Dopis Petra Nečase členům ODS je prvním dokumentem, který se šířeji zabývá příčinami volebního debaklu ODS v krajských a senátních volbách 2012.

Na první pohled mne zaujal svým úvodem:

„Musíme přijmout tento vzkaz voličů s pokorou. Musíme se důkladně zamyslet nad tím, proč pravicový volič ztratil důvěru v představitele občanských demokratů. Určitě to nebude jeden důvod, bude jich mnohem více, a proto lze těžko hledat jen jediného viníka. Přesto bych rád apeloval na všechny, abychom i přes tuto tvrdou lekci nepropadali defétismu. Prohráli jsme bitvu, ne válku, a pro další zdravý rozvoj naší politické strany je mimořádně důležité pochopit příčiny této prohry, rozebrat je poctivě a bez emocí.“

Zdálo by se, že Petr Nečas konečně pochopil, že hlavním důvodem katastrofického výsledku letošních voleb je ztráta důvěry voličů. Odpustil bych mu i dnes už komickou větičku „Musíme přijmout tento vzkaz voličů s pokorou“, která doprovází každé volby, ať už senátní, krajské nebo volby do sněmovny. Slyšíme ji od představitelů ODS se stejnou pravidelností, s jakou ten vzkaz voličů ignorují a rychle zapomínají. Ale zbytek, celých šest stránek dokumentu, je ukázkou toho, proč je ta věta dnes už komická a proč Nečasův dopis není východiskem pro poctivý rozbor.

Petr Nečas vidí ztrátu více než padesáti procent voličů mezi krajskými volbami 2008 a 2012 jako „prohranou bitvu“. Není to tak jednoduché. Je to ve skutečnosti poslední z dlouhé série prohraných bitev. A je to poslední část války, kterou ODS prohrává dlouhodobě.

V krajských volbách:
Rok Vol. účast Mandátů % Hlasů Pl. hlasů Rozdíl hlasů
2000 2349124 185 23,80 559301
2004 2117443 291 36,35 769848 210547
2008 2913642 180 23,57 687005 -82843
2012 2637115 102 12,28 324081 -362924

ODS ve volbách do sněmovny:
Rok Hlasů Rozdíl hlasů
1996 1794560
1998 1656011 -138539
2002 1166975 -489054
2006 1892475 725500
2010 1057792 -834683


Čísla hovoří jasně. ODS ztrácí voliče dlouhodobě a ztrácí je zrychlujícím se tempem. Není pravda, že voliči ODS „zůstali doma“, jak říká premiér Nečas. Celková volební účast byla druhá nejvyšší ze všech dosud konaných krajských voleb. K volbám přišlo jen o 276 527 méně než v roce 2008, ale ODS jich oproti roku 2008 ztratila 362 924. Voliče ztratila i ČSSD (422 758) a KDU-ČSL (40401), není tedy možné říci, že ti „chybějící voliči“ byli jen voliči ODS. Ti ztracení voliči ODS nezůstali doma. Většina z nich k volbám přišla a volila jiné strany. Volili aktivně proti ODS. Čas hledat cesty, aby budoucí výsledky byly lepší, nadešel již před několika lety. Upozorňoval jsem na to opakovaně od roku 2006, kdy jsem ještě mluvil o potenciálním problému důvěry voličů.

Někdy kolem roku 2008 se problém ODS změnil z potenciálního na reálný. V roce 2010 se ODS, místo aby problém řešila, zbavila několik týdnů před volbami svého leadera a ve sněmovních volbách utrpěla největší ztrátu voličů ve své historii. ODS se po celou tu dobu ani jednou z opakujícího se „vzkazu voličů“ nepoučila. A trend se zrychluje. Pokud i tentokrát bude číst vzkaz voličů se stejnou „pokorou“ s jakou četla jejich vzkazy dosud, pokud její ztráta bude stejná nebo větší, než jaká byla ve sněmovních volbách roku 2010 (a trend tomu naznačuje) a ODS ztratí podobné procento voličů (mezi lety 2006 a 2010 jich ztratila 834 683), bude kdysi velká strana české politiky a dominantní strana pravice redukována na stranu, která se jen s odřenýma ušima dostane do sněmovny, se ziskem někde mezi 5 a 10 procenty. To není alarmistická reakce, není to defétismus. Je to Je to výsledek mnoha analýz potvrzený konsekutivními volebními výsledky a neschopností a nevůlí reagovat na dlouhodobý masový odliv voličů, kterého si, jak je vidět, vedení ODS dodnes nevšimlo, nebo a to je ještě horší, všímat nechce.

