Nejsem přítelem konspirativních teorií dějin. Nevěřím na nějaké tajemné nitky vedoucí k ještě tajemnějším loutkohercům. Naše krize, stejně jako drtivá většina krizí ve světě, není výsledkem předem plánovaných operací zlých geniálních konspirátorů, Sionských mudrců, Bilderbergských spiklenců nebo Trilaterální komise. Krize nevznikají tím, že kdesi v pozadí někdo zatáhne za nitky a rozjede se přesně plánovaný řetěz událostí.

Krize vznikají jako následek chyb a omylů, vznikají špatným hodnocením situace, špatným vyhodnocením informací a někdy i zcela náhodným souhrnem událostí - a většinou kombinací těchto faktorů. Když krize vznikne, mělo by se hledat její řešení a mělo by se začít hodnocením faktů. Je nutno zkoumat, co k ní bezprostředně vedlo, je nutno identifikovat podmínky, které její vznik umožnily a vyhodnotit kroky, které mají k jejímu řešení vést. Je nutno hodnotit každý další krok na základě vývoje událostí a na základě aktuálních informací.

Krize mají svou dynamiku a účinost každého kroku musí být hodnocena, jeho dopad musí být znovu a znovu analyzován a přehodnocen.To vše je nutno řešit a je nutno vzít v úvahu i to, že ve společnosti i v politice je vždy množina participantů, kteří mají na jejím řešení zájem, ale každý z nich v ní sleduje i vlastní legitimní zájmy a priority, každý z nich má tendenci hodnotit a řešit situaci tak, aby z krize vyšel s co možná nejmenšími šrámy a v co možná nejlepší pozicí pro následující období. Nesmíme zapomínat na opozici, která sleduje zcela legitimně své vlastní cíle a zcela legitimně z krize chce těžit. A je nutno vzít v úvahu i to, že spolu s legitimními zájmy participantů se téměř vždy vynoří i skupiny, jejichž zájmy jsou méně legitimní, které chtějí krize zneužít pro své partikulární zájmy ať už uvnitř své skupiny či strany, nebo v rámci krizí postižené koalice.

To vše platí i pro současnou politickou krizi.

Plán pro vyřešení krize není a nemůže být. Jak jsem již uvedl výše, politické krize včetně té naší současné nejsou plánované. Málo kdy se dají řešit podle přesného, předem stanoveného harmonogramu, v němž si odfajfkujeme uskutečnění jednotlivých plánovaných kroků. Situace koalice se dá přirovnat spíše ke korábu zasaženému bouří v pobřežních vodách plných úskalí, z nichž některá jsou viditelná a některá se vynoří z vln až v posledním okamžiku během plavby. Kapitán nemá k disposici mapu, ze které by vyčetl jejich polohu, směr a sílu větru a směr a sílu proudů. Nemůže předem vědět, zda se z bodu A bezpečně dostane k bodu B a zda někde cestou narazí na bod C. Záleží na jeho zkušenostech, jeho schopnosti vyhodnotit a reagovat na rychle se měnící situaci a hlavně na jeho autoritě a schopnosti ukočírovat loď a její posádku. Cílem není, a ani nemůže být, udržet loď na předem přesně plánované trase, ale překonat chaos bouře a bezpečně se vrátit na cestu vedoucí k cíli plavby.

Dlohodobé příčiny vládní krize nejsou ničím novým. Připomínám zde článek „Jak ODS handlovala až prohandlovala“, který jsem napsal v době sestavování vlády v červnu 2010. Podotýkám, že jsem nebyl sám, kdo již tehdy upozorňoval na podivné praktiky Věcí veřejných a nebezpečí, která vyplývají z jejího úzkého propojení s bezpečnostní agenturou ABL a z její nečitelnosti a nečitelnosti jejích cílů, programu a představitelů. Krátce potom, zejména v souvislosti s masovým obsazováním funkcí náměstků ministrů a vysokých pozic ve státní správě exponenty ABL během minulého roku, se nad vznikající infiltrací politického prostoru bezpečnostní agenturou ABL, zamýšlelo více analytiků a politických komentátorů.

