale jen jednou. Zpětná vazba ve formě počtu děkovaček zde není častá. Zkrátka proto, že herci jsou také jen lidé a chtějí jít někdy i domů. Proto bývá tento jediný potlesk hřmotný a téměř vždy vstoje. Pověru, že po generálce se nemá tleskat, protože to může ohrozit premiéru, na Broadwayi neznají.

Po oblékané zkoušce se inscenace zveřejní s přídomkem „preview“. Tento „náhled“ na budoucí inscenaci je veřejný a lze si na něj koupit lístky za stejnou cenu, jako na popremiérové reprízy. Preview trvají zhruba čtyři týdny. Počet repríz je přímo úměrný nákladům na inscenaci. Tedy pokud se již vydělalo dost, inscenace se zpremiéruje. Důvod je prostý. Brodwayská kritika má stále veliký vliv a může inscenaci ze dne na den pro nezájem zavřít. Stačí napsat negativní recenzi a kasa daného projektu je ohrožena.

Hraje se obvykle každý večer. Přes den se zkouší tři až pět hodin denně. V průběhu preview je možné cokoliv změnit. Kostým, scénu, text i herce. Po opening by se už principiálně měnit nic nemělo a divák by i za rok, v případě úspěchu inscenace, měl vidět to, co při opening night,nebo co možná nejpodobnější verzi premiéře.


Diváci, kteří si koupí lístky na preview, jsou zpravidla nadšenci a cizinci, návštěvníci New Yorku. Skutečný Newyorčan, který není zvláštním nadšencem, ale pouze chce zůstat v centru dění, si opatří lístky na první dny po openingu. Počká si,až co řekne kritika.

Divadelní produkce se případnému komerčnímu neúspěchu brání právě formou pro nás tolik nezvyklých preview. Čím déle drží inscenaci v tomto prenatálním nehotovém tvaru, tím větší šanci na zaplacení nákladů mají. Pro herce a celý inscenační tým skýtá forma preview prostor pro zakoušení toho, jak co v dané inscenaci funguje před lidmi. Pro takzvané vyčištění a zpřesnění. Zjišťování toho, na co lidé zabírají, a zlepšování toho, co nevyznělo, jak bylo zamýšleno. V našich podmínkách je to podobné, jako když vás kolega herec pozve na představení a rovnou dodává, ať přijdete až na desátou reprízu. Tedy tehdy, až se hra „ohraje“ před lidmi. Zkrátka, až si kus „sedne“.

Tento způsob preview se nám může zdát na první pohled stejně podivný, jako se zdá broadwayským hercům ten náš, bez preview, který považují za trestuhodnou nehoráznost vůči divákům. Ať už fandíme jednomu či druhému přístupu, jisté je, že princip preview skýtá dvě základní výhody - výdělek divadlu a zpětnou vazbu hercům.

Podstatnou roli zde hraje fakt, že se nejedná o divadla repertoárová, ale o jeden projekt, který se hraje každý večer. Nejblíže jsou tomu například naše Shakespearovské slavnosti, projekt Meda, či Studio DVA. Nově i ostravské divadlo Mír.

Z cyklu: Konečně plním slib a začínám zveřejňovat pětiletý výzkum podmínek k herectví.Cílem těchto příspěvků je trochu demytizovat broadwayskou scénu a americké herectví v očích českého zájemce pomocí některých základních, ale u nás stále nepříliš obecně rozšířených informací.