“Buď umožníme, aby lidé nabyli přesvědčení, že mohou ovlivňovat více poměry v zavedených politických stranách, nebo budou stále znovu hledat alternativu v nových, i když budou možná opakovaně zklamáni.”

Tato věta dopisu Petra Nečase shrnuje vše, co by se k problému ztráty důvěry voličů dalo napsat. Je v dopise jediná, která by mohla sloužit jako základ reálného rozboru situace, ve které se ODS nalézá – nebýt několika kdyby. Mohla by, kdyby nebyla určena členům strany, jejíž Kongres byl svolán ve lhůtě, neumožňující uvážlivě ovlivnit ani jejich vlastní vnitrostranické poměry. Kdyby ODS veřejnosti, těm „lidem“, o nichž Petr Nečas mluví, mohla a chtěla nabídnout vlastní smysluplnou a věrohodnou alternativu. Kdyby to „opakované zklamání“ nebylo hlavním důvodem jejich nedůvěry k ODS.

„Vedení ODS v čele s jejím předsedou nese odpovědnost za vše, co se ve straně odehrává, a této odpovědnosti se nikdo nezříká.“

Petr Nečas chce předložit Kongresu vizi, jak s tímto signálem voličů naložit dál.

Co ale vedení ODS členům a veřejnosti nabízí?

V personální rovině jim nabízí tytéž tváře, které za to, co se ve straně odehrává, nesou odpovědnost. Všichni, předseda i místopředsedové se sice odpovědnosti nezříkají, ale s výjimkou Pavla Drobila se nabízí oblastem a regionům jako jediní kandidáti na místa ve vedení strany. Pavla Drobila má v gremiu jako první místopředseda nahradit Martin Kuba. Tentýž Martin Kuba, jehož jméno se objevuje již léta v mediích jako symbol „kmotrovství“, toho, díky němuž ODS důvěru veřejnosti ztrácí, tentýž Martin Kuba, jehož kandidaturu na prvním povolebním Kongresu Petr Nečas odmítl, aby jej před několika měsíci jmenoval ministrem.

Kongres byl svolán v termínu, který nedovoluje oblastem vygenerovat jiné, nové osobnosti. Pokud se na Kongresu neobjeví nějací noví, dosud neznámí kandidáti, kteří by mohli překonat handicap, přisouzený jim vedením ODS tím, že jim nedalo možnost důvěru a podporu oblastí získat způsobem, který by jim dal šanci své vize představit členské základně, a členské základně dal šanci jejich kandidaturu posoudit a podpořit, nebo zamítnout, je výsledek – a s největší pravděpodobností úmysl – ten, že jedinými kandidáty na posty ve vedení strany jsou jeho stávající členové, ti, kteří se „hlásí k odpovědnosti za vše, co se ve straně odehrává.“ Karty jsou rozdány tak, že výsledek je předem daný a jen otevřená revolta v kongresovém sále by na něm mohla cokoliv změnit.

„Myslíte, že se ještě do kongresu objeví váš protikandidát? Nebo až přímo na kongresu?
Pokud do toho nějaký protikandidát chce jít, pak teď je ten okamžik, kdy se má zvednout a říct: "Chci být předsedou ODS a premiérem, chci dojednat novou vládu a mám takový program." Představa, že se jako králík z klobouku někdo vytáhne až na kongresu, je spíš na hranici puče než legitimní volby. I když by volba byla z formálního hlediska legální, politická legitimita takového předsedy by byla dramaticky oslabena.“

A je to. Petr Nečas zapomíná na okolnosti své vlastní volby. Jako králík z klobouku byl vytažen dokonce bez kongresu, potom, co ODS těsně před volbami zavrhla svého předešlého leadera. O jeho výběru Výkonnou radou (žádná legitimní volba se nekonala) by se dalo zcela nepochybně říci, že byl na hraně legality a politické legitimity, pokud ta hrana nebyla dokonce překročena. Považuje se snad Petr Nečas za předsedu dosazeného pučem?