Svou roli ve vývoji událostí, které vedly k dnešní vládní krizi, sehrálo i nepříliš úspěšné vyjednávání ODS o vládní koalici a její podobu. Již tehdy se zřetelně rýsovaly i kontury dodnes zcela nevyjasněného spojení VV s pražskými politiky ODS. Zřetelná byla i nevůle situaci, která zcela zjevně existovala a gradovala řešit.

Článek, na který odkazuji, jsem psal dlouho před tím, než jsem věděl (a musím uvést že o tom nevěděli ani jiní komentátoři a analytici, ani politici jiných stran, snad s výjimkou těch pražských politiků ODS, kteří stáli u metamorfózy Věcí veřejných z politické strany na podnikatelský subjekt) o nějakých „obchodních“ plánech a strategiích ABL.

Bezprostřední příčinou dnešní krize bylo to, že mfDNES zveřejnila nahrávky projevu majitele soukromé bezpečnostní agentury ABL pana Víta Bárty na školení manažerů ABL v květnu 2007, ve kterých svým posluchačům popisuje plán na ovládnutí politického prostoru a popisuje zásady, kterými se jeho firma řídí. Pokud by byl plán uskutečněn, jednalo by se o vážné narušení našeho demokratického systému a ústavního pořádku.

Ve skutečnosti již byl plán ze znečné části realizován. ABL se skutečně do značné míry podařilo pomocí Věcí veřejných státní strutury infiltrovat.

Na školení manažerů v ABL, Bárta přiznává, že k získání klientů (připomínám, že velmi podstatnou částí klientely ABL byla a je veřejná sféra, zejména v Praze) je potřeba udělat všechno možné včetně infiltrace prostředí zákazníkova prostředí: "Dokážu si představit, že když mám opravdu velkého zajímavého zákazníka, že na něj na dva dny nebo na týden někoho posadíme, abychom věděli, kde je, co dělá, s kým se stýká. A potom se pokusíme infiltrovat natvrdo do jeho prostředí".

Bárta se v nahrávkách při vysvětlování strategie pětileté koncepce, v jejímž rámci měla ABL prostřednictvím politiky dosáhnout na významnou ekonomickou moc přiznal i k metodám, které jeho firma používá: "Je třeba si přiznat, že my jako top management se chováme stejně jako dosavadní elity a společenský systém minimálně nepodporujeme - například děláme maximum pro minimalizaci daňové zátěže, korumpujeme, podporujeme protekcionalismus," uvedl Bárta v roce 2008, kdy dal údajně dohromady pětiletou koncepci, v jejímž rámci chce prostřednictvím politiky získat ekonomickou moc. Získání kontroly nad Věcmi veřejnými, tehdy malou politickou stranou prvního pražského obvodu, bylo, jak je z citovaných materiálů zřejmé, prvním krokem k uskutečnění jeho plánů.

Krize vznikla z konkrétních příčin. Řešit se dá jen jejich odstraněním. Tou příčinou je bezprecedentní situace vzniklá odhalením plánů soukromé bezpečnostní agentury ABL na ovládnutí a privatizaci veřejného politického prostoru České republiky. Řešit ji tím, že ji koalice bude vydávat za pouhý spor o resorty, který lze řešit tím, že se všechny strany koalice vzdají každá nějakého svého ministra, nemůže nikdy fungovat. V tomto světle nelze ani vnímat „nabízenou“ posici Alexandra Vondry výměnou za odvolání ministrů ABL jako krok k vyřešení krize. Situace ministra obrany, jeho odvolání, nebo případná demise či demise nebo odvolání kteréhokoliv jiného ministra by se v žádném případě nemělo řešit v souvislosti s odvoláváním ministrů ABL, ale na základě hodnocení jejich vlastní situace a eventuálně v rámci již dlouho předem avizované restrukturalizace Nečasovy vlády, která má zcela jiný důvod a má být výsledkem premiérova hodnocení jejich dosavadního vládního působení. Hovořit v souvislosti s řešením průniku ABL do české politiky o „obětování“ a vyvažování vládních postů metodou „kus za kus“ je cynické a pokrytecké a nemůže vést k ničemu jinému než k úplné ztrátě důvěry ve vládní koalici a její jednotlivé strany a k úplné ztrátě důvěrohodnosti vlády. Pokud by se koalice uchýlila k tomuto způsobu „řešení situace“, nepřispělo by to k uklidnění politické scény, ale k jejímu úplnému rozkladu. Pomohlo by to jen ABL a Vítu Bártovi, jejhož odchod z vlády by mohl být vydáván za oběť, kterou Věci veřejné nesou pro očištění politické scény od „zkorumpovaných politiků“ ODS a TOP09.

