Media se pasou na tom, co slečna Kočí řekla v nahraném rozhovoru a čím chce dokázat, že v rozhovoru se svými kolegy z VV úmyslně lhala. V rozhovoru totiž řekla, že spolu s Petrem Tluchořem plánovala „věc“ (rozklad poslaneckého klubu Věcí veřejných za pomoci ODS) již před tři čtvrtě rokem, kdy ještě nebyla ani poslankyní. Na to jí ovšem naši chytří novináři neskočili, nemůže to podle nich být pravda, protože volby nebyly před tři čtvrti rokem, ale před deseti měsíci.

Naši páni novináři jistě ještě nikdy neřekli, že se cosi stalo před čtvrt rokem, půl rokem nebo celým rokem, pokud se to nestalo na den přesně před třemi, šesti, nebo dvanácti měsíci.

Vůbec se ale nezamýšlejí nad jinými věcmi, které slečna v rozhovoru říkala a ze kterých vyplývá, že buď skutečně není pravda (a ona tedy skutečně úmyslně lhala), že akci plánovala s Tluchořem, nebo jí spoluspiklenec Petr Tluchoř navykládal zcela zjevné nesmysly – popis vnitřních poměrů a vztahů mezi jednotlivými frakcemi a skupinami v ODS, jak je v nahrávce popisuje, totiž vůbec neodpovídá realitě, anebo se slečna Kočí před svými bývalými spolustraníky prostě vytahuje svými „kontakty“ s vedením ODS a prozrazuje při tom katastrofální neznalost situace, neodpustitelnou pro zainteresovanou kolegyni poslankyni a studentku politologie, či nakonec popisuje poměry v úplně jiné straně, jejímž předsedou je nějaký jiný Petr Nečas a která působí v jiné republice, jejímž prezidentem je nějaký jiný Václav Klaus.

Na tom ostatně nezáleží. Naši investigativní novináři mají svůj čerstvý skandál a po několik dní, než jim na stole přistane další nahrávka, budou obracet kalendář, počítat měsíce a dny a nakukovat na stránky kolegů investigativců v konkurenčních novinách, aby se jejich výpočty a z nich vyplývající hlubokomyslné úvahy nedej bože v něčem nelišily od všech ostatních v daný den vycházejících novin a televizních zpráv. To vše proto, aby zachránili naši demokraci, ohroženou nejistotou, zda slečna Kočí nelhala, když lhala, či lhala, když nelhala. Nebo tomu bylo naopak? Čert aby se v tom vyznal.

V každém případě nepropadejme pesimismu. Česká televize a všechna ostatní media to vyřeší za nás a vezme jim to nanejvýš jen týden pilné práce. Pokud se ovšem během týdne neobjeví další nahrávka, štěnice, nebo fotografie dodaná kameramany ABL a osud našeho státu nebude viset na zjištění, kdo je ta blonďatá mladá dáma na fotografii s Mirkem Topolánkem. Je to Marek Dalík, nebo Miroslav Kalousek v přestrojení? Karel Schwarzenberg to nejspíš nebude, na to je ten zdokumentovaný diblík přece jen trochu mladý a ta dýmka, kterou dáma na obrázku kouří, rozhodně nepochází z knížecích sbírek.

V každém případě to otevře další otázku: nedokazuje to, že se ODS chystá infiltrovat vedení státu a dosadit senátora Kuberu (ten kouří - sice jen cigarety, ale za to jednu za druhou) do funkce ministra vnitra, čemuž napovídá i to, že pozadí fotografie tvoří panoráma Letné, jedna z osob na fotografii je Mirek Topolánek, který to našim reportérům nepopřel a Kubera se už přiznal?

Jediné, co je zatím jisté je, že ministrem vnitra nebude Václav Klaus, jehož míra trpělivosti je skandálními odhaleními naplněna a protože ztělesdňuje stabilitu a fungování státu, bude se věcí zabývat na schůzce, kterou svolá na Hrad hned, jakmile jej neposlušný Nečas ujistí, že má plán B. Ve hře jsou v tuto chvíli plány tři, ten původní Nečasův, bezcenný a špatný, Nečasův plán B, který pan premiér dosud ještě nemá a obchodní plán ABL.

Možná si na něj ještě vzpomínáte, plnil stránky tisku ještě před týdnem, než jej mimo prostor zájmu vytlačily finanční aktivity pana poslance Babáka, který si zatím ještě nevzpoměl, zda loni prodal akcie za třicet, nebo za čtyřicet milionů. Ten na obrátku musel ustoupit štěnici v ložnici slečny Kočí a posléze šikovné nahrávce rozhovoru slečny Kočí z očí do očí s kolegy z Věcí veřejných.

Z jejich porovnání zatím vychází jako nesporný vítěz plán ABL, který ve svém názvu nemá jen jednu upocenou iniciálku, ale hned tři, je detailně vypracovaný s přihlédnutím k politické a ekonomické realitě, je už navíc do značné míry realizován a ABL zatím bezvadně funguje, což pro stát znamená tolik potřebnou stabilitu.

Koalice nechť se neprodleně semkne, aby mohla plnit svůj reformní program. Nejlépe kolem pana Bárty, který už není majitelem firmy svého bratra (který slíbil, že mu ji bude splácet bankovními převody a nikdy, ale nikdy, nepoužije papírovou obálku), kterému nepodléhá ani jako šéf politické divize ABL. Myslel jsem si bláhově, že ta se úspěšně přesunula do ministerstev a vládních úřadů, což ale, jak oznámil Radek John, není pravda, protože ti pánové už nejsou na výplatní listině ABL, ale platí je, rovněž bankovními převody, lid ze svých daní. To nejen že vylučuje konflikt zájmů, ale znamená to značné úspory v rozpočtu ABL a nehrozí pokuta za ty obálky. Pan Bárta navíc zatím ještě není předsedou Věcí veřejných, takže konflikt zájmů nehrozí ani zde. To by konec konců Radek John nikdy nepřipustil, protože předsedou je on, podepisovat se za Věci veřejné mu pan Bárta už dávno dovolil a problémy v koalici by ohrozily plnění jeho protikorupčního plánu vyšetřování kauz ODS a TOP09 ministerstvem vnitra.

Televize ať se zabývá blondýnami na nahrávkách a fotografiích - ABL má jistě v záloze dost mladých blonďatých slečen, fotografií a nahrávek, pro jakýkoliv obrat ve vývoji krize a pokud ne, může inzerovat pro další hezké kandidátky do příštích voleb a vydat aktualizovaný kalendář , ve kterém je představí veřejnosti. Tím pomůže novinářům ve výpočtech kredibility nahrávek. Tisk nebude mít co odhalovat, odhaleno už bude. Ten původní kalendář je konec konců už okoukaný a slečny zestárly.

Sakra, kolik přesně měsíců uplynulo od vydání toho prvního, véčkaři rozebraného čísla – je to rok a půl, nebo osmnáct měsíců? Nebo patnáct?

Musím to zjistit, abych nezpochybil svou kredibilitu.