Jednání mezi ODS, TOP09 a Věcmi veřejnými o personálním obsazení koaliční vlády, skončilo jednoznačnou porážkou ODS a stejně jednoznačným vítězstvím Věcí veřejných.


Jak ODS handlovala až prohandlovala

Tomáš Haas, 30.6.2010

Jednání mezi ODS, TOP09 a Věcmi veřejnými o personálním obsazení koaliční vlády, skončilo jednoznačnou porážkou ODS a stejně jednoznačným vítězstvím Věcí veřejných.

Vláda byla oproti Topolánkově koalici zmenšena o tři posty: Ministra předsedy Legislativní rady státu, Ministra pro evropské záležitosti a Ministra pro lidská práva a národnostní menšiny.

ODS "vyhandlovala" resorty průmyslu a obchodu, zemědělství, obrany, spravedlnosti a životního prostředí. TOP09 získala zahraničí, finance, práce a sociálních věcí, zdravotnictví a kultury. Na nejmenší koaliční stranu, Věci veřejné, "zbylo" vnitro, doprava, místní rozvoj a školství.

ODS se může velmi lehce vymstít, že kontrolu našeho nejmocnějšího silového resortu, Ministerstva vnitra, největšího"penězovodu" zdrojů Evropské unie, Ministerstva pro místní rozvoj a jednoho ze dvou, či třech největších "požíračů" státního rozpočtu, Ministerstva dopravy, předala do rukou straně vzniklé tak, že si bohatý majitel bezpečnostní agentury za spolupráce kmotrů ODS koupil ministraničku jednoho z pražských obvodů. Straně, které předsedá a za níž se ministrem vnitra stala mediální hvězda bez jakékoliv politické a legislativní zkušenosti. Straně, o níž veřejnost ví jen to, že pánská část jejího vedení sestává z vedoucích pracovníků bezpečnostní agentury pana majitele (který se hrdě vyvázal z jakéhokoliv podezření ze střetu zájmů tím, že svou agenturu prodal - na splátky - vlastnímu bratru) a dámská část vypadá hezky ve spodním prádle, což bylo vše, co strana považovala během kampaně za nutné svým voličům ukázat.

Všem nám, nejen ODS, se může vymstít i to, že ministerstvo, jehož úkolem je bdít nad bezpečností státu a jeho občanů, ovládla strana, která ještě před volbami neváhala vyslat do ulic "k ochraně veřejného pořádku" své uniformované bojůvky. To je něco, co prošlo bez větší pozornosti medií a jak je vidět i těch, kdo rozhodovali o sestavení nové vlády. Trochu mne při tom mrazí v zádech, až příliš to vyvolává vzpomínky na minulost, na jiné "bezpečnostní složky" politických stran - SA nebo Lidové milice. Po vzoru blahé paměti také populisty Miroslava Sládka pokládá strana, která stejně jako on zjevně nevěří svým vlastním poslancům, za nutné je "zavazovat" podpisem smlouvy, která je nejen nevymahatelná, ale více než pravděpodobně je v rozporu s ústavou. Strana, která proklamuje, že se chce být ručitelem dodržování zákona, ukázala již během jednání svým partnerům, že není schopna rozlišit, které její návrhy k programu koaliční vlády jsou v našem právním systému uskutečnitelné a které odporují platným zákonům a dokonce i ústavě. Přitom Ministerstvo vnitra je nejen policie, ale i řízení státní správy na celém území republiky. Věci veřejné slibovaly snížit počet státních úředníků o deset procent, ale jen do okamžiku, kdy jim televizní moderátor prozradil, kdo se mezi ně počítá a kolik jich vlastně je. Může tak legislativně náročné ministerstvo řídit úplný laik, který nezná ani základní fakta o resortu, který má řídit? Který potom, co mu někdo vysvětlí, že jeho čísla jsou úplně mimo, s úsměvem řekne "tak to bude jinak"?

Chceme mít politicky odpovědné Ministerstvo vnitra, nebo chceme mít Ministerstvo řízené (podle jeho vlastního osobního ohodnocení) "politickým učněm", za jehož zády vykukují natěšení kmotři, amatéři, hezké mladé polosvlečené slečny, "terminátoři" a černí šerifové?

To vše jen výměnou za slib, že takto složený team bude "potírat korupci". A mlhavý příslib stabilní vlády.
Vlády, jejíž nejmenší koaliční strana slibuje, že každé významné rozhodnutí nechá "schválit" referendem "véčkařů", svých příznivců a členů. I tady se nabízí vzpomínka na to, jak každé vládní rozhodnutí muselo být schvalováno politickou stranou a jak jedna strana ovládala tehdejší formu koalice - Národní frontu.

Nevím, jak stabilní může být koaliční vláda, jejíž každé závažnější rozhodnutí bude záviset na schválení neurčitou množinou veřejnosti neznámých a nikým nevolených "véčkařů". Topolánkovy vlády zápasily od prvního dne o přežití ve sněmovně, kde poměr koalice:opozice byl 100:100. Přesto dokázaly alespoň nastartovat některé reformy a vydržely dva roky. Nečasova vláda bude sice mít opticky nebývale velkou převahu 18 sněmovních mandátů, ale za těchto podmínek, za "podpory" 24 nepředvídatelných poslanců Věcí veřejných, jimž nevěří ani vlastní strana a pod stálou hrozbou "referend véčkařů" rozhodně nepřežije o nic déle - nebo se stane povolnou loutkou v rukou skutečných majitelů Věci veřejných, Romana Janouška, Tomáše Hrdličky a Víta Bárty.

