Původní (kratší) verze této poznámky vznikla na objednávku Deníku E15, kde byla uveřejněna jako prémiový (tj. pro předplatitele) obsah v pátek 17. ledna pod názvem Komentář Tomáše Glance: Putin až do smrti
Na základě dalšího vývoje událostí a nově publikovaných zpráv jsem materiál pro aktuálně.cz rozšířil a doplnil.
Není to politologický rozklad, k němuž nejsem profesně kompetentní ani nedisponuji potřebnými znalostmi a podklady. Jsou to jen subjektivně serřazené poznámky čtenáře zpráv, kterého zajímá, tak jako mnoho lidí na celém světě, co bude s Ruskem a v Rusku dál.

Většinou znamená pád vlády politické zemětřesení. A pokud k němu dojde v největší zemi světa, je namístě položit si otázku, co se vlastně děje.

Rusku se za posledních 20 let podařilo uskutečnit sen některých politických myslitelů a literárních utopistů různých dob: vydalo se svou vlastní cestou, neopičí se po západních hodnotách, nehrozí mu labilita a proměnlivost demokracií.
Montesquieu se svým dělením moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní nikdy neměl v Rusku na růžích ustláno. Jako produktivnější se opakovaně osvědčila veškerá moc soustředěná do jednoho centra a likvidace opozičních názorů, neřku-li konkurenčních politických programů.
Proto se i nynější změna vlády provádí v atmosféře stabilního klidu ze dne na den za absolutní podpory jediné relevantní politické strany, bez zneklidňujících polemik nebo kritiky.
A jak tomu v Rusku po staletí bývá, ví se jen málo o tom, co se v mocenském centru, hermeticky odděleném od zbytku světa, vlastně odehrává a s jakým cílem.

Jisté je, že nový předseda vlády Michail Mišustin je věrným kremelským insiderem. Téměř deset let vedl federální daňový úřad, podle všeho se účastní dlouhodobě nepsaného paktu solidarity mocných, kteří za svoji poslušnost a loajalitu získávají obrovské materiální výhody a dobře vědí, jak fatální vliv by na jejich systém vládnutí mohly mít svobodné volby, neřku-li svobodná média.
Efektivita vybírání daní za Mišustina stoupla, ale opozice uvádí, že úřad zaměstnává jednou tolik pracovníků než jeho americká obdoba, která s polovinou personálu obsluhuje více než pětinásobný objem vybraných daní.

Za hlavní smysl aktuální politické rošády analytici v Rusku ani v zahraničí nepovažují mocenský vzestup technokrata Mišustina ani nekonfliktní sesazení či spíše přesazení Medvěděva, který se pro část obyvatelstva stával čím dál slabší a komičtější figur(k)ou —obzvlášť po zveřejnění dokladů o jeho utajovaných majetcích a jejich korupční správě — film Alexeje Navalného, který výzkum shrnuje, vidělo jen v YouTube přes 30 miliónů diváků.

Za hybnou sílu obnovené struktury moci s Medvěděvem na místě Putinova zástupce v bezpečnostní radě (kde je mnohem méně na očích, nicméně ve "vertikále moci” nadále v Putinově bezprostřední blízkosti) mnozí komentátoři považují přípravu na rok 2024, kdy Putinovi vyprší nynější prezidentský mandát.
Z tohoto hlediska byl důležitější než personální změny na jednotlivých úřadech jeho návrh začlenit do ústavy Státní radu, kterou zřídil už v roce 2000 a jejímiž členy jsou všichni nejvlivnější činitelé v zemi. Kdyby se za 4 roky stal jejím předsedou (analogicky se loni zachoval vůdce Kazachstánu Nazarbajev), mohla by jeho prakticky ničím neomezená moc pokračovat — dokonce v souladu s — upravenou — ústavou. Putin chce vládnout až do smrti, píší mnozí blogeři na svých twitterových účtech. “Do své vlastní, nebo do smrti státu, podle toho, která z nich nastane dřív”, poznamenal jízlivě jeden z nich. Jiný blogger, publikující pod jménem “prof. Preobraženskij”, přirovnal nynější změny s přestavováním postelí v nevěstinci.
Připoimeňme, že Filip Filippovič Preobraženskij je jednou z hlavních postav novely Michaila Bulgakova “Psí srdce” — aristorkaticky vystupující lékař, chirurg, který stojí za metamorfózou toulavého psa Šarika ve vulgárního představitele proletariátu Šarikova, jenž začíná svého “pána” vystavovat groteskně pojímaným metodám třídního boje (mnohokrát zfilmovaný a v Rusku notoricky známý Bulgakovův text z roku 1925 nesměl v SSSR až do roku 1987 vyjít, šířil se pouze v samizdatu (ve strojopisech psaných přes kopírovací papír) a tamizdatu (v ruských nakladatelstvích v zahraničí).

Po oznámení plánů na přepisování některých článků ústavy vzniklo několik zatím drobných iniciativ na její obranu nebo proti ústavnímu převratu či puči, jak proces připravovaných změn (kterých má být celá řada) nazývají někteří aktivisté a komentátoři. Vlivný blogger a publicista, který svůj kanál nazývá Stalingulag, zesměšnil v pondělí iniciativy na ochranu nejvyššího zákona. Ruská ústava je podle něj tak jako tak dávno cárem papíru, jehož obsah nemá s reálnými poměry v Rusku mnoho společného.
Pro změny ústavy byl vytvořen pestrý pětasedmdesátičlenný expertní sbor, v němž jsou zastoupeni i spisovatelé, herci, krasobruslařka i olympijská vítězka ve skoku o tyči, proslulý pianista atd. Celý proces se inscenuje jako všenárodní sněm a má být završen plebiscitem o přijetí změn snad už v dubnu letošního roku.
Boj o ústavu odmítl i nejvýraznější opoziční politik Alexej Navalnyj. Na základě stávající ústavy, zdůrazňující platnost mezinárodního práva i v Rusku, vyhrál několik soudů u Evropského soudního dvora pro lidská práva ve Štrasburgu. Přesto mu ruské úřady častým zatýkáním, opakovanou devastací technického vybavení jeho Fondu pro boj s korupcí a nepřetržitou šikanou fyzicky i administrativně brání účastnit se politického života ve vlastní zemi. Ústava mu efektivní ochranu neposkytuje.
“Strašně si cením ústavy, která dovolila všechny soudce v Rusku podřídit jediné kremelské kanceláři, takže nikdo v celé zemi nemá záruku, že může dosáhnout spravedlivého rozsudku,” napsal ironicky Navalnyj.
Podle jeho názoru celý komplex aktuálně prováděných změn nemá jasně stanovený plán — kromě upevnění a udržení co možná absolutní moci nynějšího prezidenta a jeho rozsáhlého týmu, operujícího po celém Rusku.
Navalnyj se domnívá, že Putin se rozhoduje podle momentálních okolností, co dál.

V pondělí přišla ostatně další nečekaná zpráva: sesazení Jurije Čajky, který zaujímal téměř 15 let post generálního prokurátora, a jeho nahrazení generálporučíkem Krasnovem, vysoce postaveným vyšetřovatelem, jenž měl na starosti i dodnes neobjasněnou vraždu opozičního politika Borise Němcova a další zločiny, v nichž mnozí shledávají politické motivy. Pravděpodobná motivace odvolání je Čajkův pokročilý věk - v příštím roce mu bude 70, což je u této funkce hranice odchodu do penze, jeho nástupce je o 25 let mladší.
Po dvaceti letech u moci nynější prezident začíná o některé své podřízené přicházet z biologických důvodů.