Dnes stojíme před podobným novým prahem vývoje křesťanství, před jakým stál apoštol Pavel, když vyvedl mladou víru z úzkého prostředí jedné židovské sekty. I my bychom měli být schopni dospělé, zralé víry a očistit ji od mnoha dětinských, infantilních představ.
Aktuální dovětek k promluvě při mši na výročí činu Jana Palacha:
Dnes mne oslovuje zejména jeden aspekt Palachova činu: Jan se podle dopisu, který zanechal, tím také protestoval proti šíření „fake-news“ ze strany propagandy ruských okupantů (časopisu Zprávy).
Dnes je ruská propaganda ještě mnohem sofistikovanější, agresivnější a nebezpečnější než tehdy, což si mnoho lidí neuvědomuje.
Výzva papeže Františka k synodální proměně církve je především velkou
šancí navázat na hlavní smysl Druhého vatikánského koncilu.
Reformu církve musí doprovázet spirituální a teologická obnova.
Na 2. vatikánském koncilu církev zahájila přechod od „katolicismu“ k opravdové katolicitě, ekumenické otevřenosti křesťanství. Na tento dějinný pohyb dnes navazuje papež František odvážným prorockým projektem synodální cesty k synodální podobě církve: církve jako bratrského společenství společného hledání nových odpovědí jak na hlouběji pochopené výzvy evangelia, tak na „znamení doby“.
Má dojít k změně mentality, k prohloubení teologického vzdělání (v dialogu se současnými vědami) a k obnově spirituality – je třeba učit umění kontemplace. Změny institucionálních pak budou následovat.