Očekával bych, že výměnou za předání silových ministerstev Věcem veřejným si ODS vymíní alespoň zrušení onoho vyděračského institutu "referenda véčkařů", v demokratické zemi nemyslitelné kontroly vlády neznámou skupinou bez legitimního mandátu. Nestalo se. Vit Bárta dostal téměř bez odporu, po vyjednávání, které trvalo jen několik dnů, vše, co si přál. ODS nedostala nic. Nedočkala se jediného ústupku Věcí veřejných - až snad na to, že Radek John a vyjednavatelka Věcí veřejných, studentka politologie slečna Kočí, přiznali, že okénko na vracení neutracených cestovních výdajů v poslanecké sněmovně opravdu neexistuje a Radek John přinesl potvrzenku, že smí být přítomen jednáním o koaliční vládě. Tu pro něho od Víta Bárty vymohl Miroslav Kalousek.

Podobné pochybnosti vznikají, když se podíváme, co ve vyjednávání v porovnání s ODS získala druhá koaliční strana, TOP09. Ta bude mít resorty zahraničí, financí, práce a sociálních věcí, zdravotnictví a kultury. V žádném případě nechci zpochybňovat kompetenci a odbornou způsobilost pana Schwarzenberga, Kalouska, Drábka, Hegera a Bessera. Jen se podivuji nad tím, jak rychle se vytratil reformní étos ODS, která byla pod Topolánkovým vedením hnací silou (dá-li se to za stavu 100:100 nazvat silou) reformy veřejných financí. Pro tu jsou rozhodující tři ministerstva, financí, práce a sociálních věcí a zdravotnictví. Dvě z nich ODS v porovnání s Topolánkovou vládou ztratila, obě, Ministerstvo práce a sociálních věcí i Ministerstvo zdravotnictví dokonce, jak vyplývá z prohlášení Petra Nečase v mediích, na vlastní žádost. Spolu s nimi ztratila i resort dopravy. Výměnou za to bude ODS ve "své" vládě spravovat armádu v likvidaci, soudní budovy a šatlavy, dotace na pěstování řepky, dálniční přechody pro medvědy a životní prostředí zelených žabiček. A je jasné, že se nevyhne odpovědnosti za každý neúspěch vlády.

Vše, co Petrovi Nečasovi zbylo, je "koordinace reformních kroků mezi resorty". To ovšem není nic nového, meziresortní koordinace byla vždy úkolem premiéra. Zástupci koalice už v noci uvedli, že prvním náměstkem na obou ministerstvech by měl být kandidát ODS. To, že své náměstky na ministerstva dosazují koaliční partneři, je stará věc. Nečas také bude mít vliv na to, jak budou zástupci státu hlasovat ve strategických firmách se státní účastí. Ani tady nic nového. Bylo tomu tak vždy. To, že těchto samozřejmostech ODS hovoří jako o nějakých vítězstvích prozrazuje, že i oni považují jednání za prohru na celé čáře.

„Výsledek ale respektuji i s tím, že věřím, že Petr Nečas bude silný premiér, který prosadí programové priority občanských demokratů," řekl ParlamentnímListům.cz europoslanec Ivo Strejček. Pokud bude Petr Nečas tak silný, jako byl v jednáních o vládě, nehrozí, že by padl vysílením. A i kdyby, nevadí, téměř identické programové priority bude velmi ráda ze svých silných pozic prosazovat TOP09, což v příštích volbách velmi ocení zejména zbývající voliči ODS.

Mirka Němcová věří, že to ještě není konec, i když "Petr Nečas vyjednal pro stranu maximum". Dokonce se prý časem mohou do vlády dostat i ženy. Ano mohou, žádný post není definitivní. Dokonce i ODS může vyměnit kteréhokoliv svého ministra. A pokud se to opravdu podaří, žena ve vládě je vše, na co voliči ODS se zatajeným dechem čekají.

Možná někdo namítne, že ODS nemohla dělat nic než přijmout požadavky Věcí veřejných. Není tomu tak. Mohla dělat něco jiného. Mohla říci "NE". A pokud by nemohla ve vyjednávání prosadit to, pro co jí její voliči dali své hlasy, pokud by její "koaliční partner", Věci veřejné, neustoupil od svých vyděračských požadavků a podmínek, mohla jednání přerušit nebo opustit. Mohla hodit míč druhé straně. ODS to neučinila a podvolila se.

Tlaku Věcí veřejných prý šlo čelit jen těžko, říkají dnes vedoucí činitelé ODS. Každé vyjednávání je těžké. Velmi se mýlí, pokud jen na okamžik věří, že tím vydírání Věcí veřejných skončilo. Naopak, mělo úspěch a proto se bude opakovat. ODS přijala politiku Věcí veřejných s jejich "referendem". Může očekávat, že v každém střetu o cokoliv důležitého budou vydírat - znovu a znovu.

Slovy Winstona Churchilla "Měli jste volbu mezi hanbou a válkou. Zvolili jste hanbu a budete mít válku". ODS zvolila ústup, aby zachránila vládu. Ztratila vládu nad nejdůležitějšími resorty, ztratila reformní iniciativu. Vzdala se odpovědnosti. Ztratí další díl důvěry. Ztratí nejen vládu, ztratí, a to je daleko horší, svůj reformní étos a s ním další z již tak malého počtu svých voličů.
Výsledek bude pro ODS zničující.