Zopakujme si, co se stalo:

Petr Nečas oznámil prezidentovi, že podává demisi podle článku 73 (1) Ústavy. Za povšimnutí stojí, že zdůraznil nejen článek 73 (1), ale doplnil to upřesněním: "Věta první."


Doslova řekl "pane prezidente, podle článku 73, odstavec 1, VĚTA PRVNÍ, podávám demisi."

Ústava říká:
73 (1) Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.

Vláda se, jako zatím pokaždé při svém odstoupení, nesešla, aby se usnesla o své demisi. Nečas velmi pečlivě formuloval oslovení prezidenta a zdůraznil, že jeho demíse je založena pouze na první větě příslušného článku Ústavy. Nečas zde přímo říká, že nejde o demisi ministrů jeho vlády, ani o demisi vlády jako celku. Jde o demisi jeho vlastní.

Oba, prezident i Nečas, se vyhýbali pojmu "vláda v demisi". Prezident Zeman hovořil o "Vaší vládě" a Nečas nehovořil o ničem, kromě své vlastní demise.

Je rovněž zřejmé, že k tomu opomenutí nedošlo náhodou. Přiznal to dokonce poslanec Polčák (TOP09), který řekl v Hyde parku České televize, že si TOP09 všimla, že ale nechtěla "dělat potíže". Všimla si toho buď potom, co se objevily texty, které na to poukazovaly, nebo byla, alespoň v první fázi, ochotna hrát tuto hru spolu s ODS. TOP09 žádné potíže nemusela dělat, pokud si opomenutí její právníci a její představitelé skutečně povšimli toho, že premiér Nečas ohlašuje na odpoledne podání demise a nesvolává, jak je zvykem, vládu, stačilo zvednout telefon a požádat premiéra, aby před svým odjezdem na Hrad svolal vládu s jediným bodem programu: Demise vlády. A žádný problém by nebyl.

Pokud se někdo domnívá, že se zbytečně vozím na detailech a je to jedno, nemyslím si to. Myslím, že je to velmi důležité, že to může mít vážné ústavní implikace a že nás to v následujících hodinách a dnech může překvapit.

Nečas nepodal demisi vlády, podal demisi vlastní. Vzhledem k tomu, že demise vlády nevyplývá podle Ústavy implicitně z demise premiéra, vláda stále existuje. Protože sociální demokraté a komunisté nepostřehli tento "detail" a jeho implikace, vyhla se vláda hlasování o nedůvěře a pokud se stane to, co bylo podle mého názoru důvodem tohoto "opomenutí", vyhne se i nutnosti žádat sněmovnu o vyslovení důvěry.

Prezident Zeman si nepřeje nové volby. Přeje si pokračování této vlády v čele s Martinem Kubou.
Martina Kubu si v čele vlády přeje i gremium a Výkonná rada ODS.
Přeje si jej i exprezident Klaus.

Prezident Zeman dal v prvních sto dnech svého funkčního období několik signálů, že je ochoten "slabé články" Ústavy využít až do posledního "detailu". Oznámil již například, že podle jeho názoru a právního názoru jeho poradců, mu Ústava dává možnost odvolat premiéra. I když zároveň oznámil, že tuto svou pravomoc tentokrát nehodlá využít, je to indikace, že Ústavu pozorně četl a vzhledem k tomu, že je, jak při každé příležitosti zdůrazňuje, přímo voleným prezidentem, což mu dává podle jeho názoru silnější mandát, než je mandát jeho předchůdců a jeho politických partnerů, svých pravomocí hodlá do posledního písmene využívat.

Představme si následující scénář: Koalice oznámí, že jejím kandidátem na předsedu vlády je Martin Kuba.
Martin Kuba, v rozhovorech s koaličními stranami, jim oznámí, že nemají jinou možnost, než nominaci ODS akceptovat. Pokud ji opravdu akceptují, neděje se nic světoborného. Vláda má s velkou pravděpodobností dostatek hlasů, aby získala důvěru sněmovny.

Pokud hlasů nebude dost nebo pokud se koaliční strany vzepřou, odmítnou členství ve vládě Martina Kuby a oznámí, že se připojují k výzvě po mimořádných volbách, může se stát, že prezident Zeman oznámí národu, že mimořádné volby znamenají zbytečný výdaj a zbytečné odklady přípravy rozpočtu a řešení hospodářské krize. Prezidentovi nezbývá, než oznámit, že vládu máme, a zbývá jen jmenovat jejího nového předsedu, což zároveň učiní - premiérem se stane Martin Kuba. I kdyby se koalice rozpadla a celý zbytek sněmovny se rozhodl postavit na zadní a jít pomalou cestou vyhlašování nedůvěry vládě, může prezident oddalovat další jmenování a má ještě dvě možnosti jmenovat Martina Kubu. Třetí možnost má předsedkyně sněmovny, ale ta je z ODS, nebude chtít jít proti své straně a navrhne opět předsedu ODS. A je téměř čas pro řádné volby v květnu 2014.

V mezičase vláda rozhodne o zakázce za dostavbu Temelína.
A mezitím bude ODS tak zdiskreditovaná, rozložená zevnitř a nenáviděná zvenku, že to může znamenat její konec.

Vím, je to spekulace, je to ten nejhorší scénář a je velmi pravděpodobné, že se to nestane.
Ale zatím vše co se stalo je to, že první kroky tohoto "nejhoršího scénáře" byly učiněny, a to úmyslně.

Ať se scénář naplní nebo ne, jak prezident, tak Petr Nečas si velmi nepatřičně zahráli s Ústavou. Můj "skeptický scénář" je jen jednou, tou nejhorší ilustrací možných následků "malého nedůležitého opomenutí."

A tak nám nezbývá než čekat a hádat, co ten "nedůležitý detail" znamená a proč k němu došlo.