Dokumenty:
dopis Alexeje Navalného veliteli věznice
a
reakce blogera Alexandra Gorbunova na Navalného hladovku

Dopis Alexeje Navalného veliteli věznice ze dne 31.03.2021:

Drahý Alexandře Alexandroviči,

poslední měsíc (a poslední tři týdny, kdy se nacházím ve věznici IK-2) píšu denně prosby o poskytnutí lékařské pomoci, žádám o návštěvu lékaře a o povolení předat mi léky.
Moje prosby jsou skromné, zřetelné a právo na lékařskou pomoc a prohlídku pozvaným lékařem příslušné specializace je černé na bílém zformulováno v zákoníku.
Na mě se ale zákon z jekéhosi důvodu nevztahuje.
Nehledě na ostré a zvyšující se bolesti nejdříve v zádech, potom v pravé noze a nyní při znecitlivění části levé nohy mi lékařská pomoc nebyla poskytnuta. Léky jsem nedostal.  Nepouštějí ke mně lékaře. 
Čert s ní, s pravou nohou, Alexandře Alexandroviči! Zvládnul bych to nějak  s jednou nohou. Ale přijít o obě nohy se mi nechce. Bude to nespravedlivé: všichni mají dvě, a já ani jednu.
A vzhledem k tomu, že tomu není tak dávno, co se mě pracovníci Federální bezpečnostní služby pokusili zabít chemickými zbraněmi a a státní medicína to prohlásila za "poruchu látkové výměny", hlodají ve mně, jak se říká, určité pochybnosti ohledně příčin mé nemoci a vyhlídek na uzdravení.
Nevidím žádný smysl v psaní dalších žádostí a prohlášení.
Jediná reakce na ně je psychologický nátlak.
To jste opravdu, Alexandře Alexandroviči, tak jako v klasických knížkách o věznicích, vydal pokyn, aby odsouzení-aktivisté (lidově se jim říká "kozlové"), kteří jsou schopni prodat vlastní mámu za konzervu kondenzovaného mléka, vyvíjeli nátlak na obyčejné odsouzené (lidově se jim říká "lidská masa"), aby přestali uklízet kolem mojí postele?
Říkají mi: "Promiň, Alexeji, ale uklízet u tvé postele se prostě bojíme".
Upřímně řečeno jsem po třech týdnech mučení odpíráním spánku čekal něco originálnějšího, než že nasypou písek kolem mojí postele, zatímco jsem byl na ošetřovně. Je to ostatně finta zcela odpovídající úrovni té moci, které sloužíte.
No nic, s různými drobnostmi se vypořádám. Ale lékaře nutně potřebuju. Právo zavolat odborníka k prohlídce a konzultaci má každý odsouzený. Dokonce i já, ačkoliv jsem nevinný. Proto žádám, aby ke mě pustili lékaře, a dokud se tak nestane, vyhlašuji hladovku.
31.03.21
Navalnyj A.A.

V komentáři na instagramu Navalnyj upřesnil, co mu řekli spoluvězni o strachu:
"Aljošo, promiň, ale jednoduše se bojíme. Tady jsme ve Vladimirské oblasti. Život mukla tu má menší cenu, než krabička cigaret."





Ruský bloger Alexandr Gorbunov zveřejnil 1. dubna následující komentář:

Alexej Navalnyj vyhlásil hladovku. Sám k tomu napsal, že k takovému kroku se vězeň odhodlá jen pokud mu už nezbyla jiná možnost, jak se pokusit dosáhnout spravedlnosti.
Navalného vystavují mučení  včetně neposkytnutí lékařské pomoci, proto se rozhodl hladovět, dokud k němu nepustí lékaře. Moc se dostala do ráže a v boji proti Navalnému  natolik přestala vnímat jakékoliv hranice, že si ani nevšimla, jak jí spadla maska: to, co vidíme, není bitva opozičního politika a Kremlu, nýbrž bitva člověka a příšery se zkrvavenou tlamou a očima zalitýma hnisem, která ryčí: "zabiju tě". Jen se zamyslete nad tím, jaké zrůdy vytvořily tento systém, v kterém vězeň, aby se mu dostalo vůbec nějaké lékařské pomoci, musí volit cestu smrti - hladovět, a teprve potom bude mít možná (!) šanci na život. Zachránit nemocného člověka, to je natolik zásadní záležitost, že dokonce ani na frontě lékaři nedělí pacienty na svoje a cizí. Ruská moc zapomněla i na ty nejzákladnější představy o dobru, zůstalo jen zlo.
K Alexeji Navalnémuu musí  okamžitě  pustit lékaře a předat mu potřebné léky.