Svolání Kongresu v termínu nastaveném tak, aby se reální a „legitimní“ kandidáti nemohli „zvednout“ a svůj program straně představit a obhájit, již předem zpochybňuje legitimitu vedení, které z něho má vzejít. A aby snad nevznikly nějaké pochybnosti, varuje Petr Nečas, že pokud by se snad přesto nějaký takový drzý kadidát na Kongresu objevil, jde o pokus o puč.

Jak dál aneb „Cesta k důvěře“

Petr Nečas v této části dopisu hraje podivnou hru.

Ztracenou důvěru chce ODS navrátit tím, že chce lépe komunikovat s klíčovými voličskými skupinami, které ODS vždy podporovaly. Nabízí sedm tématických okruhů své vize, kterou hodlá představit na Kongresu. Sám ale přiznává, že jejím obsahem je to, co již obsahuje vládní program. Jen se změní „chování, ale i akcenty vládní politiky.“

Z dopisu Petra Nečase je zřejmé, že vedení ODS nechce měnit nic podstatného a že se chce i nadále vyhýbat řešení problému, díky kterému ODS dlouhodobě krvácí. V celém dopise ani jednou nepoukázal na problém „kmotrů.“ Dokonce se vyhnul i jakékoliv zmínce o „osobách z příšeří.“ Je možné a dokonce pravděpodobné, že se tomu nevyhne na Kongresu. Ale podle toho, co Petr Nečas ve svém dopise, a další členové vedení jinde píší (i nepíší), zůstává oficiálním stanoviskem ODS, že problém, pokud vůbec existoval, je věcí minulosti a hovořit o něm dnes je zločinem a rozbíjením jednoty ODS.

“Nemůžeme si namlouvat, že se větší míra objevování různých kauz v posledních dvou letech nepodepsala na výsledku a voleb a vnímání veřejnosti. Přestože právě v poslední době dochází ke značnému průlomu v boji proti korupci a ekonomické kriminalitě, právě významná medializace různých afér je pro značnou část veřejnosti důkazem „prohnilosti“ celého systému. A zatím se nedaří přesvědčit značnou část veřejnosti, že se jedná o pozitivní, nikoli o negativní trend.
Také se ukazuje, že pravicový volič vnímá různé aféry citlivěji, než volič levicový”

Petr Nečas opět chce přesvědčit své spolustraníky, že problém vlastně neexistuje. Jen se o něm více hovoří, díky medializaci a pravicoví voliči jsou „citlivější.“ Ano, pravicoví voliči jsou citlivější, nebo alespoň dostatečně citliví na to, aby odmítali, jak arogantně a přezíravě se k nim jejich strana chová. Vadí jim, že ODS hledá desítky „vysvětlení“ a vyhýbá se identifikaci a řešení jejího největšího a dlouhodobého problému, vadí jim to, že za falešnými hesly o jednotě vidí ty, kteří měli být „věcí minulosti“, získávat pozice v rozhodujících regionálních a celostátních orgánech ODS a už dnes otevřeně aspirovat na nejvyšší stranické posty.

Vadí jim i to, že vedení ukrývá problémy ODS za problémy vlády.

První místopředsedkyně ODS Mirka Němcová se snaží zúžit problémy Petra Nečase na „rozhádanost“, na šest „rebelů“, kteří nechtějí podpořit vládní balíček obsahující zvýšení DPH. Podle Paní Němcové „pravicový volič existuje, nikam nezmizel, neutekl, ale byl schován doma, protože nevěděl, proč nás má volit, když jsme se týden před volbami rozhádali.“

Podle ní i podle Petra Nečase je ztráta důvěry více než poloviny voličů mezi volbami do krajů vysvětlitelná vedle „nejednotnosti“ i tím, že nepopulární je vlastně vláda, která „dělá kroky, jimž nefandí moc občanů.“ Petr Nečas se trochu diví, proč je ODS terčem nepopularity, vždyť vláda jen “dokončuje reformy zahájené v roce 2008.“

Dokončuje je ale trochu zvláštní formou.

Nepopulární vláda je vládou koaliční, v níž největší stranou je ODS. Její premiér je předseda ODS. ODS se v ní ale hned od počátku vzdala kontroly nad nejdůležitějšími a nejvíce „nebezpečnými“ resorty. ODS v koaliční dohodě "vyhandlovala" resorty průmyslu a obchodu, zemědělství, obrany, spravedlnosti a životního prostředí. TOP09 získala zahraničí, finance, práci a sociální věci, zdravotnictví a kulturu. Na nejmenší koaliční stranu, Věci veřejné, "zbylo" vnitro, doprava, místní rozvoj a školství.