Nelze házet do jedné kupy obchodní plán Víta Bárty a ABL na ovládnutí politického prostoru s ať už skutečnou korupcí, nebo mediálně vyvolanými pseudoaférami v jiných politických stranách. Žádná naše parlamentní, ani pokud vím neparlamentní strana, včetně těch, které mají s korupcí ve svých řadách problém, nebyla a není programovým nástrojem nějakého konkrétního podnikatele, nebo konkrétní podnikatelské skupiny k ovládnutí politického prostoru. To píši zcela při vědomí toho, že i v jiných stranách existují skupiny a jednotlivci, kteří se snaží o přímé propojení byznysu a politiky a že se našim politickým stranám boj proti takovým tendencím příliš nedaří a že se k němu ne vždy staví s potřebným důrazem.

K řešení situace nijak nepřispěl ani prezident republiky. Tím, že odkládá a podmiňuje přijetí demise ministra Bárty, ačkoliv je již dnes jisté, že Bárta, i pokud pomineme jeho pokus o privatizaci politické scény a jeho podivné „půjčky“ poslancům VV (i půjčka za nestandardně výhodných podmínek je v celém civilizovaném světě považována za úplatek), dle vlastního přiznání přinejmenším porušil zákon o praní špinavých peněz.

Tím, že odkládá a podmiňuje odvolání ministrů Johna a Dobeše, prezident fakticky zaujímá vyhraněný politický postoj preferující stranu, jejíž praktiky krizi zavinily a řešení blokuje.

ODS ani TOP09 prostě nemohou, pokud nechtějí spáchat vlastní politickou sebevraždu, zamést aféru ABL pod koberec. Věci veřejné, Vít Bárta a hlavně ABL, získaly nečekanou podporu prezidenta republiky. Situace dnes má pouze tři řešení:

- ODS a TOP09 ustoupí Věcem veřejným, ministr John dále povede Ministerstvo vnitra a ministři a další exponenti ABL zůstanou ve svých funkcích a budou nerušeně plnit své obchodní plány. ODS a TOP09 se stanou partnery ABL.

- Dojde k tomu, před čím varuji – ODS a TOP09 odvolají své ministry, stejně tak učiní Věci veřejné a vše skončí jako nějaká „government shuffle“ která nepomůže ničemu, nepřivede nás ani o krůček blíže k řešení problému, který krizi vyvolal, postaví strany koalice do pozice tichých partnerů ABL, které takové řešení umožní s malými personálními změnami pokračovat v plnění jejích obchodních cílů.

V obou případech bude trvale zničena důvěryhodnost vlády a koaličních partnerů.

- Třetí možností je demise Petra Nečase a s ním celé vlády.

Ani jedna z těchto možností není nijak atraktivní pro ODS a TOP09.

Všechny tři jsou ovšem darem z nebes pro ABL a její politickou divizi, Věci veřejné, které se nemusí nijak vyrovnávat s vážnou situací, kterou spojením bezpečnostní agentury a politické strany zavinily a mohou pád vlády (který po prezidentově intervenci považuji za nevyhnutelný bez ohledu na to, která ze tří možností, na která prezident zúžil manévrovací prostor koalice, by byla zvolena ) vydávat za výsledek „bezcenných a špatných“ kroků Nečasovy ODS a neústupnosti TOP09..

Prezident se v krizi postavil na stranu ABL. Bohužel nenalezl jediného slova, kterým by hodnotil obchodní projekt a činnost ABL, Víta Bárty a ostatních kmotrů a podílníků obchodní společnosti zvané Věci veřejné. Nijak jej neznepokojil pokus ABL zvrátit ústavní pořádek České republiky. Zato jej znepokojila snaha premiéra Nečase, který se, pozdě ale přece, rozhodl řešit situaci, která není jen politickou, není jen vládní, ale je ve svých důsledcích ústavní krizí. Zhodnotil ji nevybíravými již citovanými slovy: „bezcenná a špatná“, a tím se rozhodl ji předem odsoudit k nezdaru.