Do tramvaje nastoupilo několik lidí s bledězelenými obličeji. Sedli si a začali si povídat.
Odemkl jsem dveře masívním klíčem a vstoupil do kostela na vršku za vesnicí. Vdechl jsem tu typickou kostelní vůni a zaposlouchal se do letitého ticha.
Bylo to před pár lety v létě, když jsme šli poprvé hrát na ulici. Poté, co jsme obešli několik míst, jsme skončili u stánku na Můstku.
Kouřová clona má smysl, pokud se v ní ten, kdo ji vypouští, sám neztratí. Současný přebujelý nacionalismus a rasismus vnímám jako logický důsledek divokých devadesátých let.
Bylo to někdy o víkendu na podzim roku 1982. Bylo mi tehdy čtrnáct. Seděl jsem s kytarou na Tyláku na lavičce a jen tak si brnkal. Najednou přede mnou stáli dva Cikáni a jeden z nich se zeptal, jestli bych mu nepůjčil kytaru.