Bárta prý našel v odsouzení skulinu
"Poslanec Vít Bárta (VV) se nehodlá smířit s tím, že jej soud na jaře odsoudil k podmíněnému trestu za uplácení. Se stížností se proto obrátil na Nejvyšší soud. Tvrdí, že soud ho odsoudil za skutek, který se měl stát na půdě Poslanecké sněmovny, což podle něj nejde, protože se na takové jednání vztahuje poslanecká imunita. Uvedla to Česká televize.
Bárta se proti rozsudku odvolal, jeho advokáti nyní přišli s tím, že existuje rozpor mezi skutkem, za nějž byl poslanec vydán Sněmovnou a tím, zač byl následně odsouzen."
"Podal jsem návrh na vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, a to jako reakci na rozsudek Obvodního soudu v Praze 5, který mne odsoudil v rozporu s podanou obžalobou za jednání, kterého jsem se měl dopustit, jako poslanec na půdě Poslanecké sněmovny parlamentu ČR," citovala poslance Česká televize.
"Vzhledem k tomu, že se skutek měl stát na půdě Sněmovny, nemůže za něj být poslanec stíhán. Ústava totiž říká, že za úkony na půdě Sněmovny nemohou být poslanci stíháni."
Hezké. Jenže jak poslanec Bárta, tak jeho právníci, Česká televize a všechna ostatní media tu Ústavu natahují opravdu neuvěřitelně.
Ústava se imunitou poslanců zabývá v Článku 27:
Článek 27
(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory jejímž je členem.
(3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.
Všimněme si paragrafu 2. Chrání poslance a senátory před stíháním za "projevy", nikoliv za nějaké "úkony". Navíc jen za projevy ve Sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech. Ne někde na chodbě, nebo ve stranickém klubu.
A už vůbec je nechrání před stíháním za trestné činy. Jejich stíhání je omezeno jen souhlasem komory.
Pokud Bárta se svou stížností uspěje, dá soud imunitu poslancům na půdě sněmovny tak širokou, že se z každého z nich stává vstupem do budovy sněmovny Agent OO7 s licencí zabíjet. Bude mít imunitu ať už spáchá krádež, přijetí nebo poskytnutí úplatku, nebo vraždu.
Dosud byl u nás podle ústavy nestíhatelný jen prezident. A bylo to často v tisku kritizováno.
Teď se má podobná výsada týkat, pokud Nejvyšší soud dá za pravdu Bártovi, a pokud trestný čin spáchají na půdě sněmovny, dvěma stu poslanců a osmdesáti jednoho senátora.
Jsem zvědav, jak si s tím poradí Nejvyšší soud.
Bárta se proti rozsudku odvolal, jeho advokáti nyní přišli s tím, že existuje rozpor mezi skutkem, za nějž byl poslanec vydán Sněmovnou a tím, zač byl následně odsouzen."
"Podal jsem návrh na vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, a to jako reakci na rozsudek Obvodního soudu v Praze 5, který mne odsoudil v rozporu s podanou obžalobou za jednání, kterého jsem se měl dopustit, jako poslanec na půdě Poslanecké sněmovny parlamentu ČR," citovala poslance Česká televize.
"Vzhledem k tomu, že se skutek měl stát na půdě Sněmovny, nemůže za něj být poslanec stíhán. Ústava totiž říká, že za úkony na půdě Sněmovny nemohou být poslanci stíháni."
Hezké. Jenže jak poslanec Bárta, tak jeho právníci, Česká televize a všechna ostatní media tu Ústavu natahují opravdu neuvěřitelně.
Ústava se imunitou poslanců zabývá v Článku 27:
Článek 27
(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory jejímž je členem.
(3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.
Všimněme si paragrafu 2. Chrání poslance a senátory před stíháním za "projevy", nikoliv za nějaké "úkony". Navíc jen za projevy ve Sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech. Ne někde na chodbě, nebo ve stranickém klubu.
A už vůbec je nechrání před stíháním za trestné činy. Jejich stíhání je omezeno jen souhlasem komory.
Pokud Bárta se svou stížností uspěje, dá soud imunitu poslancům na půdě sněmovny tak širokou, že se z každého z nich stává vstupem do budovy sněmovny Agent OO7 s licencí zabíjet. Bude mít imunitu ať už spáchá krádež, přijetí nebo poskytnutí úplatku, nebo vraždu.
Dosud byl u nás podle ústavy nestíhatelný jen prezident. A bylo to často v tisku kritizováno.
Teď se má podobná výsada týkat, pokud Nejvyšší soud dá za pravdu Bártovi, a pokud trestný čin spáchají na půdě sněmovny, dvěma stu poslanců a osmdesáti jednoho senátora.
Jsem zvědav, jak si s tím poradí Nejvyšší soud.