Pokud se někdo nebo něco ocitne na slepé koleji, tak je třeba se vrátit tam, kde ta cesta ještě někam vedla. Lidská historie mi vždycky připadala jako takové vlny, které smývají jedna druhou, přitom každá něco navždy změní.
Hřiště u Vodárny - bylo mi asi deset, utíkal jsem před kamarádem Honzou, který mi chtěl nasypat písek za krk, ohlédl jsem se, abych zjistil, jaký mám náskok, a když jsem otočil hlavu zpátky, viděl jsem už jenom kůru stromu asi tak z deseti centimetrů. Pak chvíli nevím a jizvu na rtu mám dodnes...