Finance, práce a sociální věci a zdravotnictví jsou pro reformy třemi nejkritičtějšími resorty.

ODS se v koaličních jednáních všech třech vzdala.

ODS "vyhandlovala" resorty průmyslu a obchodu, zemědělství, obrany, spravedlnosti a životního prostředí. Ani jeden z nich nebyl a není dějištěm rozhodujících reforem.

Vzdala se i kontroly nad resorty dopravy, vnitra a místního rozvoje. Resorty, kterými protéká nejvíce peněz veřejných rozpočtů.

Jinými slovy, ODS se vzdala odpovědnosti. Teď se Petr Nečas diví, že členové, příznivci a voliči ji přesto k odpovědnosti volají.

Tehdy jsem k tomu napsal:

„Výsledek respektuji i s tím, že věřím, že Petr Nečas bude silný premiér, který prosadí programové priority občanských demokratů," řekl ParlamentnímListům.cz europoslanec Ivo Strejček. Pokud bude Petr Nečas tak silný, jako byl v jednáních o vládě, nehrozí, že by padl vysílením. A i kdyby, nevadí, své programové priority bude velmi ráda ze svých silných pozic prosazovat TOP09, což v příštích volbách velmi ocení zejména zbývající voliči ODS.
Ztratila vládu nad nejdůležitějšími resorty, ztratila reformní iniciativu. Vzdala se odpovědnosti. Ztratí další díl důvěry. Ztratí nejen vládu, ztratí, a to je daleko horší, svůj reformní étos a s ním další z již tak malého počtu svých voličů.
Výsledek bude pro ODS zničující."

Mirka Němcová se dnes ptá:

„Kdo z pravicových voličů by hazardoval se svým nejcennějším majetkem, který v politickém slova smyslu má, a tím je jeho hlas? Kdo by riskoval a dával ho straně, o které neví, jestli ještě bude vládnout, a tudíž pro něj ještě znamená nějakou perspektivu?“

Odpovědní jsou všichni kromě těch, kteří budou na Kongresu žádat o důvěru delegátů. Rebelové, kandidáti kteří neuspěli v senátních volbách a i zrádní pravicoví voliči, kteří nechtějí investovat to nejcennější co mají, jejich hlas, do strany, která pro ně neznamená perspektivu.

Že existuje nějaký problém nedůvěry ke straně, v jejímž vedení získávají stále větší vliv a stále více mocenských pozic „osoby z příšeří“, „zákulisní šedé existence?“

Ne, ty jsou pro Petra Nečase i pro paní Němcovou „už dávno minulostí.“

A tak může Martin Kuba vystoupit z příšeří, aspirovat na funkci prvního místopředsedy ODS a žádat delegáty kongresu o důvěru s programem obrody ODS.

To vše dává představou, jak s jasným signálem voličů i tentokrát naloží ODS.

„Musíme získat zpět důvěru voličů, ale i víru sami v sebe.“

Je ale možné na těchto základech vybudovat důvěru a víru u delegátů Kongresu, u členů ODS?
Je možné tímto způsobem přesvědčit bývalé voliče, aby vrátili svou důvěru straně, kterou mohou opět považovat za svou?

Stojí za to porovnat dva výroky o víře a důvěře.

Petr Nečas:

„Nejednotná a nestabilní ODS nebude mít šanci na reparát. Pokud chceme znovu nabýt důvěry veřejnosti, musíme nejprve věřit sami sobě.“

Mirek Topolánek – Žofín duben 2011:

„Ztratíme-li volby, ztratíme čtyři roky. Ztratíme-li důvěru, ztratíme celou budoucnost.
Abychom mohli vítězit, musíme si věřit. Abychom si mohli věřit, nesmíme si lhát. Chceme-li vítězit, nesmíme jednat tak, abychom se museli neustále bránit. Chceme-li moc, musíme s ní přijmout i odpovědnost. Chceme-li vést, nesmíme se nikdy vzdát této odpovědnosti. Tam, kde se vzdáme odpovědnosti, vzdáme se i autority a zůstaneme slabí, nepotřební a nevolitelní.“