Udivuje mne to kategorické tvrzení, že Krym patří Ukrajině.



I když poominu to, že většina jeho obyvatel se cítí být spíše proruská (mělo by napovědět referendum, to je ovšem předem odmítnuto podobně jako je předem odmítnuto vyšetřování střelby na Majdanu v Kyjevě).

Nikomu zdá se nevadí, že Krym byl donedávna - a nějakých dvěstěpadesát let, od roku 1783 Ruský a ani před tím nepatřil k území, které je dnes Ukrajinou, patřil Osmanské říši - která už dnes také neexistuje, je to dnešní Turecko. Ještě před tím patřil Mongolům, kteří porazili tehdejší vládce, Tatarskou Zlatou Hordu a založili staré město Krym, podle kterého se poloostrov jmenuje dodnes a jejichž potomci na Krymu dodnes žijí, i když je Stalin po druhé světové válce násilně vystěhovával.

Ve své bohaté historrii patřil Krym před Rusy v různých dobách i Bulharům, Řekům, Scythům, Gothům, Hunům, Chazarům, Kyjevské Rusi, Byzantským císařům, Tatarům ze Zlaté Hordy a Mongolům.

Populace je většinově Ruská.
V roce 1954 je Chrušččev (formálně to byl Nejvyšší sovět Ruské Federativní Svazové republiky) daroval Svazové republice Ukrajině.

A tady je to, co je mi záhadou.

Mnoha lidem vadí, že většina obyvatel (ano, jsou to Rusové) chce zpět do Ruska.

Územní celistvost Ukrajiny musí být zachována.

I za cenu toho, že je to proti vůli většiny obyvatel.

A bez ohledu na to, že ti obyvatelé se stali občany Ukrajiny, aniž se jich někdo ptal, co si o tom myslí.

Byli prostě "darováni".

Jako otroci, či abychom zůstali v rámci ruské tradice, jako nevolníci.

Jedni komunisté, nejvyšší páni, je darovali druhým komunistům, svým vazalům.

Dnes mi naše media vysvětlují, že darovat téměř dva miliony lidských bytosti je demokratické. Upírat jim právo na sebeurčení, je demokratické.

Referendum je nedemokraticé - na ostrově jsou cizí vojska. Ta cizí vojska tam ale jsou už stovky let, z toho poslední dvě dekády na základě smlouvy mezi Ukrajinou a Ruskem.

Právo na sebeurčení najednou neplatí. Platí územní celistvost nevolníky obdarovaného státu.

Dočítám se, že přání Krymských Rusů je umělá bublina, vzniklá na základě provokací ze strany Ruska a svrženého prezidenta Janukovyče.

Ale pozor, něco i tady nehraje.

Rusové nechtěli aby o nich rozhodoval Kyjev dlouho před současnou krizí.

V roce 1992, po rozpadu Sovětského Svazu, bylo u zeleného stolu bez zástupců Krymských občanů rozhodnuto, že Krym zůstane částí Ukrajiny.

V únoru 1992 rozhodl Krymský parlament o nezávislosti Krymu, schválil Krymskou ústavu.
Druhý den, na nátlak Ruska a Ukrajiny, kteréžto státy právě domlouvaly smlouvu o rozdělení Černomořské flotily a pronájmu základen, byla do ústavy včleněna věta která odvolala Krymskou nezávislost a proklamovala, že Krym zůstává částí Ukrajiny.

V květnu byla ústava znovu novelizována, proklamace nezávislosti z ní byla vypuštěna a Krym dostal o něco širší autonomii.

V říjnu 1993 Krymský parlament na základě ústavy zvolil prvního, a zároveň posledního, prezidenta autonomní Krymské republiky Jurije Meškova.

Konflikty ale trvaly a byly řešeny dalšími změnami ústavy.

V květnu 1994 se do věci vložil Ukrajinský parlament v Kyjevě a zrušil Krymskou ústavu úplně, zrušil i funkci Krymského prezidenta a obvinil jej z protistátních akcí. Krym se podle nové prozatimní ústavy stal Autonomní Krymskou republikou.

V květnu 1997 byla podepsána smlouva mezi Ukrajinou a Ruskem o konečném rozdělení Černomořské flotily.

V září 2008 obvinil ukrajinský ministr zahraničních věcí Ohryzko Rusko z toho, že dává ruské pasy Krymským Rusům a označil to za vměšování do vnitřních věcí Ukrajiny.

V srpnu 2009 vypukly na Krymu demonstrace etnických Rusů proti Kyjevské Ukrajinské vládě.

V roce 2010 byla prodloužena smlouva o pronájmu námořních základen v Sevastopolu a jinde na Krymu. Při projednávání ratifikace smlouvy vypukla potyčka mezi poslanci Ukrajinského parlamentu.

Z toho je vidět, že argumenty typu: "To, že na Krymu je zabydlena ruská etnická většina v otázce nehraje roli. Pokud při vyhlášení samostatnosti Ukrajiny etničtí Rusové na Krymu hlasitě neprotestovali – a nedělali to – vzali na vědomí svou národní a uzemní příslušnost k Ukrajině" prostě není pravdivý.

Ukrajinští Rusové a znovu podotýkám, tvoří více než polovinu obyvatel Krymu, hlasitě protestovali ode dne, kdy se rozpadl Sovětský svaz a protestovali, ať už demonstracemi v ulicích, nebo legislativou v Krymském parlamentu soustavně a protestují dodnes.

Bohužel jsou občany druhé třídy - konec konců Ukrajina je dostala darem.

Jejich právo na sebeurčení je jim na rozdíl od například občanů Kosova odpíráno ve jménu demokracie a územní celistvosti státu, který je za to, že byl v té době poslušným komunistickým vazalem, dostal jako dárek od benevolentního komunistického diktátora v Moskvě.